Hudebně obdivuhodný Tannhäuser v Chemnitzu

  1. 1
  2. 2

Nebudu popisovat průběh známé pěvecké soutěže, pouze upozorním, že z pěveckého klání vypadla tenorová árie Waltera z Vogelweide, čímž se soutěž trochu zkrátila. Přestože díky dramatickému rozuzlení vítěz nebyl zvolen a Alžbětou korunován, stal se jím pro všechny posluchače určitě mladý vysoký Islanďan Oddur Jonsson, představitel Wolframa. Tento absolvent salcburského Mozartea neoslní volumenem hlasu, ale jeho krásným témbrem a vzornou německou výslovností i velikým citem pro frázování. Martin Iliev se samozřejmě vypořádal se svým partem sebejistě a jeho závěrečné ,,Nach Rom…“ se krásně neslo.

Po přestávce se po jímavé sedmiminutové předehře opět setkáváme s Wolframem a také s Alžbětou, marně hledající Tannhäusera mezi procházejícími poutníky, navracejícími se z Říma za doprovodu mohutného chorálu. Nebylo vůbec překvapením, jak procítěně pak podala Brit-Tone Müllertz jímavou Alžbětinu modlitbu k panně Marii ,,All mächt heilige Jungfrau…“, a pak nastala oslava mistrnosti lidského zpěvu, legendární píseň o večernici. Za naprostého ticha sotva slyšitelným, ale jasně srozumitelným medovým hlasem počal zpívat Oddur Jonsson sen všech barytonů, ,,O du mein holder Abendstern…“. V ten moment jsem litoval, že se nesmí ve Wagnerových dílech po výkonech pěvců během představení tleskat. V tomto případě bych toto pravidlo byl rád porušil. Slyšel jsem již mnoho Tannhäuserů, ale v posledních letech jsem takto podanou ,,Večernici“ nezažil.

Následovalo již jen nejtěžší hudební číslo hlavního představitele – patnáctiminutové vyprávění o Římě. Tento závěr občas straší i zkušené tenory, kteří mají obavy, aby vystačili se silami až do konce. Martin Iliev přišel a zvítězil. Nechci být ošklivý, malé chybičky by se našly (on sám při závěrečné děkovačce mimicky vyjadřoval, jak je unaven, a bylo vidět, že úplně spokojen se svým výkonem nebyl), ovšem v souhrnu to byl heroický výkon. Přeskočím ještě krátkou dramatickou scénu Tannhäuser-Venuše, Wolfram a jsme již v závěru, kdy se neobjevuje průvod se zemřelou Alžbětou, ale jen samotní poutníci. Tannhäuser umírá a Wolfram odchází středem sboru se vztyčenou rukou, ve které drží harfu. Tak opět skončil jeden nádherný zážitek, na který se nezapomíná. Všem umělcům v Chemnitzu dík.

Hodnocení autora recenze: 80%

 

Richard Wagner:
Tannhäuser
Dirigent: Felix Bender
Režie: Michael Heinicke
Scéna a kostýmy: Peter Sykora
Světelný design: Matthias Vogel
Sbormistr: Stefan Bilz
Dramaturgie: Carla Neppl
Robert-Schumann-Philharmonie
Opernchor und Extra Chor der Oper Chemnitz
Premiéra 28. listopadu 2009 Städtische Theater Chemnitz
Obnovená premiéra 28. ledna 2017
(psáno z reprízy 26. 2. 2017)

Hermann – Magnus Piontek
Tannhäuser – Martin Iliev
Wolfram von Eschenbach – Oddur Jonsson
Walther von der Vogelweide – Edward Randall
Biterolf – Matthias Winter
Heinrich von Schreiber – André Riemer
Reinmar von Zweter – Bernhard Hansky
Venus/Elisabeth – Brit-Tone Müllertz
Ein junger Hirt – Franziska Krötenheerdt
Vier Edelknaben – Sebastian Wäntig, Sina Liebmann, Annika Zacher, Jennifer Junghannss

www.theater-chemnitz.de

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Wagner: Tannhäuser (Städtische Theater Chemnitz 2017)

[Celkem: 4    Průměr: 4.5/5]

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na