Hudební historik Jiří Sehnal: Myslím, že jsem toho už udělal dost

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5

Zmiňujete Zamilovaného ponocného. Já si z moravských barokních oper vybavím leda O komínku křivě postaveném od Loose a O původu Jaroměřic Františka Míči. Z vašich studií vyplývá, že v operních produkcích měl zalíbení biskup Wolfgang Hanibal ze Schrattenbachu. Co všechno odhalují vaše Počátky opery na Moravě?
Faktem je, že kardinál Schrattenbach se velmi zasloužil nejen o uvedení italské opery, ale také oratoria na Moravu. Zajímal se o něho již zakladatel brněnské muzikologie Vladimír Helfert. Já jsem se k němu dostal přes libreta, která jsem našel v knihovně kroměřížského zámku. Pokusil jsem se blíže všimnout si interpretů a také počátků opery v Brně a Holešově. Této tematice však se po mně podrobněji věnovala Jana Spáčilová, která o nich napsala vynikající práci. Opeře v Jaroměřicích se věnovala Jana Perutková, které se podařilo objevit ve Vídni prameny, o kterých jsem já neměl ani tušení. Pokud máte na mysli O komínku křivě postaveném; od Karla Loose, tato scénka patří k masopustním hříčkám (actiunculae), jakými byly zejména hanácké opery. Ty však patří do rekreační hudby v klášterním prostředí, zvláště u premonstrátů na Hradisku u Olomouce.

Kroměřížský zámek má unikátní hudební archiv a exkluzívní sbírku obrazů, každý známe alespoň Tizianova Apolla a Marsyase. Našel jste u kroměřížských muzikantů i nějakou inspirační linku k obrazům, které krášlily komnaty zámku?
Spojení galerie s hudbou nebylo žádné. Za biskupa Karla se kapela uplatňovala celý masopustní týden ve velkém sále zámku, který však vypadal docela jinak, než jak jej známe dnes. Já si myslím, že byl krásnější. Musíte opustit představu, že se na zámku moc slavilo. Za života biskupa Karla byl zámek většinou staveniště. Slavil se jen masopust, a to nejčastěji ve Vyškově. Pokud dvůr nebyl přítomen, byl zámek téměř prázdný, což platilo i o rezidenci v Olomouci a na Mírově. A když se slavil masopust, pozvaní účastníci byli ubytováni v měšťanských domech. Nedovedu si představit, že by v noci byla v zámku nějaká žena, snad jen správcova manželka. Ani kapela, hrající k tanci, nebyla velká. Jen výjimečně se dochovaly skladby, kde housle mají dochovány party dvakrát.

Jaký charakteristický aspekt zdůrazňujete ve své knize Dějiny hudby na Moravě a jak moc se do hudby artificiální dostala moravská lidová zpěvnost?
Tady se dotýkáte velmi citlivé otázky. Vyrostl jsem ještě v době, kdy jsme se potřebovali po druhé světové válce utvrdit a vymezit vůči „cizácké“ germánské kultuře a kdy se nám vštěpovala idea nevinného českého národa jako věčného trpitele. Moje maminka i tatínek (legionář, vlastenec, obdivovatel husitů) říkali: „Jiříčku, nebylo jak za Rakouska.“ Možná byl jejich pohled způsoben mládím, které vidí věci růžově, nebo to byla skutečně pravda?

Podíváme-li se objektivně na českou kulturu před první světovou válkou, tak jsme určitě neúpěli. Naše věda a umění se svobodně a světově rozvíjela. Ale tuto otázku ponechme stranou. Co s hudbou. Komunisté si přáli celou českou hudbu odvozovat z lidové písně a byli by nejraději, kdyby v Erbenovi byly jen písně o utrpení poddaných a odbojném vzdoru bezzemků. Nechci zabíhat do otázky, co je to lidová píseň, ale studium starých památek, zejména duchovní písně a hudby starých českých skladatelů, mne přivedlo k názoru, že hledat společné rysy pro tvorbu českých autorů, kterými by se odlišovali od tvůrců jiných národů, nemá smysl. Objektivním srovnáváním u nás vzniklé hudby s hudbou vzdálenou 100, 200 kilometrů od nás a s hudbou našich takzvaných emigrantů, kteří našli v cizině lepší uplatnění, dojdeme k podobnému závěru.

