Ivan Acher: Pořádně vyvětrat a znovu zatopit

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Takže to minimalistické obsazení vzniklo paradoxně z vašich obav o silný a kompaktní výsledek?
Ano, i když mám ze studia vyzkoušené možnosti „mohutnosti malého zvuku“, tady jsem tu instrumentaci a všechny výdobytky udělal hlavně kvůli tomu, aby mi to přežilo i atomový útok všech negativních okolností. To vlastně byla jediná možná cesta. Hrát s nějakým malinkým orchestrem a snažit se o obrovskou energii je prostě nesmysl. Tak jsme to všechno s instrumentalisty nahráli a teď tam „lajv valej“ jenom lidi, na které je radost se koukat, protože jsou plnohodnotnou součástí obrazu. V televizním záznamu pro OperaVision jsme stříhali detaily muzikantů a musím tedy říci, že ač nejsem žádný velký „koukač“ na hudbu, že to bylo krásné. Když třeba kontrafagot hraje nějaké strašné laufy a ten člověk má v obličeji opravdu veliké utrpení, tak to je krása jako ze zpomalené bitvy.

Vy jste ve Sternenhochovi „vytáhl“ na pódium tři instrumentalisty – houslistku Terezu Marečkovou, citeristu Michala Müllera a fagotistu Lukáše Svobodu…
O dvou z nich jsem věděl, že to bude výborné a velice milým překvapením byl Lukáš Svoboda, který se stal nepostradatelnou součástí party. Na Michalovi jsem stavěl dokonce i hudbu od začátku, protože mě u předchozích spoluprací svou všestranností uhranula citera i on. A okouzlen tím zvukem jsem se snažil dostat za pomoci Michala z toho nástroje maximum. Chtěl jsem harmonii sfér i elektrickou kytaru a všechno jsem dostal pěkně zabalené. Tereza, to je medium. To bylo okamžité napojení. Když jsme spolu poprvé zkoušeli, tak už to bylo jasné. Když spolu nahráváme, předzpívávám věci nebo je pouštím z připraveného partu ze sampleru, ona je hned „z fleku“ zpívá a hraje… A vznikla veliká hudební láska. Ona je z toho hudebního ranku „ctitelky tradic a pozvolného tvarování v mezích progresu“, ke kterému já se z druhé strany blížím. Zkouším vymýšlet neslyšené, ale nepálit u toho regály se „starou hnusnou hudbou“. A takováto kovaná katolička se sklony k inkvizičním praktikám za hudební faleš řekla, že se nemusí bát jít s mou hudbou před lidi! Jaká krásná pochvala. Totiž interpret, hozený do souvislostí mizerné hudby, musí dát publiku energii místo vás, když to jako kapitán uděláte blbě, ale často nemá z čeho brát. Vlastně je to zodpovědnost za posádku jako na lodi. Na tohle papíry mám a tak se snažím kroutit kormidlem tak, aby se mi pak lidé během plavby „nepoblinkali“.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


5 5 votes
Ohodnoťte článek
1 Komentář
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments