Jake Heggie – jedna z hvězd soudobé hudby

redakce, 05.10.2009 0:00

Při přípravě světové premiéry opery Dead Man Walking – War Memorial Opera House (foto A.Traum)

Jak hodně jste před premiérou věřil v úspěch své opery Dead Man Walking, která se posléze ve světě stala vůbec nejúspěšnější operou řady posledních let?

Před premiérou Mrtvého muže jsem měl velmi dobrý pocit z celého realizačního týmu i z obsazení. Ale jak už jsem říkal, dopředu se úspěch nikdy předpovědět nedá. Zdálo se, že opera zabrala – publikum bylo každou vteřinu, nepřetržitě vtaženo do děje.

Dead Man Walking (San Francisco 2000)

Dokonce i většině kritiků se opera líbila a to je velmi vzácný jev. Mohu vám říci, že San Francisco Opera mi poskytla absolutně všechno, co jsem pro vytvoření úspěšného hudebního kusu potřeboval: čas, soukromí, špičkový tým včetně zpěváků, dirigenta, režiséra, inscenačního týmu, …

Komponujete lehce? Jak dlouho jste třeba právě na opeře Dead Man Walking pracoval?

Komponování je pro mě něčím přirozeným, ale to vůbec neznamená, že je pro mne snadné. Je to docela těžká práce, kterou si užívám, a která mě baví. Pracuji tvrdě každý den. Zkomponovat operu Dead Man Walking mi trvalo dva a půl roku. Práce na opeře Moby-Dick trvá už dva roky. A to je jen čas, strávený vlastní hudební kompozicí. Než začnu skládat, zabývám se minimálně rok, někdy i víc, vlastním příběhem. Velmi úzce spolupracuji s libretistou, abychom našli vhodný jazyk pro příběh podporující hudbu. Velmi dlouho trvá, než je dílo hotové.

Někde jsem četl, že protagonista opery Dead Man Walking John Packard se na svoji roli připravoval tak zodpovědně, že dokonce navštívil i vězení v Louisianě, kde se děj opery odehrává. Jak důkladně se připravujete vy?

Obvykle čtu výchozí materiál (původní knihu nebo román) mnohokrát. Pak studuji souvislosti vzniku díla, mluvím s lidmi, kteří mají k příběhu blízko. Dám na osobní zkušenost a tak se vždy obracím na lidi, kteří mají vlastní zkušenost s příběhem nebo ho dokonale znají. Také jsem měl příležitost sledovat dokumentární filmy a další filmové materiály, které s příběhem souvisely. Potom jsme velmi úzce začali pracovat spolu s libretistou na vytvoření textu k dílu: jeho struktuře, tonálním toku, výstavbě. Poté, co velmi dobře pochopím všechny postavy a jejich charaktery, mohu začít pracovat na jejich hudební řeči a jednotlivé postavy začínají zpívat.
Když jsem psal Mrtvého muže, nenavštívil jsem žádnou z věznic, protože jsem věděl, že by to pro mě byl tak psychicky zdrcující zážitek, že bych nebyl schopen dále komponovat. Musím si pořád zachovávat určitý odstup. Pokud jsem příliš vtažen do příběhu, nedokážu ho popsat hudbou. Alespoň tak to cítím.

Jak dlouho tedy se vším všudy připravujete svou novou operu Moby-Dick, která bude mít světovou premiéru na jaře v Dallasu? A proč zrovna jste zvolil předlohu Hermana Melvilla, tak odlišnou od námětů vašich předchozích oper. Román Moby-Dick je často považován za vyvrcholení romantismu v americké literatuře, zatímco předcházející Dead Man Walking je vlastně kriminální psychologickou detektivkou…

S myšlenkou zhudebnit příběh Moby-Dicka přišel dramatik Terrence McNally. Hned jsem věděl, že je to skvělý nápad. Příběh je komorní a přesto obrovsky emocinálně vypjatý. Je v něm láska, smrt, vykoupení, zatracení – a také odvěké úsílí: úsilí člověka ovládnou vesmír. Všechno to jsem si uvědomil, když jsem přemýšlel, jak zkomponovat sóla i ansámbly, a také to, že hudbou můžete v tomto příběhu odhalit ještě mnohem víc. Příběh mě velmi vzrušoval a inspiroval. Ve skutečnosti jsem začal slyšet hudbu ve své hlavě okamžitě – a podle toho vždy poznám, že příběh chci přetvořit v operu.

Dead Man Walking (Drážďany 2006)

Ale Moby-Dick a Dead Man Walking se vlastně příliš neliší. Obě opery přinášejí příběh lidí, kteří se snaží překonat svůj strašlivý osud – lidí, zápasících s okolním světem a předsudky, lidí, jejichž pocity a pohnutky zůstávají nepochopeny. Oba příběhy jsou také o vykoupení. Hlavní postavy obou příběhů dojdou k poznání, že jedinou skutečnou spásou je spojit svůj osud s jinou osobou a přijímat její lásku.

