Zemřela mezzosopranistka Iva Malinová

S několikatýdenním zpožděním se na veřejnost dostává zpráva, že dne 17. května tohoto roku zemřela dlouholetá významná sólistka operního souboru Divadla J. K. Tyla v Plzni, mezzosopranistka Iva Malinová. Plzeňskému divadlu zůstala věrná po celých pětadvacet let (1972–1997) a soupis inscenací, v nichž vytvořila většinou velké a zásadní role, obsahuje celkem osmašedesát položek. K některým postavám se znovu vrátila v nové inscenaci, v několika operách se postupně představila v různých rolích.

Iva Malinová se narodila 26. srpna 1947 v Praze. Jejím otcem byl známý dirigent a hudební skladatel, Jaroslav Malina, ve své době velmi známý autor četných skladeb populární hudby, především swingových. Rodinné prostředí mělo pochopitelně silný vliv na její budoucí zaměření. Vystudovala zpěv na pražské konzervatoři a Hudební fakultě Akademie múzických umění, byla žačkou Milady Jiráskové. Do plzeňského divadla ji angažoval v roce 1972 doktor Karel Vašata, jeden z těch operních šéfů, kteří věnovali soustavnou programovou pozornost vyhledávání nových talentů a zkvalitňování souboru. Podobně jako v řadě jiných případů měl i u Ivy Malinové mimořádně šťastnou ruku. V prvních sezonách často bývala alternantkou dlouholeté protagonistky souboru v mezzosopranovém a altovém oboru Libuše Neubarthové a velmi brzy se prosadila jako sólistka širokého pěveckého rozsahu a rejstříku s charakteristickou barvou a silnou emocionalitou výrazu obdařená navíc velmi výraznými hereckými schopnostmi.

Šíři svých představitelských možností Iva Malinová prokázala hned po svém nástupu. Repertoár plzeňské opery Vašatovy éry charakterizovala žánrová vyváženost, která měla na paměti jak diváka, tak (a o to pan doktor Vašata vždy důsledně dbal) příležitost maximálního možného uplatnění členů souboru s důrazem na mladé adepty a jejich růst. První rolí Ivy Malinové na plzeňské scéně byla postava Stěpanie Matutové v Pskoviťance Nikolaje Rimského-Korsakova a hned po ní následovala role typu, v níž mohla plně zúročit všechny své pěvecké a herecké kvality, Maddalena ve Verdiho Rigolettovi. Verdiho vystřídal Donizetti v kalhotkové roli Mattea Borsiniho v opeře Lucrezia Borgia, Mrs Quickly ve Vašatově významné inscenaci Verdiho Falstaffa  a postavy v tehdy zhusta na plzeňské scéně uváděných operních novinkách, Poll v opeře Siegfrieda Matthuse Manželství je riziko a především Begonija v opeře Mladý lord Hanse Wernera Henzeho, v němž se velmi úspěšně představil jako operní režisér dlouholetý šéf plzeňské činohry mimořádně múzický umělec Ota Ševčík.

Již z tohoto stručného přehledu jejích prvních rolí je zřejmé, že blízká jí byla tvorba Giuseppe Verdiho. S vášnivou Maddalenou se později setkala znovu, a ve „svém živlu“ se ocitla i v postavách Ulriky v Maškarním plesu, kterou zpívala a hrála rovněž ve dvou různých inscenacích, Feneny v Nabuccovi, Azuceny v Trubadúrovi a princezny Eboli v Donu Carlosovi, která byla v roce 1996 jednou z jejích posledních rolí.

Zcela jiného charakteru byla výborná komická postava Dorotei, v nápady hýřící inscenaci tehdy začínajícího režiséra, dnes ředitele Divadla J. K. Tyla, Martina Otavy. V Pucciniho Madame Butterfly byla v postavě Suzuki skvělou partnerkou tehdy jedné z nejlepších Čo-čo-san na českém jevišti, Lilky Ročákové. Jednou ze špičkových rolí Ivy Malinové v italském repertoáru se stala titulní hrdinka Pucciniho Tosky, postava de facto mimo její hlavní hlasový obor, se kterou se ale hloubkou, intenzitou a všestranností svého projevu vypořádala více než důstojně.

Se závažnými úkoly plně korespondujícími s jejím pěveckým i hereckým naturelem se Iva Malinová setkala rovněž v operách českých autorů. Na prvním místě bych se zmínil o dvou rolích. Tou první byla Kostelnička v Janáčkově Její pastorkyni, již vytvořila ve dvou inscenacích. Její podání bylo jak v pěveckém, tak v hereckém pojetí role plně v souladu s charakterem, který jí vtiskl Janáček.

A totéž lze říci o její Kateřině v Řeckých pašijích Bohuslava Martinů, kde citlivými hereckými prostředky perfektně vyjádřila přerod této postavy a pod poučeným a citlivým perfektním hudebním vedením Petra Vronského zvládla po všech stránkách dokonale obtížný pěvecký part.

Z dalších jejích janáčkovských postav si připomeňme Varvaru v Káti Kabanové a Lišáka Zlatohřbítka v Příhodách lišky Bystroušky, z postav v operách Bohuslava Martinů Evu ve Veselohře na mostě a role Malého Araba, Mladého námořníka a Poslíčka ve znamenité Paříkově a Křížově inscenaci Julietty. V operách Antonína Dvořáka zaujala citlivým přednesem a hereckým projevem ve dvou inscenacích Jakobína stejně jako v temperamentním podání titulní ženské role v Čertovi a Káče. V Rusalce se díky schopnosti využitá svého hlasového rozsahu zdárně vyrovnala jak s rolí Ježibaby, tak s Cizí kněžnou. Z postav ve Smetanových operách jí byla nejbližší Panna Róza v Tajemství, v níž několikrát vystoupila i na Národním divadle. Zaujala rovněž v postavách Děčany v Braniborech v Čechách, Martinky v Hubičce a Ludmily v Prodané nevěstě.

K jejím čelným rolím patřila rovněž Carmen, v níž uplatnila svůj silný emocionální náboj.

V Offenbachových Hoffmannových povídkách ztvárnila postavy Niklase i Giuletty, v Mozartových operách byla svůdnou Dorabellou v Così fan tutte, donnou Elvírou v Donu Giovannim i Cherubínem ve Figarově svatbě. V této roli rovněž vystoupila na Národním divadle. Připomeňme dále její Olgu v Čajkovského Evženu Oněginovi, (později ji vystřídala za Larinu), Pavlínu v Pikové dámě anebo Sonětku v Šostakovičově Kateřině Izmajlové.

Patřila k těm sólistům, kteří se podíleli významně na provozu opery v těžkém období, kdy soubor byl v důsledku rekonstrukce Velkého divadla nucen působit v provizoriu Komorního divadla. Z toho období jmenujme například její Bábu Turkyni v Životě prostopášníka Igora Stravinského, Lisettu v Haydnově Světě na měsíci, Loru v Kašlíkově Krysařovi, Paní Khónkubínovou ve Štěpánkově Biblickém panoptiku a především Fricku a Siegrunu v koncertním provedení Wagnerovy Valkýry, které dirigoval Josef Chaloupka.

Z jejích postav v operních dílech dvacátého století připomeňme Lucianu v Pozdvižení v Efesu Iši Krejčího, Stařenku v Maryše Emila Františka Buriana, Kurážné děvče ze zatím posledního provedení Ostrčilova Honzova království, jehož premiéra byla v Plzni v roce 1979, a dále roli Judit v Bartókově Modrovousově hradu či Žeňky Komelkovové v Molčanovově opeře A jitra jsou zde tichá, v níž rovněž hostovala v inscenaci Národního divadla.

Poslední rolí Ivy Malinové v plzeňském divadlo byla pěvecká role Chůvy v baletní kompozici Roberta Balogha Puškin na hudbu Petra Iljiče Čajkovského v roce 1997.

Iva Malinová zemřela 17. května 2016 v Praze, ve věku osmašedesáti let.