Jiří Sehnal (archiv respondenta)

Souhlasím s tím, že umělec žijící v Brně se světové slávy nedočká. Janáček byl výjimka. Již přechod do Prahy znamená pro umělce obrovský vzestup. Myslíte, že by Kožené stačila k slávě prkna brněnského divadla? A čím dál více se přesvědčuji, že například takový Jan Dismas Zelenka by nebyl ničím, kdyby se nedostal do Drážďan. Na jedné straně je pravda, že genius může tvořit i někde v ústraní, ale nemůže vyrůst bez možnosti poznávat, vzdělávat se a uplatnit se. V Praze královský dvůr nebyl, o Kroměříži a Olomouci nemluvě. Z těchto důvodů jsem se postupem doby zcela oprostil od snahy hledat a dokazovat někde českost. Proto jsem byl rád, že první týmová práce, ke které jsem byl pozván, se jmenovala Hudba v českých dějinách, a ne Dějiny české hudby. A ze stejných důvodů jsem prosadil název Dějiny hudby na Moravě místo Dějiny moravské hudby. Jisté je, že existuje moravská lidová píseň, ale ani ta nevznikla ve vzduchoprázdnu. Při sledování takzvaných hanáckých prvků jsem se dostal se zklamáním nejen já najednou do Polska a do Karpat. Všechno souvisí se vším.

Adamu Michnovi z Otradovic jste věnoval monografii a mnohá díla jste editoval. Kudy vás vedla cesta k jindřichohradeckému skladateli?
Ještě ve výzkumném ústavu zelinářském mne na doporučení prof. Vratislava Bělského pověřil prof. Racek, kterého jsem předtím nikdy neviděl, edicí Svatováclavské mše, která dopadla úspěšně. Později přišla Dr. Olga Zuckerová s nápadem vydat populární edici České mariánské muziky. Viz blíže úvod k mé knize Adam Michna – skladatel. Po přepsání ČMM a Svatoroční Muziky jsem prožil doslova rok okouzlení s Michnovými písničkami. Výsledek – studie 1975 v Hudební vědě. Ještě dnes se divím, že mi to tehdy otiskli. Když začal Supraphon vydávat souborné Michnovo dílo, editor Bělský mne požádal o úvodní texty. Tak jsem se najednou dostal do role redaktora celé edice a přišlo mi hloupé nevyužít toho pro monografii. Nechci zde opakovat to, co jsem v ní česky 2013 a 2016 anglicky už napsal. Mnoho otázek se mi bohužel nepodařilo vyřešit. Aspoň moji pokračovatelé budou mít co dělat.

Jen na okraj bych poznamenal, že se mi celý Michnův život jeví prozaičtější, než jak bývá podáván ve světle jeho písní. Michna skloubil povolání městského varhaníka s úspěšným podnikáním. Byl jsem šokován, když jsem viděl, jak velké sumy si od něho půjčovala vrchnost a nabyl jsem dojmu, že básnil a komponoval spíše ze záliby než z nutnosti. Také jeho styky s hrabětem Slavatou a s jezuity vidím v jiném světle. Slavata byl k hudbě zřejmě lhostejný a městský varhaník ho zajímal jen kvůli penězům. Myslím, že bych některé detaily Michnova života dokázal lépe vysvětlit, kdybych měl možnost studovat v archivech v jižních Čechách, jako jsem mohl na Moravě.

4.6 8 votes
Ohodnoťte článek

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5

Mohlo by vás zajímat


0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments