Inscenace, kterou lze vidět 10x za sebou. Robert Wilson režíroval v Linci Traviatu

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Úmyslně jsem nezačal psát o režii samostatně, ale právě ve spojitosti s pěveckými výkony, neboť je doslova provázána se zajímavou specifikou hereckých výkonů pěvců. Nelze proto jejich výkony rozebrat bez poukazu na specifický pohybový režim, který zaujme, neb je výrazově k věci! Což mám za podstatné v jakékoliv režii. Ať už se nazývá jakkoliv. Režisér vytváří pohybové a gestické obrazce herců, ale dle jejich dispozic, je zřetelné, že se nikdo do ničeho nenutí, ba spíše naopak. Jeho idea tance a stálého pohybu byla více soustředěna na druhooborové postavy opery, na sbor či spíše jeho některé členy, ne na všechny. Cupkání Anniny (Kerstin Eder) drobňoučkými krůčky po jevišti ve vážných momentech děje sice vzbuzovalo v hledišti hlasitý smích, podobně jako trochu neurotické kývání hlavou do stran v rytmu hudby u Gastona (jevištně velmi tvárný Matthäus Schmidlechner). Obdobně pohyby členů sboru, výrazné grimasy Flory Bervoix (Katrin Handsaker) či barona Douphola (pěvecky znamenitě disponovaný Martin Achrainer).Giuseppe Verdi: La traviata – Matthäus Schmidlechner (Gaston) – Musiktheater 2015 (foto Olaf Struck)Naopak důstojný klid a rozvážné pohyby doktora Grenvila (přesvědčivě pěvecky i jevištně působící Dominik Nekel). Kdyby ovšem tento typ pohybovosti byl realizován v hudebně a pěvecky průměrné inscenaci, možná bych tyto quasi humorné efekty bral jinak, neboť pro mne právě zde k věci nejdou. Ale v inscenaci s výborným hudebním provedením, s výkony mladých pěvců v jejich optimálním času kariéry, je pro mne základ režie pana Wilsona z pohledu celku zdařilý. Výkony umocňují ve výrazu dynamiku, když jakákoliv statičnost je nemilosrdně odhozena coby nepotřebná veteš nudy. Práce se světly působí smysluplně, neboť ta je cele ve službách díla (světelný design byl v rukou Johna Torrese). Leckteré piruety sboristů a menších postav opery, na solidní pěvecké úrovni předvedených, byly ovšem z oné druhé strany pohledu nadbytečné, trochu samoúčelné. Což právě k věci zase tak moc není. Jen jakési zpestření celku. Ale ani na minutu se patrně nikoho nezmocnil pocit nudy. A jeho veličenstvo divák, jak známo, promine leccos, jen nudu nepromine nikdy. Humor je nejdůstojnější vyjádření smutku. Tento bonmot herce Miloše Kopeckého by mohl platit i pro pojetí humoru pana režiséra Wilsona, který jím prošpikoval Dumasovo drama o nekonečné lásce. Ale vždyť sám vlastně řekl, že mu nejde o historizující estetiku pro dnešek – „keine festlegende Deutung ist das Ziel“ („žádný pevně stanovený výklad není cílem“), nýbrž možná mnohost asociací přípustných v času – prostoru – konstrukci, kde sugestivní sílu Verdiho hudby lze tímto způsobem vyprávět. Ano, lze. Celek působil přesvědčivým dojmem.Giuseppe Verdi: La traviata – Myung Joo Lee (Violetta Valéry), Dominik Nekel (Doktor Grenvil), Kerstin Eder (Annina) – Musiktheater 2015 (foto Olaf Struck)Když režisér Wilson přišel v závěru poděkovat, hned publiku předvedl svou vlastní piruetu coby leitmotiv své režie, za hlasitého, laskavého smíchu aplaudujícího auditoria, které odměňovalo potleskem všechna podstatná čísla večera. Režisér dobře postrkoval při děkovačce na rampu sopranistku Myung Joo Lee, která se dočkala spravedlivých, doslova bouřlivých ovací s masovým voláním „bravo“ snad většiny přítomných diváků. Pan Wilson jako ostřílený matador divadla moc dobře ví, že bez tak skvělé protagonistky by ani on se svým realizačním týmem nemohl slavit úspěch.

Výborné představení pěvecky i herecky, nezaregistroval jsem ani jedno obstarožní operácké gesto! Dynamika jeviště, smysluplné využití světelného designu v duchu výrazu hudby, na samém vrcholu je pro mne vynikající hra orchestru. Dirigent Daniel Spaw řídí dílo s přehledem, jeho levá ruka krásně zpěvákům stačí v pružném zápěstí vykreslit průběh hudební fráze. Je to inscenace, kterou mohu vidět desetkrát za sebou. Což o mnoha jiných říci nemohu. Byly otevřeny škrty, které se u nás obvykle nehrají. Například stretta Alfreda, jíž se ovšem role A-typu stává céčkovou partií. Nebo pokračující naléhání Germonta v Assai moderato, které se mi zdá ale nadbytečné a škrt této části bych bral spíše jako dirigentsky i režijně pragmatický. Nemohu nezmínit výborný výkon sboru opery v Linci, pěvecky, jednotou zvuku, dynamikou, ale i zapojením do režijního pojetí (sbormistr Georg Leopold).Giuseppe Verdi: La traviata – Jacques le Roux (Alfredo Germont), Myung Joo Lee (Violetta Valéry) – Musiktheater 2015 (foto Olaf Struck)Mimo recenzi malá zajímavost i návod pro česká divadla. V Linci je před vámi v opěradle sedadla všude zabudován tablet, kde si můžete, či nemusíte zvolit text opery, krom němčiny (je-li jako zde v italštině), anglicky a také česky! Linečtí myslí na české posluchače, o které mají zájem. Na tabletu máte obsazení dne, vše kolem díla, jistě i děj, dokonce můžete inscenátorům písemně posílat otázky či dojmy… Pro mne bylo zajímavé pozorovat, kolik diváků tablety použilo v překladu do němčiny, neb typický operní posluchač zrovna zde u známé Traviaty překlad nepotřebuje. Malý, povrchní průzkum mi vyšel zhruba na 40 procent potřeby překladu, 60 procent mělo zhasnuto. Zkusil jsem pro zajímavost ten český, byl docela podrobný a jazykově přesný.

Linz je svým moderním operním divadlem – a v tomto čase hudebním uchopením Traviaty dirigentem Danielem Spawem, spolu s imponujícími pěveckými výkony – výborným tipem pro české příznivce kvalitní operní interpretace. Nemusí až do Vídně, Linec poskytuje až překvapivě kvalitní alternativu operní interpretace.

Hodnocení autora recenze: 95 %

Giuseppe Verdi:
La traviata
Hudební nastudování a dirigent: Daniel Spaw (alt. Takeshi Moriuchi)
Režie, scéna, koncept osvětlení: Robert Wilson
Kostýmy: Yashi
Světla: John Torres
Sbormistr: Georg Leopold
Dramaturgie: Konrad Kuhn, Wolfgang Haendeler
Bruckner Orchester Linz
Chor des Landestheaters Linz
Premiéra 19. září 2015 Grosser Saal Musiktheater Linec

Violetta Valéry – Myung Joo Lee (alt. Mari Moriya)
Alfredo Germont – Jacques le Roux (alt. Iurie Ciobanu / Pedro Velázquez Díaz)
Giorgio Germont – Seho Chang (alt. Tito You)
Flora Bervoix – Kathryn Handsaker (alt. Martha Hirschmann)
Annina – Kerstin Eder (alt. Cheryl Lichter)
Gaston – Matthäus Schmidlechner (alt. Hans-Günther Müller)
Baron Douphol – Martin Achrainer (alt. Till von Orlowsky)
Marquis de Obigny – Michael Wagner (alt. Nikolai Galkin)
Doktor Grenvil – Dominik Nekel (alt. Michael Wagner)
Giuseppe – Csaba Grünfelder (alt. Seogmann Keum)
Ein Bediensteter bei Flora – Joschko Donchev (alt. Siegfried Dietrich)
Ein Bote – Johann Gruber (alt. Ville Lignell)

www.landestheater-linz.at

Foto Landestheater Linz / Olaf Struck

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Hodnocení

Vaše hodnocení - Verdi: La traviata (Linec)

[Celkem: 15    Průměr: 4.7/5]

Související články


Komentáře “Inscenace, kterou lze vidět 10x za sebou. Robert Wilson režíroval v Linci Traviatu

Napsat komentář