I love offline!… díky za Malou inventuru!
Třetí využití veřejného prostoru v rámci nabídky zážitkového experimentu bylo do dramaturgie offline programu Malé invetury zařazeno skrze projekt nazvaný Neviditelná tržnice. Interaktivní multimediální audiowalk je bezesporu velmi originální nápad, ideální do současné situace, ale i formálně využitelný kdykoliv a kdekoliv. Spolek Pomezí pracuje s formátem „imerzního“ divadla dlouhodobě a nabízí zcela inovativní možnost propojení scénického umění, digitálních medií, výtvarné instalace a divadelní situace, kdy všechny složky mají stejnou hodnotu v rámci funkce projektu. Ztracené příběhy, které vytvářely rámec tohoto eventu, se rozvíjely podle interaktivní mapy, jíž každý účastník obdržel na začátku v zapůjčeném tabletu stejně jako sluchátka s audio-průvodcem. Vzniklá alternativa přítomného světa začala vznikat na základě nabízených indicií přímo v divácké fantazii. Performativní akce se nekonají, což jednoho skoro zamrzí v poloprázdném areálu holešovické tržnice, který si o performativní uchopení přímo říká. Ale to není v zájmu tohoto formátu. Předložených příběhů je více a běží paralelně vedle sebe u každého posluchače individuálně. Možná proto se zdá, že absentuje systematicky daná logika kontinuální posloupnosti či citlivější časování jednotlivých audio sekvencí nebo konformita navigačních pokynů. Chvílemi se z procházky stává až jakési zmatené přecházení se snahou zachytit indicie evokující podstatu místa a poetiku konkrétního divadelního podchycení. Nakonec nejsilnější zážitek představuje asijský obchodník na kole s pytlem plným obrovských, ručně šitých látkových růží, které různě rozvěšuje na ploty a domy. Tajemství jeho autentičnosti lehce dráždí, a proto lépe nepátrat. Možná, že svůj díl zodpovědnosti nese i malá technická zručnost diváka či fungování jeho fantazie v jiných souvislostech na základě osobní zkušenosti s prostorem. Každopádně divácký zážitek z experimentální tvorby se dostavil, stejně jako zájem o tento přístup využití potenciálu nového zážitkového divadla.
- Neviditelná tržnice (foto Markéta Bendová, Malá inventura 2021)
- Neviditelná tržnice (foto Markéta Bendová, Malá inventura 2021)
- Neviditelná tržnice (foto Markéta Bendová, Malá inventura 2021)
Přímo současný tanec jako prostředek divadelní akce zastoupily v offline programu tři tituly. V divadle Ponec proběhla trochu nepochopitelně repríza Jámy lvové. Ačkoliv se jedná o dílo splňující všechny trendy pre-covidové doby, mohlo by se zdát, že vhodnějším titulem do takto určeného programu by asi více zapadaly Duety (dostupné na festivalu pouze on-line). Ovšem musely by být realizované ve veřejném prostoru, a to by z nich opět učinilo příklad velmi inovativního formátu jak současného tance, tak nového divadla.
Studio Alta v rámci festivalu uvedlo Arbakkin vytvořené spolkem Manus Art Collectiv. Mladí tanečníci pod vedením Štěpány Mancové představují skutečně „novou krev“ (doslovně i programně) současného tance, který více než logiku divadelní inscenace akcentuje mysticismus v čistě tanečním díle. Žel pro tanečního kritika „v offlinu“ (autorku článku) nevybylo v omezené kapacitě prostoru už místo, a tak zůstává i čtenářům Opery Plus skutečná podoba tohoto titulu odepřena. Tajemství jako by mlžným oparem halilo víc nejasných aspektů tohoto díla: od výkladu významu názvu samotného tvůrčího uskupení, přes nejasné označení autora hudby až k magicky znějícímu názvu. A korunu tomu nasazuje odlišnost on-line záznamu z původní premiéry od verze uvedené na Malé inventuře fyzicky (ukázky nové verze dostupné na internetu s datem premiéry o dva měsíce později). To vše je sice dráždivou výzvou k balancující hře mezi kritikou a umělcem, která může být stejně dobře taneční mystifikaci. Raději v offlinu vyčkat dalšího vývoje!
- Manus Art Collectiv – Arbakkin (foto Markéta Bendová, Malá inventura 2021)
- Manus Art Collectiv – Arbakkin (foto Markéta Bendová, Malá inventura 2021)
- Manus Art Collectiv – Arbakkin (foto Markéta Bendová, Malá inventura 2021)
- Manus Art Collectiv – Arbakkin (foto Markéta Bendová, Malá inventura 2021)
- Manus Art Collectiv – Arbakkin (foto Markéta Bendová, Malá inventura 2021)
- Manus Art Collectiv – Arbakkin (foto Markéta Bendová, Malá inventura 2021)
Zdenka Josefi patří mezi performerky, které zvládají multižánrovost nového divadla a zároveň se svou osobitostí více profilují v oblasti současného tance. Jevištní charisma této herečky a tanečnice odkazuje k úzkým vazbám s českou divadelní scénou, stejně jako její elegance a kultivovanost performativního projevu. Inscenace Hladinou propojuje v multižánrovém rámci minimalisticky laděný umělecký pohybový projev, jevištní řeč, multimediální projekci, autorskou hudbu Beaty Hlavenkové a práci s objektem do poetického díla aktuálně reagujícího na současný stav společnosti. Touha po tichu, sen o samotě. Emocionalita této autorské performance se stále ještě formuje, především prostřednictvím přímé interakce s divákem, nicméně zajímavá by mohla být i verze filmového zpracování.

S tancem souvisí ještě jeden titul Malé invetury, kterým se zároveň neplánovaně díky covidovému nebezpečí celý festival uzavřel. Tvá ústa měla hořkou chuť pochází z tvůrčího pera kolektivu Depresivní děti touží po penězích. Tématika tance Salomé o hlavu Jana Křtitele, odkazující k inspiraci divadelní předlohou Oscara Wilda, patří k oblíbeným námětům, které opakovaně fascinují žánr fyzického divadla. Dvě mladé performerky Kateřina Coufalová a Antonie Rašilová pod režijním vedením Jakuba Čermáka vytvořily variaci personifikace novodobého vnímání Salomé jako mladé ženy plné odhodlání a touhy po nenaplněné lásce, po naplněné pomstě, po vysněné roli, obdivu a potřebě vykřičet svou srdeční bolest do celého světa, aby z jejího nitra vymizela. Tanec jako prostředek k dosažení svých cílů samozřejmě nemá parametry divadelní umělecké disciplíny, ovšem svou spontaneitou a energií vnitřního přesvědčení dává své jevištní podobě zcela jiný význam. Na scéně divadla Venuše ve Švehlovce je prostředkem projevu osobitosti bez nutnosti formální znalosti umělecké taneční techniky, bez přetvářky a bez přívěšné ambice. Je o tanci jako možnosti ventilace vnitřního napětí kohokoliv z nás. Je předzvěstí toho, že tanec do našich životů patří nejen v umělecké rovině, ale především jako součást naší vnitřní i vnější komunikace.

Zatímco offline program sledoval vybrané současné trendy žánru nového divadla, jeho online část nabídla podrobnější přehled toho, co se v rámci oboru během uplynulého roku s covidem událo a zároveň nabídla i výhledy do budoucna. O tom ale v dalším samostatném článku. Za dramaturgii programu, možnost alespoň na pár chvil opustit svět internetu a podlehnout iluzi divadelní „normálnosti“ nezbývá než celému týmu festivalu Malá inventura 2021 poděkovat.
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]