Idiotova vizionářská antiopera (2)

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5
  6. 6
  7. 7
  8. 8

V Pimenově cele vládne bezčasí (či „nadčasí“) a paměť. Musorgskij založil scénu na motivu stále se opakujících zvlněných skupinkách šestnáctinových not, které navozují atmosféru psaní Pimenova letopisu a nezastavitelného, klidného plynutí času a dějin. Právě tak ale v tomto motivu můžeme – chceme-li – slyšet i jakousi vzdálenou ozvěnu vnějšího světa, kterému rozhodně není dopřán takový pokoj jako klášterní cele. Motivů založených na obdobně vlnivém ostinatu je totiž v Musorgského opeře celá řada počínaje šestnáctinovými „vzdechy“ v houslích během orchestrální introdukce opery, které vzápětí přejdou v rychlejším tempu, silnější dynamice a úsečnějším frázování do agresivního motivu spojeného se Strážníkem, a konče obdobně hudebně stylizovaným doprovodem pláče Jurodivého. Pimenova i Grigorijova deklamace je v klášterní scéně melodicky založená, pokojná, místy slavnostně patetická a jen výjimečně vzrušená a dramatická. Těmi výjimkami je jednak Grigorijovo líčení „ďábelských přeludů“, které předpovídají – aniž to Grigorij zatím tuší – jeho pád jako samozvaného cara, a pak jeden z nejmodernističtějších momentů Musorgského opery, Pimenovo líčení ugličského masakru, v němž se neustále proměňuje harmonie, rytmus i motivika, hudba reaguje na sebemenší impulz textu a jehož výrazový neklid a úsečnost motivů dokonce již neodbytně připomínají hudební jazyk Leoše Janáčka.

Obraz v krčmě na litevských hranicích je naopak hudební groteskou, jakýmsi pokračováním Musorgského „kučkistické“ Ženitby. Hudební deklamace vytváří dojem autentické mluvy, má rytmicky přirozený a rychlý spád a ve srovnání s Ženitbou je zpěvnější, melodičtější. Scéna je výjevem „ze života ruského lidu“ a vystupují v ní žánrové postavičky rázné šenkýřky, dvou věčně opilých potulných mnichů a negramotného strážníka. A mezi nimi skutečný vrchol – uprchlý mnich, který má za lubem stát se ruským carem… Musorgskij charakterizuje jednotlivé postavy a jejich bizarní chování s velkým hudebním gustem – zvukomalebně dotváří nezřízené pití vína (rychlé skupinky zakončené staccatovým „žbluňknutím“), škytání (oktávové skoky ve smyčcích) či vrávorání (kombinace triol a osmin), dává průchod Varlamově obhroublosti v jeho „písni o městu Kazani“ intonované „primitivně“ či „ledabyle“ ve frygickém modu, zatěžkanou monotónní rytmizací ukazuje na jeho žalostné schopnosti, pokud jde o čtení, a podobně. S Griškou Otrepjevem je naopak spojený směle, volně, radostně znějící a neustále se jako utkvělá představa navracející motiv careviče Dimitrije (hojně užívaný a zpracovávaný i na dalších místech opery v její původní verzi i následné autorské úpravě).

A ještě jedna kvalita Musorgského opery ve vztahu k předloze by měla být zmíněna. A sice jeho zpracování sborových scén, inspirované Puškinovými náznaky, ale jdoucí daleko za ně. Puškin nechává v lidových scénách, které patří k nejkratším v celé hře, promluvit lid jako celek pouze výjimečně a většinou za lid mluví formou mikrodialogů dva či tři jeho reprezentanti. Pro Musorgského jako operního skladatele byla pochopitelně práce s davem, tedy se sborem, mnohem přirozenějším a samozřejmějším úkolem. Obsažnost sborových textů Musorgskij výrazně rozšiřuje a navíc má k dispozici ryze hudební prostředky, které drama využít nemůže či zkrátka nevyužívá – různé hlasové skupiny, různý způsob jejich vedení, harmonii, melodii, rytmus, možnost opakování či variace… Musorgskij dovede velmi působivě využít jak sborového tutti k vytvoření jednolitého davu (lamentace v prvním obrazu, oslavný zpěv při korunovaci nebo žebrání o chleba v předposledním obrazu), tak dialogu sborových skupin či dokonce jednotlivců v situacích, kdy je lidová masa na jevišti nejednotná. Celý první obraz je založen na střídání těchto dvou postupů – pod policejním dohledem dav zpívá a hořekuje jako jeden, prosí Borise naučenými frázemi, aby se ujal vlády, a jakmile dohled pomine, dav se rozpadne na „zájmové skupiny“, které se mezi sebou hašteří, poučují a podobně. Aby byl dojem z davové scény v prvním obrazu ještě realističtější, nechává Musorgskij – dle scénické poznámky – přejít přes jeviště samostatný druhý velký sbor – opět dle originální scénické poznámky – chlapců a slepých poutníků, vyzývajících obyčejné lidi ke zbožnosti a podpoře nového cara. Musorgskij, mistr dramatické ironie v opeře (jak jsme viděli ve scéně Borisova umírání a ještě uvidíme na jiných místech opery v její druhé, pozměněné verzi), nechá po doznění zpěvu poutníků znovu zaznít hlas lidu – jednotlivé části sboru zlehčují to, co vyslechli od zbožných poutníků, a nechápavě dumají nad tím, o jakém carovi poutníci zpívali… Vzápětí vyslechnou od strážníka další rozkaz, a sice s reptáním (krátké fráze vyletující z jednotlivých hlasových skupin), ale přesto poslušně, se rozcházejí.

Musorgskij dokáže přesvědčivě vyjádřit i davovou sugesci a psychózu, když ve scéně před chrámem Vasila Blaženého v pokoutně vedeném dialogu o vyobcování Grišky Otrepjeva z církve postupně roste anonymní protest proti Borisovi, který postupně ovládne celý mužský sbor. Tentýž „odhodlaný“ sbor ale pak vzápětí stejně naléhavě prosí kolem procházejícího cara o almužnu… Podobné kolektivní šílenství postupně vznikne i v jiné sborové sociální skupině – mezi bojary v obrazu následujícím. Andrej Ščelkalov nejprve slavnostním tónem přednese obžalobu samozvance a vyzve bojary ke spravedlivému soudu nad ním. V následujícím mužském dvojsboru – pokud dobře čteme či posloucháme text – jsme svědky další Musorgského ironické doušky: bojaři si nejprve opatrně dávají přednost, kdo se vysloví první, pak se začnou navzájem pedantsky opravovat („Zločince je třeba potrestat!“„Počkejte, nejdřív se musí chytit a pak potrestat!“„Nepleťte to!“) a předbíhat v tom, kdo vymyslí pro samozvance přísnější a brutálnější trest, a nakonec najdou v mohutném čtyřhlasu na toto téma společnou řeč.

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5
  6. 6
  7. 7
  8. 8

Hodnocení

Vaše hodnocení - Musorgskij: Boris Godunov (ND Praha)

[Celkem: 5    Průměr: 2.4/5]

Mohlo by vás zajímat


1
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
1 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
1 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
HonzaB

Děkuji za tuto rozsáhlou studii se spoustou zajímavých informací včetně pěkného exkurzu do ruských dějin. Pokud by i do budoucna byla praxe taková, že ke každé nové opeře v ND zde vyjde takovýto rozsáhlý článek, bylo by to moc super.