Dead Man Walking (Drážďany 2006 – M.Ulrich-Joseph De Rocher)

Jak byste sám charakterizoval hudbu své nové opery Moby-Dick?

Řekl bych, že je velmi lyrická a neuvěřitelně dramatická a efektní. Je založena na tonalitě, ale přitom je harmonicky velmi odvážná. Rozhodně nutí zpěváky odhalit celý jejich hlasový rozsah – a to nejen proto, že je to v partituře napsáno, ale také proto, že musejí sdílet dynamiku, zabarvení a emociální vypětí, které je dáno příběhem. Je velmi pocitová – emocionální, epická, monumentální a dramatická.

Dead Man Walking (Drážďany 2006 – H.Schwarz-Mrs. Patrick De Rocher, K.Jepson-Sister Helen Prejan)

Nemáte strach z toho, že v opeře Moby-Dick není ani ženská postava? Že to obecenstvu prostě bude chybět?

Věřím, že pokud budu dělat svou práci dobře – vyprávět dobrý příběh – publikum bude se mnou. Ve skutečnosti v obsazení ženský hlas najdete. Je tu koloraturní soprán, který zpívá čtrnáctiletého chlapce. Kalhotková role. Moje první kalhotková role. Myslím, že to tomu kusu dodává zvukovou vyrovnanost. Z hlediska děje je tato role také důležitá.

Nová budova Opery v Dallasu

Světová premiéra Vaší opery Moby-Dick má v dubnu v Dallasu hvězdné obsazení v čele s Benem Heppnerem v hlavní roli. Jak jste spokojen s dosavadní přípravou?

Zatím to vypadá, že všechno šlape, jak má. V srpnu jsme měli možnost si celou operu přezpívat. Dopadlo to dobře, ale přesto jsem ještě udělal několik škrtů a změn. Nyní mají zpěváci k dispozici šest měsíců na nastudování rolí s doprovodem klavíru. Jsem v polovině rozpisu orchestrace a vypadá to, že nebude nikdy hotová… ale samozřejmě bude. Inscenátoři připravují návrh scény a to je velmi vzrušující. Nemohu se dočkat, až uvidím, co vytvořili.

Kolik repriz má Moby-Dick zatím v Dallasu naplánováno? A bude se hrát i jinde (v Americe nebo i v Evropě)?

První uvedení zahrnuje šest představení v Dallas Opera. Pak se dílo bude inscenovat v dalších čtyřech operních domech: Státní opeře Jižní Austrálie (2011), Calgary (2012), San Diego (2012) a San Francisco (2012). Samozřejmě doufám, že po po premiéře, až bude dílo možné slyšet, o něj projeví zájem i další operní domy. Nikdo v Evropě zatím zájem neprojevil, ale Dead Man Walking byl v Evropě hrán v tolika zajímavých inscenacích, proto doufám, že i o Moby-Dicka projeví v Evropě zájem.

Jaké jsou vaše další plány?

Pořád ještě žiju přípravami a orchestrací Moby-Dicka. Pracuji také na zkouškách zatím poslední opery Three Decembers, která bude mít příští rok dvě nová nastudování. Píši novou komorní hudbu pro flétnu a klavír, která bude mít premiéru v listopadu v New Yorku. Začínám psát také další písně a komorní skladby. Po Moby-Dickovi, napíšu určitě další operu. Mám několik nápadů a námětů, které mi byly předloženy. Téma jsem si ještě nevybral. Je to velký závazek napsat operu – na další čtyři nebo pět let života!

Otázka na závěr: Jakou hudbu hlavně sám posloucháte? Jen takzvanou vážnou nebo i třeba pop?

Různou. Odjakživa mě ale přitahuje hudba sólová: sóloví zpěváci, instrumentalisté… Operu obvykle neposlouchám, i když občas také… Miluji divadlo a mám rád muzikály, ale mými oblíbenými zpěváky, které poslouchám doma, jsou K.D.Lang, Audra McDonald, Nellie McKay … a poslouchám také všechny nahrávky mých přátel: Joyce DiDonato, Susan Graham, Bena Heppnera, Frederiky von Stade, Isabel Bayrakdarian, Renée Fleming … Všechny tyhle špičkové světové umělce! Musím říct, že když skládám, neposlouchám moc jinou hudbu, ani nechodím na koncerty. Zjistil jsem, že skládám-li, musím zůstat věrný tomu kusu, na kterém pracuji, jeho hudebnímu pojetí. To je občas skličující a frustrující! Proto jsem vždycky šťastný, když kus dopíšu, protože pak se mohu vrátit zpět na koncerty a k poslechu nahrávek a vynahradit si všechno, co jsem promeškal.

Pane Heggie, děkujeme za rozhovor a držíme palce nejen pro chystanou premiéru vaší opery Moby-Dick!

www.jakeheggie.com

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

[mc4wp_form id="339371"]

Mohlo by vás zajímat