Hradní setkání s habsburskými kořeny

  1. 1
  2. 2
Příběh umění. Čistota hudby. Vrcholný klasicismus. To vše snoubil závěrečný koncert donátorské řady PKF – Lobkowicz, který se pořádal v pondělí večer v Lobkowiczkém paláci na Pražském hradě. Závěrečnou fanfárou, jak ho pořadatelé nazvali, zároveň představil nejnovější a zcela první společný počin virtuózního maďarského trumpetisty Gábora Boldoczkého s PKF – Prague Philharmonia. Album se jmenuje Bohemian Rhapsody a prezentuje hudební bohatství habsburské monarchie přelomu sedmnáctého a osmnáctého století, a to s českou stopou.
Závěrečná fanfára – Gábor Boldoczki, PKF – Prague Philharmonia – Lobkowiczký palác Praha 20. 11. 2017 (zdroj PKF / foto © Petra Hajská)

Barokní stavba ve spodní části Jiřské ulice na Pražském hradě působí v palácovém komplexu nenápadně. Když do ní ale vejdete, dýchne na vás historie a domácí atmosféra. Stěny zdobí portréty ze sbírek šlechtického rodu Lobkowiczů, útulnosti dodávají i další opečovávané textilie a koberce či zrestaurované výmalby. Vždyť palác je jedinou částí Hradu, která je v soukromých rukou! Ve své době byl dokonce jedním z nejkrásnějších objektů svého druhu v Praze, původně v majetku rodu Pernštejnů, kteří přivedli na svůj dvůr španělské a italské umělce. Svou krásou byl také srovnáván s vedlejším okázalým Rožmberským palácem, přestože nebyl a není zdaleka tak zdobný. Noblesu pozdějších barokních úprav si nicméně zachoval dodnes.

Donátorství v genech
Právě koncem osmnáctého století díky osobnosti Josefa Františka Maxmiliána, sedmého knížete z Lobkowicz a jeho syna Ferdinanda Josefa, se nejvíce rozšířila Lobkowiczká hudební sbírka, jejíž počátky se datují do druhé poloviny sedmnáctého století. Tento fond v současnosti čítá na čtyři tisíce pět set hudebnin – partů a partitur, tištěných i rukopisných, mnohdy s unikátními autografními poznámkami svých slavných autorů. Celá Lobkowiczká knihovna má nicméně neuvěřitelných pětašedesát tisíc svazků. V pražském paláci je vystaven pouze reprezentativní vzorek, zbytek je v Nelahozevsi.

Josef František Maxmilián z Lobkowicz (zdroj wikiwand.com)

Josef František Maxmilián z Lobkowicz nechával vyhotovovat opisy nových kompozic, které se prováděly zejména ve Vídni. Nakupoval tisky nových skladeb i celé hudební sbírky. Sběratelská vášeň starého šlechtického rodu se ale datuje až do patnáctého století, kdy si básník a cestovatel Bohuslav Hasištejnský z Lobkowicz přivezl ze svých italských studií mnoho vzácných knižních svazků a poté si je nechával zasílat z mnoha významných tiskařských center v Evropě.

„Jeho knihovna je dodnes uložena v Lobkowiczké knihovně, představuje úžasný fond složený především z inkunábulí, tedy prvotisků. Z mnoha Lobkowiczkých větví se během počátku sedmnáctého století stala vůdčí větev roudnická. A můžeme říci, že právě v této větvi, již díky jejím zakladatelům – Polyxeně z Pernštejna (1566-1642) a Zdeňku Vojtěchu Popelovi z Lobkowicz, se sběratelství stalo doslova vášní. K tomu se pak přidružilo i velmi štědré mecenášství,“ popsal muzikolog Petr Slouka, který se o šlechtickou sbírku a archiv stará.

Ukryté poklady
Právě o nejcennějších dílech ve sbírce Petr Slouka před koncertem mluvil. Mezi jinými jde o party ke čtvrté a páté symfonii Ludwiga van Beethovena, první edici Haydnova oratoria Stvoření a Händelovo monumentální oratorium Mesiáš v Mozartově vlastnoruční úpravě. Donátor Josef František Maxmilián Lobkowicz stál u vzniku tohoto oratoria, finančně podporoval jeho nazkoušení a předplatným podpořil podle Petra Slouky i jeho první vydání. Roku 1805 nechal kníže provést toto oratorium na svém zámku v Roudnici, a to v českém jazyce, přičemž v tomto českém uvedení zpíval roli archanděla Rafaela. Tato událost je dokonce zmíněna Aloisem Jiráskem v jeho románu F. L. Věk. Pořadatelé tentokrát uspořádali Sloukovu přednášku před koncertem, díky čemuž posluchači získali dobré povědomí o historických souvislostech i o sbírce jako takové. Krátké entrée jich do jednoho ze sálů paláce přilákalo půl hodiny před koncertem více než polovinu!

Čisté tóny vrcholného klasicismu provázely i další program, který tím zároveň představil i obsah alba Bohemian Rhapsody. Večer zahájil Koncert pro corno da caccia, smyčce a basso continuo Es dur od méně známého Jana Křtitele Jiřího Nerudy (1707-1780), úpravu pro sólovou trubku sepsal přímo Gábor Boldoczki. Poté následovala v podání komorního složení PKF – Prague Philharmonia Symfonie č. 2 G dur od Františka Bendy (1709-1786). Brilantní sólový výkon přednesl Gábor Boldoczki, čerstvý držitel prestižní ceny Echo Klassik v kategorii Instrumentalista roku, v Introdukci, tématu a variaci pro hoboj f moll od Jána Nepomuka Hummela (1778-1837). Toto dílo bylo původně napsáno pro hoboj, pro Boldoczkého trubku ho upravil umělecký vedoucí Soma Dinyés z Maďarska, který celý večer orchestr na cembalo doprovázel.

S habsburskými kořeny
Závěr koncertu, který byl bez přestávky, pak patřil dílu Jana Křtitele Vaňhala (1739-1813), rodáka z východních Čech, působícího především na vídeňském dvoře a v Itálii a ve své době, ještě před Mozartem, jednoho z prvních nezávislých umělců. Jeho hudba vykazuje klasicistní i předromantické rysy a už ve své době byla oblíbena, ve velkém se opisovala a tiskla nejen v Evropě, ale i v Americe. Ostatně byl prvním z vídeňských hudebníků, jejichž tvorba připravila půdu pro úspěch Haydnových pobytů v Londýně, jak připomněli v programu pořadatelé. Na pondělním večeru zazněla jak jeho Symfonie g moll op.17/2, tak třívětý Koncert pro kontrabas a orchestr D dur, avšak upravený Boldoczkým pro křídlovku. Koncert se pak nečekaně uzavřel přídavkem slavné písně od Antonína Dvořáka Když mne stará matka, která je rovněž součástí desky.

  1. 1
  2. 2

Související články


Napsat komentář