Hvězdné chvíle na čtyři ruce

  1. 1
  2. 2

Ano, směšuje se tu realita a fikce. Přesně jako v případě Mozarta a Salieriho. Ty věčné spory o jejich vztah! Muzikologové mohou snášet sebevíc důkazů o tom, že tomu bylo tak a tak, ale v obecném povědomí stejně zůstane přesvědčení, že spolu soupeřili, že byli soky, že Mozart byl „talentem od pánaboha“ a Salieri autorem tvořícím o něco klopotněji, méně geniálním a tedy i méně zajímavým. Můžeme jeden každý osobně zvažovat při poslechu jejich hudby, jestli to tak opravdu cítíme, nebo jestli nás Salieriho hudba opravdu plně uspokojuje stejně jako Mozartova, jestli jsme schopni si ji zapamatovat jako jedinečnou…

Reklama

Jinou rovinou je to, co k tématu přináší umění – především film Amadeus. Akademické uvažování bude samozřejmě vždy namířeno proti němu: filmová zápletka je nepravdivá, zavádějící… Ale co naplat – umělecká licence je nejen legitimní, ale hlavně také potřebná. Dozvěděli bychom se od vědce – tolik jako ve skvělém filmu – o životě a tvorbě, o řemesle i o pohnutkách umělce? O talentu? O lidských vlastnostech? Formanův Amadeus je nejen strhující, ale i nenahraditelný.

Dozvěděli bychom se tolik o Bachovi a Händelovi, kdybychom jen četli monografie o nich a poslouchali jejich hudbu? Jsem přesvědčen, že hra Paula Barze a přínos Michaela Taranta je také jedinečný. A věřím, že zaujmou i středoškoláky, jimž chce Východočeské divadlo tento titul také hrát.

P. Barz: Mohla to být hvězdná chvíle – Tomáš Lněnička (Georg Friedrich Händel) a Jiří Kalužný (Johann Sebastian Bach) – VD Pardubice 2017 (zdroj FB VD / foto Petr Našic)

Že by nás určitě napadly další dvojice z dějin hudby, jejichž umělecky ztvárněné setkání bychom rovněž chtěli prožít? Smetana a Dvořák. Mahler a Strauss. Prokofjev a Šostakovič… Napíše to někdo?

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


Komentujte

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na