Incest! Hans Heiling ve Vídni

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Prolog: Skřeti a démoni snášejí šperky, drahokamy a skvosty k nohám své vládkyně, Královně podzemních duchů (dramatický soprán), a také se klaní jejímu synovi Hansu Heilingovi (charakterní baryton). Ten vzešel z hořkého vztahu královny s obyčejným člověkem. I Hans Heiling se zamiloval do prosté dívky Anny. Matka zapřísahá svého syna, aby zůstal v podzemní říši jako vládce. Hans Heiling odmítá.

Předehra. Atypicky skladatel zařazuje předehru po dvacetiminutovém prologu.

1. akt: Neviditelný hlas matky volá Heilinga zpět do podzemní říše. Mistrný dramaturgický postup, který hudebně i textově provazuje prolog a první akt. Do temného pozemského domu, kde se Hans Heiling věnuje vědám a magii, přichází jeho snoubenka Anna (mladodramatický soprán) s matkou Gertrude (mezzosoprán). Hans nevěstě daruje na důkaz lásky cenný zlatý náhrdelník. Anna náhodně objeví jeho knihu kouzel, a zděšena jejím obsahem, žádá snoubence, aby knihu zničil. Matka i dcera jsou okouzleny náhrdelníkem, Anna ho chce ukázat na vesnické slavnosti. Přes počáteční Heilingův nesouhlas ho přesvědčí, aby se na slavnost vydali. Heiling ji ale zapřísahá, aby na slavnosti netančila (zde libretista používá oblíbeného středověkého motivu, kdy tanec představuje nejen hřích těla, ale taneční objetí i motiv svedení a odlákání ženy jiným mužem).

Proměna: Na venkovské slavnosti se Anna setkává s lovcem Konrádem (tenor), mladým mužem, kterého potajmu skutečně miluje. Tančí s ním, a žárlivý Hans poznává, že ho dívka vlastně nikdy nemilovala.

2. akt: Anně se na cestě k její tetě v temném lese zjevuje Královna duchů, která jí odkryje Hansův pravý původ a nařizuje jí, aby se vztahu se synem vzdala. Vyděšenou dívku, která omdlela, nalézá Konrád. Mladý pár si vyzná své city a Anna se zříká Hanse.

Proměna: Gertrud, plná obav, se modlí za svou dceru (melodram přechází v ariózní útvar blízký písni). Konrád přináší vysílenou Annu. Náhle se zjeví Hans Heiling, který Konráda ze žárlivosti bodne.

3. akt: Hans Heiling proklíná svět lidí (melodram a árie se sborem). Sbor duchů, zprvu posměšně, ho přijímá zpět do podzemní říše. Hans slibuje Anně i vesničanům pomstu.

Proměna: Konrád se rychle uzdravil z Hansova bodnutí. Při veselí na svatbě s Annou je překvapí Hans Heiling, který se chce pomstít celému lidskému pokolení. V posledním okamžiku před vyřčením kletby se objeví jeho matka. Utiší jeho hněv a vyzve ho k trvalému návratu do bezpečí podzemní říše. Hans se uklidní a vděčně přijímá. Opera končí oslavou mateřské lásky.

Jak je z obsahu opery vidět, je podobná v námětu Weberovu Čarostřelci. I ten zpracovává původně ústně podávaný příběh o konfrontaci světa magických a pozemních sil. Ale ve Weberově opeře jde o podzemní síly jednoznačně negativní a nečisté. V Hansu Heilingovi to není tak jednoznačné. Královna a její skřeti z podzemní říše představují jiný řád s vlastními pravidly, která člověk nemůže pochopit. Navíc vládkyně podzemní říše zachrání velkomyslně vesničany před synovou pomstou. Negativní vlastnosti nese například i Anna, která snad z vypočítavosti, ponoukaná matkou, se zaslíbí bohatému nápadníkovi, i když potajmu myslí na jiného. Také neváhá zradit svoji přísahu už jen pro pouhé potěšení. Hans, v jehož žilách proudí část pozemské krve, se projevuje prudce, žárlivě a pomstychtivě. Ale jeho matka, zklamána dávným vztahem s mužem, se snaží velkoryse vyrovnat se synovou náklonností k pozemské ženě.

Libreto obratně pracuje s trvalou tematickou dualitou a neustálou konfrontací. A to nejen dvou zcela odlišných světů: podzemních duchů a prostých bohabojných vesničanů, ale nacházíme i dva druhy milostného citu (Anna a Hans, Anna a Konrád), dva typy mateřské lásky (Hans a Královna duchů, Anna a Gertrud) a dva protichůdné charaktery Anniných nápadníků (až neurotický a mstivý Hans – přímý a ochranitelský Konrád). V Hansovi nalézá představitel komplexní a vděčnou postavu, náročnou na ztvárnění pěvecké i herecké. Navíc titulní postava představuje významnou dramaturgickou změnu, přechod od hlavního hrdiny (tenor) k jinému hlasovému oboru (charakterní baryton). Ve všech třech Marschnerových operách je tak důraz postaven na barytonový part (Hans Heiling, lord Ruthwen v Upírovi a basbarytonová role v Templáři a Židovce). Tento vývoj pak vyvrcholil hlavní rolí ve Wagnerově Bludném Holanďanovi. Ostatní postavy jsou již bližší zavedeným typům německé opery první poloviny devatenáctého století: Gertrud jako starostlivá matka, někdy okouzlená Heilingovým zlatem; Konrád je pak jednoduchým milovníkem typu „chlapec odvedle“.

Forma Marschnerovy opery také upomíná na Čarostřelce střídáním mluveného slova a árií, výrazným zařazením sborů i použitím melodramu ve dvou obsáhlých číslech. Provedení vyžaduje zpěváky s dokonalou němčinou nebo překlad do národního jazyka. Praha poznávala Marschnerovo dílo záhy. Opera Der Vampyr (1828) byla uvedena již necelý rok po lipské premiéře (a poslední nastudování se konalo roku 1899 v Deutsches Theater v Praze), dílo Der Templer und die Jüdin z roku 1829 bylo uvedeno roku 1839 (naposledy v Deutsches Theater 1895). Nejúspěšněji si vedl Hans Heiling nastudovaný německy v Praze poprvé roku 1840 (v Deutsches Theater naposledy 1923 a 1938) a česky poprvé v překladu Augustina Eugena Mužíka roku 1889 a 1908. Ostatně tento literát a překladatel také jako prvý přebásnil Kappovu baladu o Hansu Heilingovi (uveřejněnou poprvé v Průvodci po Karlových Varech a okolí od Eugena Miroslava Rutteho). V obou českých inscenacích titulní roli vytvořil fenomenální barytonista Bohumil Benoni.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Hodnocení

Vaše hodnocení - Marschner: Hans Heiling (Theater an der Wien)

[yasr_visitor_votes postid="184853" size="small"]

Mohlo by vás zajímat