Hudba je pro mě jeden z největších darů, říká sopranistka Martina Janková

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
Česká sopranistka Martina Janková je celosvětově známá především jako mozartovská a barokní interpretka. Čtrnáct let byla sólistkou v prestižním Operním domě v Curychu, od roku 2012 vystupuje jako umělkyně na volné noze na předních scénách po celém světě. Pro Operu plus zavzpomínala na své začátky, největší úspěchy a významné osobnosti se kterými spolupracovala, sdělila nám, proč je pro ní interpretace písní královskou disciplínou a promluvila o svém novém postu docentky na renomované Curyšské vysoké škole umění.

Martina Janková (foto Markus Mühlheim)
Martina Janková (foto Markus Mühlheim)

„Ráda naslouchám zpěvu kosa na stromě. Té nutnosti zpívat velice dobře rozumím. Jako dítě jsem si totiž bez ustání prozpěvovala, protože to zevnitř jen tak bublalo. Dodnes z tohoto pramene čerpám a snažím se v každém mém hudebním projevu právě o tuto autenticitu z dětství.“
Toto vaše krásné vyznání si přečte každý, kdo otevře vaše webové stránky. Začněme tedy vaším dětstvím. Opravdu jste pořád zpívala? A jak je důležitý zpěv a hudba vůbec pro vývoj každého člověka?
Nemusela jsem si zvolit povoláni, ono si zvolilo mě: pořád si to ve mně zpívalo a vnitřní hlas mě stále někam posílal. Zpěv propůjčuje duši možnost vyznání toho nejniternějšího.

Narodila jste se v Orlové a vystudovala zpěv na Janáčkově konzervatoři v Ostravě. Pocházíte z rodiny muzikantů? Kdy jste se rozhodla studovat zpěv a u koho jste studovala?
Pocházím z rodiny nesmírně vzdělaných hudebních milovníků, kde jsem měla úžasné zázemí, podporu i porozumění. Jelikož jsem trávila od malička všechny letní prázdniny u babičky ve Frýdlantě nad Ostravicí a našimi sousedy byla známá rodina muzikantů a etnologů, s nimiž jsem od svých čtyř let zpívala s jejich cimbálovkou spoustu moravských lidových písní, objevil mě tam pan Štěpán Kotek a doporučil, abych studovala hudbu. Tak jsem se ocitla na konzervatoři ve třídě paní profesorky Míčkové.

Po konzervatoři jste se nepokoušela získat angažmá v některé z našich operních scén, ale rozhodla jste se ve studiu zpěvu dále pokračovat na Hudební akademii v Bazileji. Proč právě tam?
Ještě než jsem Ostravskou konzervatoř ukončila a stačila pokračovat na tamní univerzitě, vyhrála jsem v Národním divadle v Praze v devatenácti letech konkurz na roli Sophie v Rossiniho opeře Il Signor Bruschino, kterou jsem pak zpívala v koprodukci s italským Il teatro Lauro Rossi v Maceratě a poté v pražském Národním divadle.

Během svého bakalářského studia jsem jako jednadvacetiletá hostovala také ve Státní opeře Praha v Cosi fan tutte a Tanhäuserovi a absolvovala pěvecké kurzy v Rakousku, kde učil jeden švýcarský profesor, který mě pozval na Bazilejskou akademii. Díky prestižnímu Švýcarskému státnímu stipendiu “Bundes-Exzellenz-Stipendium” jsem tam mohla dokončit tehdy nejvyšší diplom (Solisten Diplom) a zároveň dálkově své magisterské studium na Ostravské univerzitě.

W. A. Mozart: Così fan tutte - Martina Janková - Opernhaus Zürich 2009 (foto Susanne Schwiertz)
W. A. Mozart: Così fan tutte – Martina Janková – Opernhaus Zürich 2009 (foto Susanne Schwiertz)

Po studiích jste se stala členkou curyšského operního studia. Tento mezičlánek mezi školami a divadly u nás citelně chybí. Můžete popsat, čemu všemu jste se v operním studiu věnovala a co vám přineslo pro budoucí praxi?
Předzpívání v IOS – Mezinárodním operním studiu Curyšské opery se tenkrát konala v Curychu, Mnichově, Paříži, Vídni, New Yorku, Moskvě a Tokiu a z 500 uchazečů brali sedm.

Studenti IOS měli to obrovské štěstí, že se okamžitě dostali k rolím na velkém jevišti a tak jsem se ihned setkala ve společné produkci třeba s paní Beňačkovou (Její pastorkyňa – Karolka), Mirellou Freni (v Giordanově Madamme Sans-Gêne), či s J. E. Gardinerem (ve Weberově Oberonovi) i s pionýry historické provozovací praxe vůbec: Nikolausem Harnoncourtem u Monteverdiho a v Mozartových operách či v Offenbachových operetách, s W. Christiem v Gluckovi, Händelovi a Mozartovi a s M. Minkowskim v Rameauvých Les Boreades a při Beethovenově Fideliovi a dalšími.

Jelikož si tehdy u nás podávaly velké pěvecké hvězdy kliku, brala jsem si od nich lekce. Směla jsem si vzít hodiny zpěvu i u Edity Gruberové, která u nás často hostovala. Snažila jsem se od všech těchto skvělých umělců posbírat co nejvíce. Praxí na scéně se člověk stejně nejvíce naučí. Byla jsem prostě hozena do studené vody a musela jsem plavat.

Z operního studia jste se stala řádnou sólistkou Operního domu v Curychu, který patří k nejvýznamnějším v celosvětovém kontextu. Určitě vás tam přijímal významný operní intendant Alexander Pereira, který se v Curychu, byť už některá světová operní divadla pracovala jiným způsobem, snažil mít svůj ansámbl prvotřídních sólistů, které pak doplňoval hostujícími pěvci. Můžete na tuto významnou osobnost zavzpomínat?
Po prvním měsíci v mezinárodním studiu si mne všiml Alexander Pereira a nabídl mi smlouvu do svého ansámblu. Byl to naprosto výjimečný intendant. Sám, než se stal managerem, vystudoval zpěv, miluje pěvce a je vynikající „talentscout“. V jeho ansámblu jsem strávila čtrnáct let a odešla zároveň s ním v roce 2012 na volnou nohu. Takže jsme se opět na to potkali na Salcburském festivalu, kde byl intendantem do roku 2015, a pak v La Scale, kde byl intendantem do roku 2020. Co se týče Curyšské opery: od roku 2013 do roku 2020 jsem tam pracovala už jen jako host, abych se mohla věnovat dalším zahraničním produkcím.

Martina Janková (zdroj SHF)

V Curychu jste se stala kolegyní mnoha významných pěvců. Stát na jevišti vedle takových osobností bylo jistě obohacující.
Jak jsem již zmínila, Alexander Pereira byl a je velký znalec hlasů. Jako skvělý manager dokázal pro své pěvce vydobýt nejen zvýšení státních dotací na 80 mil., ale sehnal k tomuto budgetu i nejméně deset miliónů od sponzorů, takže si mohl dovolit ansámbl odborníku na různé styly. Dále se mu podařilo objevit řadu hvězd, takže jsem při svém debutu jako Pamina zpívala s mladým Piotrem Beczalou jako Taminem, či jako Nanetta s Fentonem Jonasem Kaufmannem. Spolu se mnou začínal i úžasný Michaelem Volle, zpívala jsem v řadě představení s „newcomery“ na dnešních světových pódiích jako je Javier Camarena, důstojný nástupce Juana Diega Flóreze, či Benjamin Bernheim, dnešní nástupce Roberta Alagny. Měla jsem to privilegium zpívat po boku velkých hvězd jako Netrebko, Villazón, Beňačková, Straka, Freni, Gjaurov, Furlanetto, Polgár, Hampson, Salminen, Polgár, Orgonášová, Mosuc, Mei, Kassarova, Bartoli, Raimondi, Shicoff a podobně. Bylo to nesmírně inspirující.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments