Hudebně působivá Straussova Salome v Linci

  1. 1
  2. 2
  3. 3
Landestheater v Linci má pozoruhodnou operní dramaturgii. V moderní, nové budově Musiktheateru uvedl 12. listopadu 2016 šéf opery – Američan Dennis Russell Davies – Straussovu operu Salome. V režii Marca Adama, na scéně a v kostýmech navržených Annemarie Woods, v choreografii Pascale Chevroton. Vynikající dílo významného skladatele pozdní romantiky po Wagnerovi, který v prvních desetiletích dvacátého století značně ovlivnil vývoj moderní světové hudby. Richard Strauss byl skvělým instrumentátorem velkého, moderního orchestru, což je jistě báječná výzva pro velký Bruckner Orchester Linz, plnící roli orchestru operního i koncertního, s počtem kmenových členů sto třicet.
Dennis Russell Davies (foto Volker Weihbold)
Dennis Russell Davies (foto Volker Weihbold)

Šéfdirigent Dennis Russell Davies působí v Linci od roku 2002, letošní sezona je jeho poslední, finální. Léta jeho šéfování pozdvihla operní soubor v Linci na vysokou úroveň, srovnatelnou s velkými evropskými operními divadly. Pan Davies staví velmi promyšleně dramaturgii, vedle osvědčených děl světového odkazu věnuje mimořádnou pozornost soudobé tvorbě. Ta tvoří až polovinu premiér sezony, což zní neuvěřitelně. Ještě neuvěřitelnější je však fakt, že tento typ dramaturgie se v návštěvnosti divadla s kapacitou tisíc míst v auditoriu nijak negativně neodráží, jak bych skepticky očekával. Návštěvnost 95 procent v globálu je výtečný výsledek.

Ve své letošní jubilejní sezoně si pan Davies zvolil v osmi operních premiérách půdorys tria světových děl: FalstaffSalomeDon Giovanni. V tomto roce rovněž inicioval vznik Operního studia mladých pěvců, jakoby podle vzoru Mnichova. Do konkurzu se v Linci přihlásilo pět set (!) absolventů pěveckých škol z celého světa. I to jistě o něčem vypovídá. Přijato bylo šest, mnozí našli uplatnění po recenzované komorní multimediální moderní opeře Solaris (recenze je zde) i v malých rolích opery Salome. A je to pro mladé talenty jistě skvělá zkušenost.

Straussova Salome (premiéra roku 1905 v Drážďanech, v roli Heroda účinkoval Karel Burian /!/) si bere námět z Wildovy hry ze starobiblických dob krále Heroda o jeho nevlastní dceři Antipě, jež se odehrává kolem roku 30 našeho letopočtu. Po Debussym je druhým závažným rozhraním mezi operou pěveckou (pro zpěváky) a moderním hudebním divadlem. Tvoří mezník v dějinách opery, neboť zde skladatel zhudebňuje básnické drama ne na podkladě libreta, nýbrž doslovně. Epochální novost Salome tkví v souzvuku hudby a poezie. Jistě za předpokladu, že je pěvcům rozumět. Mluva Oscara Wilda, plná obrazů, zůstává nedotčena, byť ji Strauss nezhudebnil slovo za slovem, ale překlad textu zkrátil, sám ho upravil a prokázal smysl pro podstatu toho, co je opravdu hudebně dramatické.

Richard Strauss (foto archiv)
Richard Strauss (foto archiv)

Straussův smysl pro efektní nápad, jeho formální jistota, okázalý výraz, harmonické a instrumentační mistrovství se zde spojuje do nového tvaru literární opery. Pozdně romantický charakter harmonie se zcela novými postupy v bitonalitě i polytonalitě slouží Straussovi jako hlavní prostředek psychologické charakteristiky. Interpretačně je dílo velice složité četností leitmotivů a drobnokreseb, ale i prostým faktem, že je zapotřebí docílit dynamickou paletu se stovkou hudebníků v obsazení velkého orchestru vůči jevišti. Že je to velmi nesnadné, věděl již legendární skladatel Gabriel Fauré, jenž proslul výrokem, že „Salome jest vlastně více symfonická báseň s vokálním doprovodem“. Paul Henry Lang se zase domníval, že Salome je formou orchestrální opery, v níž vokální party obtížně zápasí s přílišným náporem bohaté instrumentace.

