Ivan Acher: Pořádně vyvětrat a znovu zatopit

  1. 1
  2. 2
  3. 3
Se skladatelem Ivanem Acherem jsem se sešla na konci srpna na Nové scéně, kde právě probíhaly poslední zkoušky před premiérou baletního představení Laterny magiky a baletu Národního divadla Bon Appétit! v režii SKUTRU a choreografii Jana Kodeta.

Ivan Acher (foto Eva Nachmilnerová)

V procesu korektur textu ale postupně začalo „přituhovat“ a měsíc po našem rozhovoru už bylo zřejmé, že je vše jinak a kromě první z premiér, o kterých jsme si povídali, se v dohlednu žádná další neuskuteční. A tak jsme z proudu našeho několikahodinového povídání vylovili spíše obecnější témata – jak Ivan Acher přemýšlí o operní produkci ve 21. století, jak se vyrovnat s úskalími provozu velké instituce i s hudebníky, kteří nejsou fanoušky soudobých děl a jejich autorů – a to nás zákonitě dovedlo k úvahám nad jeho operou Sternenhoch, která zde v Národním divadle měla v roce 2018 premiéru a od té doby sklízí ceny kritiky a nadšené ohlasy obecenstva.

4. září 2020 vás čeká premiéra divadelní adaptace slavné románové epopeje Lva Nikolajeviče Tolstého Vojna a mír. Představení, ke kterému jste napsal hudbu, v divadle ABC režíruje Michal Dočekal. To je pro vás asi příjemná spolupráce?
Jistě, Michal je nyní ve vrcholné formě a tým kolem něj na tomto představení šlape jako hodinky. Na to, jakou má Michal Dočekal pověst eruptivního člověka, tak během tohoto zkoušení našel jen velmi málo příležitostí si pustit papéna. A vůbec; radost dělat s člověkem, u kterého cítíte, že je pořád při věci. Tyto chvilky vypuštění lávy jsou pro mě (myslím nejen pro mě) důkazem toho, jak mu na tom záleží a motivuje tím ostatní. Protože existují i tak „odzívané“ režie, kdy máte pocit, že jste v tom sama. Proč byste celou noc nespal a přemíchával hudbu na míru, když režisér ani neví, co říkal za připomínky minulý den? Michal je dobrý muž a to, že divadlu přikládá ohromnou důležitost, je na výsledku cítit. Lze to poté vidět na snaze ostatních dorovnávat energii, kterou tomu Michal věnuje.

Co vás teď na podzim čeká dalšího?
Na Zábradlí s Masopustem (divadelní společnost Masopust) máme premiéru hry Nedorozumění od Alberta Camuse, potom tam máme superhrdinu Cyrana ve Švandově divadle, krásný Provázek s Annou Davidovou a Kunderu v ND Brno. Pak je tu taneční představení slibující nádheru a krásu s Lenkou Vagnerovou, které tentokrát dala do rukou svým základním členům z „company“ a pomáhá jim, aby to získalo nějaký tvar a dramaturgii, která bude nosná. A to se daří krásně.

Toto představení v Divadle Komedie je nazvané Krajinou slz. Čtyři choreografie spojuje vaše hudba a citát z knihy Kazatel „Všechno má určenou chvíli a veškeré dění pod nebem svůj čas…“ Vypadá to, že podzim máte docela nabitý, a výčet, zdá se, ještě nekončí…
Velká věc se děje i v Národním divadle, tam by měly mít na konci října premiéru Duchové. Představení připravuje Kamila Polívková. Je to o starých lidech v ústavech, o jejich dětském a dětinském světě a jeho prolínání s realitou a o tom, co se jim začíná zdát nejen v reálném světě, ale jak sny začínají bloudit, alespoň tedy z hudebního hlediska, v říši za Styxem. A také o tom, jak si doslova modelují okolí, kde jsou, a jak mozek začíná ujíždět někam, kde to začíná být znovu zábavné, ale někdy jen pro ně. Autorkou představení je mladá Švýcarka Katja Brunner.

Velkou věc k činohře mám teď psát i do Olomouce – Rok na vsi s účastí orchestru. Orchestrální party budeme nahrávat a přímo do dění na jevišti budou pozvaní sólisté, kteří tam mají opodstatnění jako součást děje. Prostě viditelní mají co dělat. Jde o to, vizualizovat hudbu smysluplně.

Ivan Acher: Sternenhoch – foto ze zkoušky – skladatel Ivan Acher a režisér Michal Dočekal – ND 2018 (zdroj FB OND)

To jste vlastně měl ve své opeře Sternenhoch. Takový dream team…
No právě, v tomto případě jsem strašně dlouho přemýšlel, jak na provoz vyzrát, jak se ubránit tomu nihilu počátečního antagonismu zákoutí velké instituce. Přesvědčování jednotlivců a zájmových skupin, že to bude krása strávit se mnou měsíc je opravdu vyčerpávající. Zvlášť když nemáte možnost zkoušet dlouho (Sternenhoch měsíc a půl). Slyšel jsem ve výtahu, s jakým nadšením pro věc se baví členové sboru, jedoucí na zkoušku opery mého kolegy a to mi opravdu zvedlo tykadla do polohy “achtung”. A tak jsem to dolování nadšení vynechal a postavil spolupracovníky z lidí, kteří pracují svědomitě a s nadšením. A ti také nahráli většinu orchestrálních partů. Vždyť jde ve výsledku stejně jen o sílu zvuku z orchestřiště. Prostorový zážitek barevnosti orchestru z „díry“ moc nevynikne. A změny barev orchestru systémem „na každou reprízu jiná“ (podle toho, jak kdo získá záskok), mě jako dobrodružství moc nelákají. Tato pestrá paleta mě spíše budí ze spaní. A nejen pro to. Na Nové scéně prostě nezní orchestr moc dobře.

Vy sám tedy úskalí demotivovaných hráčů a akusticky nevhodného prostoru řešíte redukcí hráčů na nezbytné (smysluplné) minimum a jejich následnou amplifikací?
Myslím, že tu možnost kontrolované mohutnosti by bez váhání využili i velikáni historie, kteří nějak změnili, zlomili dobové nahlížení na operu a dnes bereme jejich postupy za metr. Miláček Stravinskij bohužel neměl možnost kvalitně amplifikovat! Potřebovali sílu zvuku, a proto tam v obsazení bylo tolik lidí. Přeci už nejezdíme před operu kočárem! Musí se to nějak vyvíjet a využívat výdobytky doby. Nechci zbavovat lidi práce, na to myslím často. Ale zase nechci, aby tam nějaký lenoch, který to bere jen jako práci strážce muzeálních kvalit, nenapojený na věc, aby si s Bleskem v ruce četl někde v orchestřišti. Na druhou stranu to chápu, jsou nuceni hrát věci, které prostě hrát nechtějí. Ale když tam už na tu frekvenci přesně do čtrnácti nula nula jsou, tak by se alespoň mohli tvářit, že jsou součástí kolektivu. Nehledě na to, že to strašně odvádí pozornost i těm lidem, kteří se soustředit chtějí. Nechci ubírat chválu profesionálnímu odvedení práce s odstupem, ale obrovský rozdíl výsledné energie tvoří napojení se každého zúčastněného na věc. Mluvím teď o standartním provozu velké instituce, samozřejmě existují krásně srostlá a intenzivní tělesa!

5 3 votes
Ohodnoťte článek
  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


1 Komentář
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments