Na hranici sluneční soustavy a enfants terribles

  1. 1
  2. 2

Hudební občasník jedné flétnistky
(21. listopadu 2016 v 18 a 21 hod., La Fabrika Praha)

V rámci osmého ročníku festivalu soudobé hudby Contempuls se v prostorech holešovické La Fabriky otevřela Contempuls Lab, „platforma, určená mladým souborům a projektům překračujícím hlavní dramaturgickou linii“. Ensemble Terrible, mladé komorní uskupení studentů a absolventů HAMU, nám pod taktovkou Marka Šedivého představilo dvě světové premiéry nadějných českých skladatelů, sirény a střihli si také něco s jedním fenomenálním fagotistou. A jestli byl Öpik-Oortův oblak opravdu „epik“, to se dozvíte na konci.

Ensemble Terrible - Jakub Rataj - La Fabrika 21.11.2016 (foto © Karel Šuster)
Ensemble Terrible – Jakub Rataj – La Fabrika 21. 11. 2016 (foto © Karel Šuster)

Jakub Rataj, absolvent HAMU ze třídy Hanuše Bartoně a momentálně aspirující doktorand, se ve svých kompozicích zabývá dechem, pohybem, pulzem… Tyto projevy lidského těla jsme mohli zaznamenat v jeho Culmination (2016), není to však tak jednoduché, jak to zní. Skladatel si uvědomuje a přemýšlí o tom, jak naše vnímání vnější skutečnosti ovlivňuje další vnitřní prožívání. Prvními filtry emoce či vjemu, vcházejícího dovnitř, jsou právě dech a pulz.

Jako hráčku na dechový nástroj mě tento pohled na věc nesmírně zaujal, protože se tím sama v denním životě zabývám a mám na tom spoustu práce. Dech je život a můžete jím ovlivnit spoustu věcí, to ale vyžaduje ohromnou koncentraci na uvolnění nebo alespoň pozorování a někdy si opravdu nejsem jistá, co z toho je těžší. Soustředění na Jakubovu skladbu však problematické nebylo, svým originálním hudebním jazykem a pomocí alternativních technik hry zejména na dechové nástroje vykreslil autor skvěle to, co tak dobře v našem těle známe. Nebo neznáme? Možná nás právě Culmination může podnítit k zajímavým myšlenkám a zjištěním, že takovým běžným člověčím projevům nevěnujeme pozornost. Bereme to jako samozřejmost. Autor zde použil například vrstvu alobalu, nataženou přes korpus saxofonu, vytvářející zvukové efekty, evokující přídechy, odfukování…? Nebo hraní do kovové nádoby, ozvěna? Tlukot srdce, údery jazykem, zrychlené kroky, bicí, pohyb, to vše vykulminovalo do konce, ticha, které nám řeklo, že to samozřejmé rozhodně není a jednou to prostě bude naposled.

Ensemble Terrible - La Fabrika 21.11.2016 (foto © Karel Šuster)
Ensemble Terrible – La Fabrika 21. 11. 2016 (foto © Karel Šuster)

Bent Sørensen je jedním z nejvýznamnějších dánských skladatelů současnosti. Jeho Sirenengesang (1994) zazněl na programu jako druhý. Drsná muzika tajemného severního moře, tak na mě působily někdy až drásavé souzvuky, táhnoucí se zejména od dechů, unisono hoboje a klarinetu, mlátících se ve své barvě jako vlny o skálu, osudovost zvonů a mé nepochopení, kdo se proboha něčím tak škaredým může nechat zlákat. Nemyslím tím teď samozřejmě samotnou produkci. Ale vlastně myslím, aktéři hráli přesně tak škaredě a drsně, jak si výraz kompozice zaslouží. Studeného kovového zvuku zde bylo dosaženo také partem klavíru, tvořícím místy s houslemi charakteristickou barvu, a vykřičeným čtvrttónům se dostalo jakési katarze ke konci, alespoň tak jsem to vnímala já.

Jan Ryant Dřízal, naše další skladatelská naděje, si pro svou kompozici Zlomené květiny (2016) zvolil jako inspiraci olejové malby Glenna Browna, zobrazující vadnutí kytice. Autor pozoroval tento proces z několika úhlů, což také naznačuje forma a výraz skladby. Můžu-li to tak nazvat, téma, jasně čitelné a pro mě samozřejmě výrazné v partu vysoké polohy basové flétny a dalších nástrojů, se se svými převleky a variacemi několikrát představilo a vykreslilo onen proces odkvétání a umírání. V různých barvách, méně či více vybledlejších, jsme si obrazy mohli představovat před sebou, což bylo asi i cílem skladatele. Hudební jazyk rozhodně nebyl prvoplánově dramatický, jak by téma nahazovalo, ale lyrika se zde mísila s naturalistickým nábojem zvuku malého souboru dvou smyčců, flétny a klavíru.

Ensemble Terrible - Jan Ryan Dřízal - La Fabrika 21.11.2016 (foto © Karel Šuster)
Ensemble Terrible – Jan Ryant Dřízal – La Fabrika 21. 11. 2016 (foto © Karel Šuster)

Že bude Pascal Gallois účinkovat na jednom podiu s čerstvě narozeným ansámblem, mi bylo už z principu velmi sympatické. Večer vyvrcholil jejich spoluprací na torsion: transparent variation (2001) Olgy Neuwirth, další význačné autorky rakouského původu. Francouzský fagotista předvedl svou bravurní hru v celé své šíři, včetně věčného dechu a pestré palety moderních technik hry. Autorka se zde inspirovala sochami konstruktivistického výtvarníka Nauma Gabo, což se promítlo do kompozice v podobě kontrastu hmoty a linie, zde v podobě ansámblu a sólisty. Umělcovo zaujetí pohybovým výrazem statického objektu se promítá například v delších tónech sólového nástroje, který je však rozvibrovaný témbrem mikrotónového trylku, a v jiných prvcích. Dalším zdrojem inspirace byly údajně prostory a holé zdi Liebeskindova Židovského muzea v Berlíně. Zde bylo kontrastní a zároveň dost trefné použití zvukových samplů (Martin Klusák a Jakub Rataj), jako ozvěna vzdáleného klezmeru. Místy výrazově dost výbojný part fagotu a dalších nástrojů zněl k těmto samplům jako hudba z jiného světa. Možná tím autorka chtěla také podtrhnout onu prázdnotu ne tak dávné doby, na kterou se nezapomíná a která představuje jakési varování a zároveň přijmutí faktu, že kontrasty nesčetných druhů zde budeme moci vnímat, dokud svět světem stojí.

Ensemble Terrible - Marek Šedivý, Pascal Gallois - La Fabrika 21.11.2016 (foto © Karel Šuster)
Ensemble Terrible – Marek Šedivý, Pascal Gallois – La Fabrika 21. 11. 2016 (foto © Karel Šuster)
  1. 1
  2. 2

Související články


Napsat komentář

Reklama