Hradní setkání s habsburskými kořeny

  1. 1
  2. 2
Příběh umění. Čistota hudby. Vrcholný klasicismus. To vše snoubil závěrečný koncert donátorské řady PKF – Lobkowicz, který se pořádal v pondělí večer v Lobkowiczkém paláci na Pražském hradě. Závěrečnou fanfárou, jak ho pořadatelé nazvali, zároveň představil nejnovější a zcela první společný počin virtuózního maďarského trumpetisty Gábora Boldoczkého s PKF – Prague Philharmonia. Album se jmenuje Bohemian Rhapsody a prezentuje hudební bohatství habsburské monarchie přelomu sedmnáctého a osmnáctého století, a to s českou stopou.
Závěrečná fanfára – Gábor Boldoczki, PKF – Prague Philharmonia – Lobkowiczký palác Praha 20. 11. 2017 (zdroj PKF / foto © Petra Hajská)

Barokní stavba ve spodní části Jiřské ulice na Pražském hradě působí v palácovém komplexu nenápadně. Když do ní ale vejdete, dýchne na vás historie a domácí atmosféra. Stěny zdobí portréty ze sbírek šlechtického rodu Lobkowiczů, útulnosti dodávají i další opečovávané textilie a koberce či zrestaurované výmalby. Vždyť palác je jedinou částí Hradu, která je v soukromých rukou! Ve své době byl dokonce jedním z nejkrásnějších objektů svého druhu v Praze, původně v majetku rodu Pernštejnů, kteří přivedli na svůj dvůr španělské a italské umělce. Svou krásou byl také srovnáván s vedlejším okázalým Rožmberským palácem, přestože nebyl a není zdaleka tak zdobný. Noblesu pozdějších barokních úprav si nicméně zachoval dodnes.

Donátorství v genech
Právě koncem osmnáctého století díky osobnosti Josefa Františka Maxmiliána, sedmého knížete z Lobkowicz a jeho syna Ferdinanda Josefa, se nejvíce rozšířila Lobkowiczká hudební sbírka, jejíž počátky se datují do druhé poloviny sedmnáctého století. Tento fond v současnosti čítá na čtyři tisíce pět set hudebnin – partů a partitur, tištěných i rukopisných, mnohdy s unikátními autografními poznámkami svých slavných autorů. Celá Lobkowiczká knihovna má nicméně neuvěřitelných pětašedesát tisíc svazků. V pražském paláci je vystaven pouze reprezentativní vzorek, zbytek je v Nelahozevsi.

Josef František Maxmilián z Lobkowicz (zdroj wikiwand.com)

Josef František Maxmilián z Lobkowicz nechával vyhotovovat opisy nových kompozic, které se prováděly zejména ve Vídni. Nakupoval tisky nových skladeb i celé hudební sbírky. Sběratelská vášeň starého šlechtického rodu se ale datuje až do patnáctého století, kdy si básník a cestovatel Bohuslav Hasištejnský z Lobkowicz přivezl ze svých italských studií mnoho vzácných knižních svazků a poté si je nechával zasílat z mnoha významných tiskařských center v Evropě.

„Jeho knihovna je dodnes uložena v Lobkowiczké knihovně, představuje úžasný fond složený především z inkunábulí, tedy prvotisků. Z mnoha Lobkowiczkých větví se během počátku sedmnáctého století stala vůdčí větev roudnická. A můžeme říci, že právě v této větvi, již díky jejím zakladatelům – Polyxeně z Pernštejna (1566-1642) a Zdeňku Vojtěchu Popelovi z Lobkowicz, se sběratelství stalo doslova vášní. K tomu se pak přidružilo i velmi štědré mecenášství,“ popsal muzikolog Petr Slouka, který se o šlechtickou sbírku a archiv stará.

Ukryté poklady
Právě o nejcennějších dílech ve sbírce Petr Slouka před koncertem mluvil. Mezi jinými jde o party ke čtvrté a páté symfonii Ludwiga van Beethovena, první edici Haydnova oratoria Stvoření a Händelovo monumentální oratorium Mesiáš v Mozartově vlastnoruční úpravě. Donátor Josef František Maxmilián Lobkowicz stál u vzniku tohoto oratoria, finančně podporoval jeho nazkoušení a předplatným podpořil podle Petra Slouky i jeho první vydání. Roku 1805 nechal kníže provést toto oratorium na svém zámku v Roudnici, a to v českém jazyce, přičemž v tomto českém uvedení zpíval roli archanděla Rafaela. Tato událost je dokonce zmíněna Aloisem Jiráskem v jeho románu F. L. Věk. Pořadatelé tentokrát uspořádali Sloukovu přednášku před koncertem, díky čemuž posluchači získali dobré povědomí o historických souvislostech i o sbírce jako takové. Krátké entrée jich do jednoho ze sálů paláce přilákalo půl hodiny před koncertem více než polovinu!

Čisté tóny vrcholného klasicismu provázely i další program, který tím zároveň představil i obsah alba Bohemian Rhapsody. Večer zahájil Koncert pro corno da caccia, smyčce a basso continuo Es dur od méně známého Jana Křtitele Jiřího Nerudy (1707-1780), úpravu pro sólovou trubku sepsal přímo Gábor Boldoczki. Poté následovala v podání komorního složení PKF – Prague Philharmonia Symfonie č. 2 G dur od Františka Bendy (1709-1786). Brilantní sólový výkon přednesl Gábor Boldoczki, čerstvý držitel prestižní ceny Echo Klassik v kategorii Instrumentalista roku, v Introdukci, tématu a variaci pro hoboj f moll od Jána Nepomuka Hummela (1778-1837). Toto dílo bylo původně napsáno pro hoboj, pro Boldoczkého trubku ho upravil umělecký vedoucí Soma Dinyés z Maďarska, který celý večer orchestr na cembalo doprovázel.

S habsburskými kořeny
Závěr koncertu, který byl bez přestávky, pak patřil dílu Jana Křtitele Vaňhala (1739-1813), rodáka z východních Čech, působícího především na vídeňském dvoře a v Itálii a ve své době, ještě před Mozartem, jednoho z prvních nezávislých umělců. Jeho hudba vykazuje klasicistní i předromantické rysy a už ve své době byla oblíbena, ve velkém se opisovala a tiskla nejen v Evropě, ale i v Americe. Ostatně byl prvním z vídeňských hudebníků, jejichž tvorba připravila půdu pro úspěch Haydnových pobytů v Londýně, jak připomněli v programu pořadatelé. Na pondělním večeru zazněla jak jeho Symfonie g moll op.17/2, tak třívětý Koncert pro kontrabas a orchestr D dur, avšak upravený Boldoczkým pro křídlovku. Koncert se pak nečekaně uzavřel přídavkem slavné písně od Antonína Dvořáka Když mne stará matka, která je rovněž součástí desky.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat