Hloubavý a intimní Sir András Schiff v Rudolfinu

  1. 1
  2. 2
Závěrečný večer Klavírního festivalu Rudolfa Firkušného patřil maďarskému klavíristovi Siru Andrási Schiffovi, který předvedl poslední klavírní sonáty Mozarta, Schuberta, Haydna a Beethovena.
Klavírní festival Rudolfa Firkušného – Sir András Schiff – Dvořákova síň Rudolfina Praha 26. 11. 2016 (foto © Pražské jaro – Zdeněk Chrapek)
Klavírní festival Rudolfa Firkušného – Sir András Schiff – Dvořákova síň Rudolfina Praha 26. 11. 2016 (foto © Pražské jaro – Zdeněk Chrapek)


Spíše rozbor než recenze 

Sir András Schiff je vrcholným interpretem barokní a klasicistní hudby a dalo by se říci, že spolu s Alfredem Brendelem mají velkou zásluhu na znovuobjevování a školení správných interpretačních zásad a pravidel hudby tohoto období. Oba dva jsou známi svoji erudovaností, detailním studiem skladeb a mnoholetými zkušenostmi na koncertním i pedagogickém poli. Po dobu mých studií v Londýně jsem navštívil mnoho Schiffových koncertů a masterclass, ve kterých ukazoval taje hudby skladatelů první vídeňské školy. Byl to obrovský zážitek pro nás všechny mít tu možnost se detailně probírat každou frází, každým obloučkem a zjišťovat rozdíly artikulace. Troufám si říct, že tato čistota a ryzost stylové interpretace popravdě ovlivnila naše chápání barokního a klasicistního repertoáru.

Hned zkraje tohoto rozboru je nutné uvědomit si jeden velký rozdíl mezi uměním Schiffa a většiny ostatních klavíristů, který ho řadí do jiné roviny – on není ten bohémský umělec, testosteronem nabitý drtič klavírů, který vás ohromí virtuozitou a upřednostňováním vlastního hudebního ega. Jeho um spočívá v neafektovanosti, jednoduchosti, maximálním respektu k originálnímu zápisu v notách a především v hledání podstaty a inspirace díla, které hraje.

A tak pro někoho jeho hra, která je oproštěna od viditelných osobních emočních výlevů, může být i školometská a znít až striktně. Jiní v ní následují genialitu skladatelovy kompozice, která nám je v jeho provedení předávána s minimem přidaných příchutí. Já se řadím k té druhé skupině obdivovatelů Schiffovy hry.

Klavírní festival Rudolfa Firkušného – Sir András Schiff – Dvořákova síň Rudolfina Praha 26. 11. 2016 (foto © Pražské jaro – Zdeněk Chrapek)
Klavírní festival Rudolfa Firkušného – Sir András Schiff – Dvořákova síň Rudolfina Praha 26. 11. 2016 (foto © Pražské jaro – Zdeněk Chrapek)

V první půlce recitálu zazněla poslední Sonáta č. 18, D dur, KV 576 Wolfganga Amadea Mozarta a Sonáta č. 21, B dur, D 960 Franze Schuberta. Schiff Mozartovu sonátu pojal velmi intimně, lehce a nekomplikovaně, jeho dynamika málokdy přesáhla hranici mezzoforte. Jeho interpretace na mne občas působila trošku unaveným dojmem a nedočkal jsem se oné mozartovské zářivosti a hravosti, která především v okrajových větách dává nádech pozitivity a radosti. Z mého místa v první řadě na balkoně mi chyběla i větší zpěvnost a krystalita tónu pravé ruky, která často byla zastíněna silnějšími basovými liniemi. Podobnou zvukovou vyrovnanost Schiff zvolil v Schubertově Sonátě D 960, zde již ale jeho basová linie zněla orchestrálně a zvuk klavíru více pronikal zcela naplněným Rudolfinem. Je nutno obdivovat Schiffovu geniálně promyšlenou strukturu a stavbu celé sonáty, včetně záměrného spojení všech vět do jednoho celku s minimální prodlevou mezi jednotlivými větami (tak tomu bylo i u Mozarta a dalších skladeb v druhé polovině), které ale možná bylo příliš náročné pro relativně hlučné obecenstvo. O tom však až později.

Porovnáme-li jeho interpretaci s Brendelovým či Lewisovým pojetím, Schiff zjevně záměrně volil méně dramatickou variantu, vyžíval se v intimitě, lyričnosti a zkoušel dynamické možnosti klavíru i v nejtišších momentech všech vět. Ale v jeho pojetí mi chyběl větší tah a lepší vykreslení vrcholů skladby, silnější charakterové změny nálad a barev, širší dynamická škála, ona zmíněná dramatičnost, která je tak často střídaná s nadpozemsky krásnými tklivými melodiemi a občasnými humornými prvky. Proto mým favoritem a ideálem interpretace zůstává stará nahrávka Alfreda Brendela, která tuto skoro tři čtvrtě hodiny trvající sonátu lépe vystihuje, zabaluje do více kompaktního formátu a dýchá více živelně a organicky.

Druhou půlku recitálu klavírista otevřel Haydnovou Sonátou č. 62, Es dur, Hob. XVI: 52, která byla zkomponována přibližně ve stejnou dobu jako Beethovenovy první klavírní sonáty op. 3 a svoji dynamickou bohatostí je určitou předzvěstí následného hudebního a kompozičního trendu. Tato skladba je virtuózního charakteru a s příkladnou orchestrací klavírního partu dává vyniknout všem zvukovým možnostem klavírů s anglickou mechanikou, které v té tobě získávaly popularitu a širší použití. Schiff tíhl ke hře v jemnějších a lyričtějších odstínech, kterou občas protknul humornou charakterizací v první a třetí větě. Jeho interpretace mi však přišla trošku ochuzená o ukázku zmíněné virtuozity a i zde se občas ukázala neznělost pravé ruky a to především v rychlých pasážích. Nicméně autentičnost a poučenost stylistických prvků – obloučků, frází, staccat a především minimální pedalizace – byla ukázková.

Beethovenova Klavírní sonáta č. 32, c moll, op. 111 patří k vrcholům klavírní literatury a proniknout do tajů této sonáty se podaří jen málo vyvoleným. Schiffova interpretace byla ukázková ve smyslu hlubokého osobního prožitku, totálního vcítění a vyjádření pocitů v té době již rozdrásané mysli Beethovena. Zde Schiff ukázal celou dynamickou škálu nástroje, vyzdvihl dramatické pasáže a první věta měla obrovský náboj a tah. Bohužel to nestačilo k udržení pozornosti a klidu v publiku, kdy umělcovy zvednuté ruce nad hlavu mezi první a druhou větou jako by úpěnlivě prosily o lepší koncentraci několika nepozorných a především potlačení kašle. Můj osobní (možná mylný) pocit je, že toto chování publika vyvedlo Schiffa z koncentrace na začátku finální věty, a připadalo mi, že první dvě tři stránky byly hrané s menší inspirací a fantazií. Naštěstí se tak důležitá koncentrovanost vrátila a zbytek druhé věty měl všechnu tu potřebnou intimitu a precizně vycizelovaný charakter každé variace. Úžasné zvukové úrovně, které dovedly skladbu do závěrečných tichých trylků a finálních akordů, nechal Schiff magicky zavěšené v prostoru Rudolfina.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Sir A.Schiff (Klavírní festival Rudolfa Firkušného 2016)

[yasr_visitor_votes postid="233927" size="small"]

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
2 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments