Ivo Kahánek v době koronaviru: Věřím na lidskou kreativitu a práci
Jak Vás ohlášení karantény zastihlo? Jaký byl Váš původní program a o co všechno Vaši posluchači přišli?
Můj program na jaro a léto byl docela bohatý a samozřejmě přijdu o spoustu plánovaných akcí. Rád se budu mýlit, ale myslím, že jarní sezóna je v tuto chvíli prakticky pryč a optimisticky nevidím ani letní festivaly, včetně např. BBC Proms nebo Cordes sur Ciel ve Francii, kde jsem měl účinkovat. Měl jsem také vystoupit v abonentních cyklech Symfonického orchestru FOK a na několika recitálech v Rakousku, Německu a Itálii. Zrušeno bylo i slavnostní vyhlášení cen BBC Music Magazine, kde jsme s Jakubem Hrůšou a Bamberskými symfoniky nominováni na nahrávku roku v kategorii sólových koncertů, výsledek se nejspíš dozvíme v příštím vydání magazínu. Malá naděje snad pořád existuje u českých akcí na rozhraní léta – festivalu Smetanova Litomyšl či abonentních koncertů Komorní filharmonie Pardubice a Karlovarského symfonického orchestru.
Jak vnímáte dopady korona-krize na sobě, jak v životě, tak ve své práci?
Radost z toho samozřejmě nemám, ale život takové situace přináší a je třeba se s nimi vyrovnat. Navíc jsme všichni na jedné lodi. V současné době trávím většinu času v rodném domě na severní Moravě, což využívám k uklízení v prostoru i v hlavě, což vůbec není k zahození…
Prožíváte koronavirovou izolaci v rodinném kruhu? Jak v těchto podmínkách trávíte čas?
Normálně pracuji, cvičím, chystám online koncerty a s přítelkyní jsme spontánně spustili facebookovou stránku Kouzelné klávesy, kde se snažíme pomoci lidem zabavit své děti v karanténě pomocí hudby. Taky se staráme o rodiče, společně vaříme a tak podobně. No a jako příjemné zpestření občas nakoupím seniorům, nebo roznesu sousedům roušky. Jinak mám to štěstí, že hned za plotem mám dětské hřiště s posilovnou a kousek dál les, takže v rámci dodržování pravidel si chodím zacvičit nebo zaběhat. Trudnomyslnosti rozhodně nepropadám!
Dne 22. března 2020 jste prostřednictvím internetu zahrál charitativní koncert ve prospěch organizace Život 90 na pomoc seniorům. Jaká je Vaše zkušenost z tohoto typu hudební produkce?
Moje zkušenost byla vynikající. Musím říct, že všichni zúčastnění včetně týmu internetové televize Mall TV a týdeníku Reflex byli nejen rychlí a maximálně profesionální, ale i velmi příjemní a kooperativní. Měl jsem spoustu skvělých ohlasů a čísla sledovanosti (přes 30 tisíc zhlédnutí) překonala naše očekávání. Navíc se vybralo cca 65 tisíc korun na organizaci Život 90, která se stará o seniory.
Chystáte další online produkce pro veřejnost? Mohou se Vaši příznivci těšit na nějaké vysílání záznamů Vašich koncertů či představení?
Na základě ohlasů na první koncert jsem dostal nabídku na další spolupráci a díky tomu spouštíme společně s Mall TV a týdeníkem Reflex volný cyklus koncertů klasické hudby s názvem Umělci pomáhají, jehož společným jmenovatelem je kvalitní klasická hudba a také to, že všechny koncerty mají charitativní účel. Někdy mne mrzí, že my umělci jsme často vnímáni jako lidé, kteří jen stojí s nataženou rukou k různým dotacím a grantům. Proto jsem chtěl ukázat, že ani my nemyslíme jen na sebe a chceme v prvé řadě pomoci druhým. Samozřejmě je část muzikantů, kteří by jistě rádi pomohli, ale ocitli se v tak těžké sociální situaci, že naopak okamžitou pomoc potřebují. Právě jim budou věnovány dva ze tří nadcházejících koncertů – můj úterní klavírní recitál a pak čtvrteční vystoupení s Pavel Haas Quartetem, jejichž výtěžek půjde na nově vzniklou platformu Muzikanti volná noha (založenou Radkem Baborákem) a na Nadaci Život umělce. Středeční recitál s Janem Fišerem věnujeme na výrobu ochranných štítů pro zdravotníky. Všechny koncerty začínají shodně v 17 hodin a diváci je mohou sledovat na internetové televizi Mall.tv, Facebooku časopisu Reflex a pravděpodobně i několika dalších připojených facebookových stránkách.
Jaký vidíte dopad koronavirové krize na kulturní provoz či život umělců a hudebníků?
Nechci si hrát na majitele křišťálové koule, ostatně i predikce budoucí situace z pera fundovaných ekonomů se liší v řádu až desítek procent. Nicméně je velmi pravděpodobné, že dopady budou masivní, a bohužel se dá očekávat, že i kultura to významně pocítí. Navíc vůbec není jisté, jak se zachová „poptávková strana“, tedy jak ochotně a v jakém počtu začne publikum opět chodit na koncerty, až to bude možné. Přece jen mnoho našich posluchačů patří věkově do rizikové skupiny a ve společnosti existuje logicky i určitý strach z nákazy. V tuto chvíli zažíváme obdivuhodnou míru solidarity, mnoho abonentů velkých orchestrů a festivalů například nežádá o vrácení vstupného za zrušené koncerty. Je otázka, zda i tato vlna postupně nezeslábne, až se vrátíme do reality a budeme nuceni se postarat každý v prvé řadě sám o sebe. Velmi pozitivní však je, že my hudebníci v nastalé situaci držíme při sobě a zdá se, že již začíná probíhat dialog mezi námi a panem ministrem kultury, který k naší problematice rozhodně není lhostejný. Obecně věřím na lidskou kreativitu a práci – my hudebníci máme zdravé ruce a snad i hlavy, takže nepochybuji, že přežijeme.
Myslíte, že současná situace má na rozvoj společnosti i nějaký pozitivní efekt?
Myslím, že současná situace nás může aktivovat. Poslední roky jsme zažívali relativní blahobyt (samozřejmě bychom jistě nalezli spoustu výjimek, ale v celku to zřejmě platí) a mám dojem, že lidská osobnost je kupodivu lépe konstruovaná na překonávání překážek, než na užívání si onoho blahobytu. Také nám realita ukázala, že snaha zcela si naplánovat a řídit vlastní život je iluzí. A konečně – a z toho mám radost – nás solidarizovala. Většina lidí se chová ohleduplně, šije roušky a neztrácí (spíše násobí) smysl pro humor. Pokud nebude současný stav využit v budoucnu k výraznému „utažení šroubů“ a potlačení svobody a kreativity, nemám o české lidi strach!
