Hornista André Cazalet: Nikdy nezapomeňte, že si nezvolíte… budete vyvoleni!

Na Akademii Telč vyučujete již od jejích začátků. Jak byste hodnotil vývoj těchto hudebních kurzů?
Již od svého založení spojuje Akademie v Telči velké množství studentů České republiky, Francie a dalších národností, kteří patří mezi velmi talentované a brilantní hráče na lesní roh nové generace. Navzdory celosvětové zdravotní krizi pokračuje Akademie Telč ve svém poslání a znovu se otevírá dalším nadaným hudebníkům. Účast mladých instrumentalistů, kteří jsou z jiného prostředí a interakce mezi různými školami a jejich styly, zůstává nenahraditelnou součástí těchto kurzů a je osobním obohacením jak pro studenty, tak i pro jejich lektory.

Spolupracujete s mladou generací skladatelů. Podle čeho si skladby od mladých skladatelů vybíráte? Nabádáte mladou generaci skladatelů komponovat hudbu tonálně nebo preferujete atonální moderní skladby?
Vyzývám mladé umělce ke spolupráci se skladateli nové generace, protože tato spolupráce jim umožní nahlédnout na hudbu zcela jiným způsobem a učit se od tvůrců. Je naprosto irelevantní, zda je hudba tonální, sériová, repetitivní atd., nejdůležitější je pro umělce respektovat skladatelův záměr a rozšířit tím tak své obzory. Osobně jsem hrál a často i vytvářím díla všech stylů a vždy se stejným zájmem a odhodláním.

Čeho si nejvíce na hře lesního rohu ceníte u mladých hráčů? Čemu byste se profesně věnoval, kdybyste nehrál na lesní roh?
Měl jsem to štěstí, že jsem v roce 1983 dostal nabídku vyučovat na Pařížské Akademii (Conservatoire National Supérieur de Musique et de Danse de Paris). Od té doby jsem v neustálém kontaktu s mladými hudebníky, což mi umožňuje, možná mylně, si myslet, že jsem stále mladý. Každý den mě tento mezigenerační vztah obohacuje. A kdybych nehrál na lesní roh? Nemohu na tuto otázku odpovědět, protože tato situace nikdy nevznikla. Jen lituji, že jsem se v minulosti nevěnoval více studiu hry na klavír.

Město Telč je historický unikát. Navštívil jste i jiná česká města? Jaký je váš vztah k České republice, případně k hudbě českých skladatelů?
Zbožňuji a zůstávám věrný jedinečné Telči, která nás v roce 2019 oficiálně ocenila – Vladimíra Bukače i mě. Praha je bezpochyby nejkrásnější město ve střední Evropě, stejně si také cením Brna, Českých Budějovic, Českého Krumlova a mnoha dalších charakteristických míst pro Čechy. Hlavní skladatelé naší západní kultury jsou nevyhnutelně Antonín Dvořák a Leoš Janáček, také si velmi vážím děl našeho současného Kryštofa Mařatky. V literatuře nelze přehlédnout jména jako je Kafka, Hrabal, Kundera, Fuks aj.

Vyučujete na hudební akademii v Paříži (Conservatoire National Supérieur de Musique et de Danse de Paris), působíte jako sólový i orchestrální hráč a spolupracujete s hudebníky, jako je Daniel Barenboim, Julian Rachlin aj. Co byste doporučil studentům, kteří se chtějí věnovat hře na lesní roh profesionálně, touží dosáhnout vaší profesionální úrovně a vstoupit tak do nejvyšších sfér hudebního prostředí?
Síla mladého hudebníka spočívá v jeho nadání a jeho neúnavné práci. Poté se štěstí na různých setkáních, u kterých je třeba vědět, jak je iniciovat, postará o to ostatní. Obvykle studentům říkám: „Nikdy nezapomeňte, že si nezvolíte… budete vyvoleni!“

Co byste vzkázal studentům, kteří se chtějí účastnit Akademie Telč?
Studentům, kteří by se chtěli v červenci připojit k Telčské Akademii, bych jen řekl: „Pojďte, vždy budete vítáni v tomto báječném prostředí s ideálními podmínkami pro studium.“