Jak probíhá rekonstrukce zapomenutého díla

  1. 1
  2. 2

Zelenka nikdy nepotřeboval ke zkomponování podobně rozsáhlého díla dobu několika měsíců a také podle proměnlivého rukopisu a různých odstínů použitého inkoustu je zřejmé, že dílo vznikalo po etapách. Autor evidentně počítal se svojí asistencí při výrobě provozovacího materiálu, kdy kopisté rozepisovali party podle jeho instrukcí, a také se svou přítomností při vlastním zkoušení a provedení díla. Za těchto okolností nepociťoval skladatel potřebu řadu důležitých detailů v partituře přesně definovat, protože jeho přítomnost při provedení byla zárukou, že dílo bude uvedeno v jeho intencích. Skicovitost Zelenkovy partitury spočívá především v nejednoznačném nebo neúplném označení instrumentace orchestru. Velmi často není zcela jasné zdvojování houslových partů hoboji a velmi nesystematicky si Zelenka počíná i v případě trumpetových partů. Nejproblematičtější částí je sopránová árie Benedictus, jejíž zápis Zelenkovou rukou nenabízí konečnou variantu řešení instrumentace.

Jan Dismas Zelenka: Missa Divi Xaverii, árie Benedictus (foto slub-dresden.de)
Jan Dismas Zelenka: Missa Divi Xaverii, árie Benedictus (foto slub-dresden.de)

Árie je notována ve čtyřech notových systémech, přičemž v úvodu je nejvrchnější systém svěřen houslím, druhý je nadepsaný jako oboe, třetí náleží sopránovému sólu a nejspodnější bassu continuu. Obtížně řešitelným problémem ovšem je, že hobojový part je notován v altovém C klíči mimo rozsah běžného barokního hoboje. Mohli bychom uvažovat o pro Drážďany velmi nepravděpodobném použití oboe da caccia, pokud by ovšem Zelenka v průběhu skladby nezačal notovat hoboj v jeho obvyklé poloze a v běžném houslovém klíči. Pokud odmítneme se žánrem sci-fi hraničící teorie o střídání různých typů hoboje během jedné skladby nebo možnost existence nám neznámého nástroje s mimořádným rozsahem, přichází v úvahu pouze interpretace Zelenkova zápisu. Jako nejpravděpodobnější se mi zdá být možnost, že Zelenka původně zamýšlel pod houslový part umístit hlas violy, a tak také označil začátek řádky altovým C klíčem. Později však svoji ideu přehodnotil a začal psát do již načrtnutého řádku violy part sólového hoboje – ovšem o oktávu níže. Poměrně netypická pro sólový hoboj je však i tónina h moll, a tak jsme na naší nahrávce zvolili oboe d´amore, pro který je tónina s užitím křížků naopak velmi charakteristická. Použití oboe d´amore není sice pro Drážďany typické, současně ale není ani zcela vyloučené. Koneckonců i Johann David Heinichen je autorem koncertu pro tento nástroj (Seibel 228). Pravděpodobně již nikdo nikdy nezjistí, jaká byla skutečná Zelenkova představa o instrumentaci části Benedictus, věřím však, že naše řešení je jak hudebně, tak historicky přesvědčivé.

Problémy se Zelenkovým zápisem však nejsou těmi jedinými, se kterými jsme se při rekonstrukci díla setkávali. Autograf partitury podélného formátu je výrazně poničen a horní okraj byl v minulosti očividně „zarovnán“ tak necitlivě, že byl odříznut první notový systém listu. V důsledku tohoto zásahu občas postrádáme zápis partu houslí nebo trubky. Nečekanou pomocí se stal návrat archivu berlínské Sing-Akademie z Kyjeva do Berlína v roce 2001. Tato unikátní sbírka totiž obsahuje tři důležité opisy Missy Divi Xaverii. Jedná se o dva opisy partitury zkrácené verze mše (pouze Kyrie a Gloria) z pera Johanna Friedricha Agricoly (SA 687) a neznámého drážďanského písaře (SA 689). Třetím pramenem jsou neúplné hlasy orchestru z pera anonymního kopisty označovaného jako Palestrina II (SA 688), vyhotovené pravděpodobně podle stejného zdroje jako předchozí dva opisy. Původ evidentně společné předlohy těchto opisů je neznámý. Každopádně se však jedná o výrazně krácenou verzi díla s redukovaným obsazením (pouze 2 trubky místo 4). Požadavek krácení liturgické hudby zasáhl od čtyřicátých let osmnáctého století i Drážďany, a tak neznámý upravovatel výrazně ovlivnil Zelenkovo dílo, přičemž nejmarkantnější změnou je sloučení textových úseků Kyrie eleison – Christe eleison – Kyrie eleison II do jedné části v úvodní fuze. Zcela tak vypadla hudba původního sopránového sóla Christe eleison a dvojitá fuga Kyrie eleison II. I v této podobě byly však prameny ze sbírky berlínské Sing-Akademie nenahraditelnou pomocí při rekonstrukci díla.

Jan Dismas Zelenka: Missa Divi Xaverii, část Christe eleison (foto slub-dresden.de)
Jan Dismas Zelenka: Missa Divi Xaverii, část Christe eleison (foto slub-dresden.de)

Byť byl proces rekonstrukce Zelenkovy Missy Divy Xaverii nelehký, skutečně problematická místa, vyžadující interpretaci Zelenkova notového textu, zaujímají v kontextu celého díla marginální podíl a v naprosté většině otázek jsme byli schopni najít jednoznačné řešení. Sluší se připomenout, že nejsme první, kdo se pokusili o rekonstrukci této mše. První pokus učinil již v roce 1983 německý muzikolog Reinhold Kubik, vyhotovil (ještě bez použití berlínských pramenů) přepis drážďanského rukopisu a problematické pasáže ponechal bez rekonstrukce. Kromě již realizované nahrávky pro vydavatelství ACCENT připravujeme v současné době ve spolupráci s vydavatelstvím Bärenreiter také vydání kompletního notového materiálu, které bude k dispozici během roku 2016.

Autor je uměleckým vedoucím souboru Collegium 1704

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat