Jakub Jan Ryba – pravdy a omyly, odkaz a dílo

  1. 1
  2. 2
  3. 3
Jakub Jan Ryba je dnes převážně spjat s jedinou kompozicí, kterou je Česká mše vánoční „Hej mistře“. Byla by velká škoda, pokud by povědomí širší veřejnosti zůstalo takto zúžené. Ryba je autorem velkého množství kompozic i děl nehudebních. Jeho odkaz propaguje Společnost Jakuba Jana Ryby v Rožmitále pod Třemšínem, kde Ryba působil. Jejím předsedou je Hubert Hoyer, který se Rybovu odkazu intenzivně věnuje téměř celý život.
Hubert Hoyer u varhan (foto archiv Huberta Hoyera)

 

Rozhovor s Hubertem Hoyerem, předsedou Společnosti Jakuba Jana Ryby

 

Jste předsedou Společnosti Jakuba Jana Ryby. Co je její náplní?

Hlavní náplní Společnosti Jakuba Jana Ryby je péče o odkaz tohoto výjimečného člověka. Různými články, přednáškami a publikováním se snaží o přiblížení jeho života a díla. Iniciuje vydávání Rybových děl a také jejich realizaci. Spartuje dosud nerealizovaná Rybova díla z Rybových autografů či dobových opisů. Sama pořádá různé akce a vystoupení ve spolupráci se Základní uměleckou školou Jakuba Jana Ryby Rožmitál pod Třemšínem. Společně s mou dcerou provádíme prohlídky kostela Povýšení sv. Kříže ve Starém Rožmitále s ukázkou hry na varhany. Pokud se chcete o činnosti Společnosti Jana Jakuba Ryby dovědět více, navštivte její web.

Nejznámější Rybovou skladbou je bezpochyby Česká mše vánoční „Hej mistře“. Tradují se i dnes nějaké vžité omyly spjaté s touto kompozicí?

Velký omyl se traduje z hlediska liturgičnosti této mše. Říká se, že text této skladby nemá s liturgií nic, anebo jen málo společného, když se uvádí, že jedině oddíl Sanctus se přibližuje liturgickému textu. Je třeba si uvědomit, jak to vlastně sám Ryba koncipoval, protože by si nemohl dovolit něco, co by k vánoční liturgii nepatřilo. V nejstarším opise je uvedena před každým názvem oddílu mše latinská předložka „ad“, což je česky „k“ nebo „ke“. Tedy ad Kyrie, ad Gloria atd. Což znamená ke Kyrie či ke Gloria a podobně. Takto pojaté oddíly mše neměly v žádném případě nahradit předepsaný liturgický text, ten zazněl z úst kněze v podobě recitace, případně i potichu, a pak teprve následoval oddíl ad…, takže jsou to spíše jakési vložky k příslušným liturgickým oddílům mše. Tak je to třeba chápat a pak tento vžitý omyl bude postupně uveden na pravou míru.

Dalším omylem je někdy až vžitý způsob interpretace této mše. Používá se velký mnohačetný sbor, který je doprovázen vedle varhan velkým orchestrem obohaceným ještě o nástroje, které zde Ryba nepoužil (například pozouny, fagoty, případně i hoboje). Původní provedení bylo spíše komorní záležitostí, už vzhledem k velikosti starorožmitálského kůru, pro nějž byla tato mše určena. V původním obsazení jsou vedle sboru se sólisty použity varhany, smyčce (je zde předepsána viola jako obligátní), koncertantní flétna, dva klarinety, dva lesní rohy, trubka (označení principál) a tympány. Dle mého názoru je interpretačním omylem i obsazování sólových hlasů operními zpěváky, kteří to pojmou jako operu. A Česká mše vánoční rozhodně operou není. Původně zpívali soprány a alty včetně sól chlapci před mutací, protože do roku 1800 nebylo povoleno ženám při mších zpívat, takže to bylo zcela jiné, než jak jsme zvyklí dnes tuto skladbu při různých provedeních slýchat.