Tyto názory zazněly sice již dávno, ale nejsou dodnes nikterak od věci. Bohatost instrumentace orchestru, až opulentně okázalá, přináší asi věčný problém Langem zmíněného zápasu s jevištěm, nerovného tehdy, pokud hlas není opravdu velký a maximálně prostorově nosný. To se projevilo také v nové linecké inscenaci, jejíž hlavní silou se mi jevil orchestr, bezvadný intonačně, s homogenitou nástrojových skupin a hrou žesťů ve výrazných, až opravdu opulentních vrcholech, pro Strausse typických. Samozřejmě nesmíme porovnávat s četnými CD a DVD, kde se prostě nemůže stát, aby orchestr nabýval na dynamické převaze nad pěvci, neb je hudební režií vše upraveno a vyváženo. Čili na skvělé nahrávce takové legendy, jakou byl třeba Karl Böhm, vnímáme pochopitelně bezvadně vyrovnaný zvuk ve všech polohách pěvců vůči orchestru a výše zmíněné pocity se nedostavují, ba nemohou se dostavovat. To bývá častá mýlka těchto porovnávání.

Prostor velkého divadla je něco zcela jiného než jakákoliv nahrávka. Dirigent Dennis Russell Davies měl upřímnou snahu o maximum rovnováhy zvuku orchestru s jevištěm. Ale obětovat nádherný zvuk Straussova orchestru je víc než obtížné, ani bych si to nepřál. Spíše je nutností mít k dispozici hlasy potřebného kalibru a rozměru pro tuto Straussovu partituru, což se v Linci částečně vydařilo, leč zároveň ne zcela. Protože však jsou v Linci pěvci, kteří zdánlivě trochu nerovný zápas s orchestrem zjevně vyhrávali, musím nutně usoudit, že je chyba spíše na straně těch, kteří se prosazovali nosností hlasů hůře. S tím jde v opeře ruku v ruce i srozumitelnost textu, zrovna u Strausse tolik podstatná! Textové nuance jsou neobyčejně rafinované, na dopadu slov, vět, replik velice záleží.

Dennis Russell Davies se setkal ve své bohaté dirigentské dráze s partiturou Salome již vícekrát. Jeho interpretace je ukázkou promyšlené práce s rafinovanou harmonií, jemnou prací s tématy, dokáže docílit homogenní zvuk orchestru, perfekci v žesťové skupině s nádherně vyzdviženými fortovými vrcholy. Jak ovšem Davies při rozpravě s představiteli tisku věcně uvedl, je velice nesnadné pro dirigenta docílit, aby devadesátka lidí zahrála piana a pianissima, která jsou u Strausse nutná pro vyznění výrazových detailů na jevišti. Plastika frází je pozoruhodná, pianová dynamika je však v tomto početném obsazení dosažena jen v relativních proporcích. Oceňuji, že za dobu dvouletého pravidelného pozorování jsem neslyšel v Linci ani jediný kiks v dechových skupinách Brucknerova orchestru, výkony hráčů jsou technicky a intonačně stabilní.

Richard Strauss: Salome - Landestheater Linz 2016 (foto © Falk von Traubenberg/Landestheater Linz)
Richard Strauss: Salome – Landestheater Linz 2016 (foto © Falk von Traubenberg/Landestheater Linz)
  1. 1
  2. 2
  3. 3

Hodnocení

Vaše hodnocení - Strauss: Salome (Linz 2016)

[yasr_visitor_votes postid="232367" size="small"]

Mohlo by vás zajímat