Hluboce radostná hudba v Mozartově tragickém životě

Ivan Medek: A teď bychom se měli vrátit k jinému příkladu, o kterém hovořil Ilja Hurník. To je Gustav Mahler a jeho Písně o mrtvých dětech. Skladba, která skutečně nevznikla, jak se někdy mylně vykládalo a jak jsem dokonce jednou kdesi četl, pod dojmem smrti Mahlerových dětí, ale naopak v době, kdy tyto děti byly živy, Mahler byl šťastný a žil v dokonale spokojeném životě. Ovšem ta rodinná tragédie jednou skutečně přišla. Přišla později a vypadá to, jako kdyby Mahler v tomto díle svým způsobem předvídal, co se stane.

Je samozřejmě úplný nesmysl domnívat se, že by skladatel mohl svojí skladbou vyvolat takovou věc, jako je smrt dítěte. Ovšem celkový tón a atmosféra tohoto Mahlerova písňového cyklu nutně tuto představu vzbuzuje. Já vím, že to není pravda a že Písně o mrtvých dětech jsou naopak právě živým důkazem toho, že skladatel dovede sám v sobě vytvořit dost silnou představu o možné ztrátě toho, co má rád, že dovede sám v sobě vytvořit nesmírně silný, inspirativní moment, že ho dovede zachytit a udržet po celou dobu tvorby. A to se v tomto cyklu Gustavu Mahlerovi povedlo dokonale. Nemáme dost času, abychom mohli hrát celý tento cyklus, ale poslechneme si alespoň poslední píseň.

(hudební ukázka – Mahler)

(pokračování)
Foto Ivana Medka: archiv rodiny Medkovy