O Vánocích je každoročně uváděn televizní film Noc pastýřů. Jde o reálný obraz Rybova života, nebo převažuje smyšlený příběh na základě tehdejších poznatků o Jakubu Janu Rybovi?

Jedná se o velmi líbivé dílo, hodící se k vánoční atmosféře. Převažuje však smyšlený příběh zasazený do Rožmitálu v roce 1796, což je rok vzniku České mše vánoční. Dobře a reálně je popsáno jen vyřešení sporu s farářem Zacharem, ze kterého vyšel Ryba jako vítěz. Jinak ovšem je spousta věcí vymyšlena a přizpůsobena umělecké licenci. Je třeba vědět, že Ryba měl opravdu šťastné manželství, a proto nějaký románek se slečnou ze zámku, jak je to pojato, je úplný nesmysl. Navíc žádná taková slečna vůbec neexistovala. Je potom škoda a doslova tragédie, že někteří diváci to berou všechno vážně a obraz Jakuba Jana Ryby je tak v jejich očích velmi pokřivený. Vždyť i ono často až ukřičené a nervózní vystupování Rybovy osoby v této inscenaci je nereálné a různé zde popsané vyhrocené spory by se určitě neřešily před dětmi ve škole.

Hubert Hoyer vykládá v rožmitálském kostele (foto archiv Huberta Hoyera)

Jaké jsou vůbec nejčastější mýty o Rybovi?

První a zásadní mýtus je nesprávně uváděné a vyslovované Rybovo jméno. Jediné správné pořadí Rybových jmen je Jakub Jan, případně Jakub Šimon Jan, ale v žádném případě nelze pořadí jmen Jakub a Jan měnit! Ryba byl dle přeštické matriky pokřtěn jmény Jakub Šimon, přičemž to druhé jméno, tedy Šimon, téměř nikdy nepoužíval. Jméno Jan (patrně biřmovací jméno či jméno po otci) uváděl až později, patrně až po příchodu do Rožmitálu. Doma jej rozhodně oslovovali „Jakube“. Obrácené pořadí jmen, ač užívané někdy i renomovanými hudebníky, a to je zvlášť zavrženíhodné, je velkým nesmyslem. Kdo by dnes nazval třeba Karla Hynka Máchu či Karla Jaromíra Erbena obráceně? Asi nikdo! Správné pořadí jmen dokazují i autentické Rybovy podpisy.

Dalším, úplně největším mýtem, je běžně uváděná Rybova podoba jako muže smetanovského typu s plnovousem. Tato „podobizna“ vznikla na objednávku, když bylo třeba Rybu zobrazit na Národopisné výstavě roku 1895 v Praze pro galerii podobizen starých kantorů ve školském pavilonu. Pro tuto výstavu ji vytvořil Augustin Pták, když mohl být, ale je to jen domněnka, inspirován podobou Rybova vnuka MUDr. Karla Schwinga. Ryba ve své době totiž nemohl plnovous nosit, protože tehdy bylo jeho nošení znakem buřičství a odsouzeníhodného jednání vůbec. Ryba jako učitel, tedy veřejná osoba a představitel školy, takto vypadat určitě nemohl. V té době (je to doba F. L. Věka) muži chodili s hladce oholenými tvářemi. Ještě jeho nejstarší syn profesor MUDr. Josef Arnošt Ryba měl tvář bezvousou a jeho podobu na rozdíl od jeho otce známe. Je to zcela něco jiného, než to, jak už máme Jakuba Jana Rybu kvůli této vymyšlené podobizně zafixovaného. A to je velká škoda. Ryba by se proto neměl zobrazovat vůbec, nanejvýš v podobě bezvousé siluety z profilu. Je proto lepší použít autentický Rybův podpis, případně ještě ve spojení s obrázkem starorožmitálských varhan, na které hrával.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Související články


Napsat komentář