Heslo je „Jonas“ aneb reportáž z turné PKF — Prague Philharmonia s Jonasem Kaufmannem

  1. 1
  2. 2

Ta byla v Hannoveru slavnostně otevřena v roce 1914. Mladý architekt Paul Bonatz se při jejím návrhu nechal inspirovat římským Pantheonem a vytvořil impozantní stavbu, jejíž střed tvoří velká kupole o průměru 42,5 m. Ani tato budova bohužel neunikla devastujícím náletům za druhé světové války a v letech 1943 až 1945 byla těžce poškozena. Nejzásadnější rekonstrukce proběhla v 60. letech, kdy byl Kuppelsaal přestavěn Ernstem Zinsserem na koncertní síň. Nicméně ani touto přestavbou se nepodařilo vyřešit přetrvávající problémy s akustikou. Až v roce 2016 proběhla rozsáhlá a nákladná restaurace a modernizace sálu, respektující historickou hodnotu, původní záměr Paula Bonatze i revizi Ernsta Zinssera. Původních 2000 sedadel bylo doplněno o dalších 1600 židlí a se svými 3600 místy se stal Kuppelsaal největším koncertním sálem hostícím koncerty klasické hudby v Německu. Díky využití nejnovějších technologií, novému konceptu osvětlení a zásadnímu zlepšení akustických podmínek získal prostor na fascinující variabilitě a může tak nabídnout ideální platformu pro koncertní produkce prakticky všech žánrů.

Pár minut před začátkem koncertu vcházím do plně osvětleného sálu a musím přiznat, že působí dechberoucím dojmem. Samotná kopule, kruhovitý tvar prostoru i široce otevřená scéna vytváří velice zajímavou atmosféru. Sleduji davy diváků, které se zdají být až nekonečné. Usedám na své místo a registruji první drobný nedostatek – poněkud stísněnější prostor sezení v parteru. V mé bezprostřední blízkosti se ocitá distingovaná dáma po levoboku, hlava exaltovaného pána přede mnou, hlasitě kašlající madam za mnou, a především nezvykle vysoký korejský student, který přes mé pravé rameno bez potíží nahlíží do mého programu. Nejprve to dělá nenápadně, ale když pochopí, že jsem si jeho počínání všimla, lámanou němčinou mě požádá o program a s dlouhým „ááááááách“ ukáže na Habaneru z opery Carmen.

PKF – Prague Philharmonia před svým vystoupením v Hannoveru (zdroj PKF)

Stejně jako u koncertu v Berlíně působí i publikum v Hannoveru zpočátku rezervovaně, možná až trochu nekoncentrovaně – asi si stejně jako já zvyká na prostor i na překvapivou akustiku. Panely nad pódiem totiž odrážejí zvuk a vytváří zvláštní akustický efekt. Orchestr i jeho jednotlivé skupiny zní krásně, kompaktně a měkce, ale hlasy zpěváků působí zesíleně, téměř jako by byly amplifikované. S ohledem na zvolený repertoár to ale nepůsobí vůbec rušivě. Pěvci mohou využít celý dynamický rozsah hlasu a obzvlášť Kaufmann si tuto možnost očividně užívá – jeho mezza voce ve vysoké poloze v kombinaci s barytonální barvou hlasu jsou prostě nedostižná. Když Anita Rachvelishvili rozezní svůj překrásný mezzosoprán v Habaneře z Carmen, ozve se po mé pravici opět obdivné „ááááá“. Upřímný aplaus publika sklízí také procítěná, působivě zahraná sóla hráčů orchestru – houslisty Miloslava Vrby, který na turné plní roli koncertního mistra, violoncellisty Lukáše Pospíšila v Massenetově Posledním snu Panny Marie, klarinetisty Jindřicha Pavliše v Thomasově Mignon či hobojisty Jana Součka a flétnisty Oto Reipricha. I v Hannoveru publikum postupně roztává a po strhujícím duetu Werthera a Charlotty Il faut nous séparer v závěru první půle se ve druhé již opět neotřesitelně řítíme do strhujícího finále.

A je tu závěr. A opět tři přídavky, z nichž především árie „Pourquoi me réveiller“ z Massenetova Werthera se v Kaufmannově podání řadí mezi interpretace z kategorie snů. Vybaví se mi věta z jednoho z jeho rozhovorů: „Když večer končí, vědí toho lidé o francouzské opeře víc, než je kdy napadlo.“ Oči mi přeletí po hráčích PKF, kteří skromně stojí za hvězdami večera. A znovu si uvědomuji, jak velké mistrovství a pokoru vyžaduje od orchestru úspěšný operní recitál, kde se jako Jekyll a Hyde střídají efektní orchestrální čísla s citlivými doprovody pěvců. Napravo ode mne se nadšeně ozve lámanou němčinou: „Es war super, nicht wahr?!

 

Program

 

AMBROISE THOMAS

Mignon, předehra

GIACOMO MEYERBEER

Afričanka „Pays merveilleux! … Ó, paradis“

EMMANUEL CHABRIER

Habanera

CHARLES GOUNOD

Roméo et Juliette „L’Amour! … Ah lève-toi, soleil!“

GEORGES BIZET

Carmen „L’amour est un oiseau rebelle“

Carmen „La fleur que tu m’avais jetée“

Carmen „Danse Bohème“ ze Suity č. 2

JULES MASSENET

Werther „Il faut nous séparer“

HECTOR BERLIOZ

La damnation de Faust (Faustovo prokletí) „Marche hongroise“

La damnation de Faust (Faustovo prokletí) „Merci, doux crépuscule“

JACQUES OFFENBACH

Les fées du Rhin (Rýnské nymfy), předehra

JACQUES FROMENTAL HALÉVY

La Juive „Rachel, quand du Seigneur“

JULES MASSENET

La Vierge „Le dernier sommeil de la Vierge“

Le Cid „Ô souverain, ô juge, ô père“

GEORGES BIZET

Carmen „Aragonaise“ ze Suity č. 1

Carmen „C’est toi? C’est moi!“

 

Jonas Kaufmann — tenor

Kate Aldrich a Anita Rachvelishvili — mezzosoprán

Jochen Rieder — dirigent

PKF — Prague Philharmonia

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat