Jak blízko je opera v Česku od okraje propasti? Co s tím?

Sjeli se po dvou letech do Prahy s tím nejzdařilejším, co mohou nabídnout. Festival Opera 2013 ukázal to nejlepší, co se podařilo vytvořit na oblasti. A věru, nebylo to pro operymilovného diváka pokaždé konejšivé usedání do hlediště.

Především dovezená představení menších lokálních operní ch souborů zápasících nejenom s penězi, ale také s alespoň trochu únosnou uměleckou kvalitou svých produkcí ve mně znovu evokovala otázku, zda potřebujeme v Česku tolik stálých operních souborů. Jistě, tahle otázka se na stránkách tohoto webu opakovaně přetřásá již drahnou dobu a není  to otázka, na kterou je lehké odpovědět, ani nad kterou by se měli zamýšlet operní diváci jako první. Je to problém k rozboru a zamyšlení pro divadelní odborníky. Ovšem ti, kteří se za ně v Česku vydávají, až na malé výjimky takovouhle problematiku řešit nemohou, nechtějí a ani neumějí. A to z jednoho prostého důvodu: jsou to lidé, kteří s provozem operního divadla nemají prakticky žádné zkušenosti, ekonomice provozu nerozumějí a usedají do hledišť víceméně jako my ostatní a hodnotí jen uměleckou kvalitu a dojem. A tak dotyčnou otázku nejenže nikdo z nich nenastolí, ale pokud se jí někdo z diváků třeba v diskusích jen dotkne, zvedne se okamžitě silná vlna odporu u té části zainteresovaných, kteří jsou uměleckými pracovníky institucí, kterých by se případná diskuse dotýkala.A pokud se rozproudí, argumenty v takových diskusích nejenže nejsou opřeny o žádná fakta, ale jsou většinou i velmi jednostranné. Pokud „vytáhnu“ na světlo světa diskusi o existenci Státní opera Praha jako samostatné instituce, mohu si být naprosto jist, že se na mne „sesypou“ její zaměstnanci a budou mi lát, jakýže podraz to Ministerstvo a vedení Národního divadla učinilo tím, že Státní operu Praha k ND přičlenilo, jaký je to nepodložený krok, jak potřebujeme dvě opery v Praze…

Jak je to doopravdy, k tomu se ale nedobereme. Na jedné straně tu existují jisté argumenty o tom, že umělecká úroveň opery provozované v samostatné instituci donedávna zvané Státní opera Praha nebyla, řekněme to opatrně, „valná“. Na druhé straně mnoho zastánců tvrdí, že tato nevalná úroveň je dána nedostatkem peněz, který ji zapříčiňuje. K tomu se přidají hráči orchestru, kteří budou tvrdit, že kdyby měli víc peněz, budou lépe hrát a jsme v tom zacykleni. Nikdo ale zatím nepřinesl žádné argumenty o tom, kolik operních ansámblů hlavní město Praha unese. Jaký by měl být jejich umělecký rozsah a dosah a jak by měly být financovány.

Ale zpátky k věci. Prakticky to samé se zrcadlí i ve zbytku republiky. Opery v Ústí nad Labem, Opavě, Olomouci, Českých Budějovicích i Liberci a Plzni balancují nad propastí. Nejenže mají tak málo peněz, že pro ně je čím dál více „nadlidským“ úkolem „postavit“ alespoň trochu standardně vyhlížející a vyznívající operní inscenace – tím spíš v počtu alespoň pěti za sezonu, ale tato divadla většinou mají i svůj baletní, nebo v nejednom případě dokonce ještě i operetní soubor, často ve stejném městě funguje i samostatný symfonický orchestr. A jsme opět zacykleni. Všechno se točí okolo peněz, řeknou vám managementy lokálních divadel. Kdybychom jich měli víc, budeme produkovat vyšší kvalitu. Peněz ale víc nebude. Rozhodně ne v následujících několika letech. Bude jich spíše stále ubývat.A tak je nutné hledat jiná alternativní řešení. Jedním z nich by mohlo být takové, které používají třeba Velšané nebo Irové, ale nejenom ti. Nemají deset stálých operních souborů, kvůli penězům skomírajících na úbytě, tak jak to je u nás v Česku. Mají jeden, který je jakžtakž zásoben penězi a tím má i obstojnou uměleckou kvalitu. A ten soubor jezdí po oblastech, jako by mohl jezdit třeba soubor Národního divadla nebo třeba spojené soubory Národních divadel z Brna a Ostravy, o Opavě ani nemluvě. Stejně se – jak i festival Opera i letos dobře ukázal – v hlavních rolích všech možných inscenací lokálních operních ansámblů střídají stále stejní sólisté…

Za analýzu a úvahu to stojí, co říkáte milí operní znalci čeští? Co vytvořit skupinu odborníků, v níž by byli zastoupeni kromě obligátních publicistů, stavících se dnes v Česku do role největších znalců operních poměrů (Drápelová, Havlíková, Herman, Hrdinová ad.), i skuteční divadelní praktici typu Srstka nebo Dvořák? A předložit analýzu stávajícího stavu včetně východisek z něho tak, aby se jen nečekalo na to, co ministerští úředníci předhodí k rozcupování, ale aby z operního prostředí vzešla nějaká koncepce, která by se naopak dala předložit ministerským úředníkům. Nestojí to za zamyšlení? Pomoci opeře se dá spíše angažovaností a prací, než jen pouhopouhým sledováním a popisováním jejího žalostného stavu v recenzích…

I váš text rádi v této rubrice uveřejníme. Naše adresa: [email protected]  

3
Komentujte

Please Login to comment
3 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
2 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Josef Herman

Ptáte se správně na správné věci. Já návrh řešení poskytl, a sklidil v dezinterpretační a dehonestační kampani na tomto webu i jinde, samozřejmě především v Lidových novinách, a všude, kde Helena Havlíková s Janou Machalickou bojují za návrat samostatné SOP, jen nadávky a pomluvy, aniž by se návrhy někdo pořádně zabýval. Stojím si stále na svém, protože jsem nenavrhl nic jiného, než co udělali v civilizovaných operních zemích kolem nás. Nejsem publicista, jenom, organizací a financováním divadel se zabývám od poloviny 80. let, a také historicky, a byl jsem prakticky při všem, co se událo po roce 1989. Tak prosím… Číst vice »

Josef Herman

O tom, co ukázal festival, se pokaždé jedná na konferenci, která začíná tiskovkou a oznámením, kdo získal Libušky, a pokračuje rozpravou nad stavem zdejšího operního divadla právě ve světle festivalu. Rozprava je určena především odborné veřejnosti, není přístupná běžnému publiku, ale rádi přivítáme i “neprofesionály”, kteří se nad operními záležitostmi chtějí opravdu zamyslet. Letos taková debata proběhne v provozní budově Národního divadla v úterý 5. února od 13 hodin – pane Beránku, zvu vás! A další případné vážné zájemce.

MilHo

Pane Beránku, myslíte si, že by zbylé operní soubory dostaly dvojnásob financí, kdyby se polovina současných zrušila? Já se obávám, že nikoli.