Jakub Józef Orliński: Lidé mají o kontratenoristech exotické představy

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Jdete po strmě úspěšné světové kariéře – na jevišti i v nahrávacích studiích. Kdo vám v tom spletitém světě soudobého operního byznysu radí – po pěvecké, umělecké, ale i manažerské stránce?
Na úplném počátku to byla má profesorka Anna Radziejewska, u které jsem studoval ve Varšavě. Nyní mám svého mentora Eytana Pessena, se kterým jsem pracoval v Operní akademii varšavské Národní opery a který mě toho opravdu mnoho naučil, nejen co se týká zpěvu, ale také jak v tomhle byznysu přežít. Za to jsem mu opravdu velmi, velmi vděčný, a kdykoliv mám nějaké pochybnosti, vždy se na něj obrátím.

A mám také opravdu vynikající oporu v týmu IMG Artists, ve svém generálním manažerovi Matthew Hornerovi, pravidelně pracuji s Markusem Beamem, šéfem vokální divize IMG Artists. Nejsou jen mými manažery, ale také mými přáteli. Diskutujeme strategie, oni se mě snaží nějakým způsobem pochopit a přiblížit se tomu, co chci já, a nikoliv co si ode mě žádá hudební průmysl. Posledním, ale neméně důležitým rádcem je pro mě klavírista Michał Biel. Nejenže spolu hodně koncertujeme, ale jsme nejlepší přátelé. Takže mi klidně na nějakou nabídku řekne: „Ne, je to hloupost, Jakube, zapomeň na to!“

Ale vy jste ten, kdo má poslední slovo.
Ano, a musím být ohledně všech těchto věcí velmi opatrný. Nejdůležitější je vybírat si správný repertoár. Pokud bych přijal něco, co mému hlasu nesedí, co je příliš vysoko nebo příliš nízko, ničil bych si nejen svůj hlas, ale i své dobré jméno, které jste si doposud vybudoval, což přináší zbytečná trápení. Vybírat si správný repertoár je skutečně tou nejzásadnější věcí.

Mluvil jste o spolupráci s korporacemi, abyste si vydělal na studia. Pokračujete nějak v této oblasti i nyní?
Ano, například v Polsku s automobilkou BMW, která se zde velmi angažuje v podpoře umění. Podporuje všechny větší koncertní sály či operní domy, poskytuje vozy pro umělce, pořádá vlastní eventy. Před několika lety založila BMW Art Club, se kterým spolupracuji, v současné době jsem „Přítelem značky“. Dále mám úzké vazby se společností Hugo Boss, která se stará o mé koncertní oblečení. Svazuji se ale pouze s brandy, které korespondují s mými vizemi, uměleckým profilem a s poselstvím, které chci sdílet.

Jakub Jozef Orliński (foto Jiyang Chen)
Jakub Jozef Orliński (foto Jiyang Chen)

Jak vypadá váš běžný den?
Obvykle trávím spoustu času u počítače. Jsem na volné noze, což s sebou nese poměrně velké množství produkční práce. Produkuji videoklipy a také spoustu dalších projektů, které se odvíjí paralelně ve stejném čase. Nejde pouze o koncerty, ale vymýšlím programy na další sezonu, nahrávací projekty, rád objevuji novou hudbu. Nerad natáčím věci, které jsem už někde slyšel. Můj velmi dobrý kamarád Yannis François pro mne hledá nové skladby, které zkoušíme, editujeme a já je pak uvádím ve světových premiérách. Neexistují tedy na žádné nahrávce. Jsou to desítky a desítky projektů, na kterých paralelně pracuji. Můj hustě popsaný „must do“ blok obsahuje stovky a stovky věcí od odeslání dokumentů mému daňovému poradci až po vyplňování papírů a smluv, jednoduše stovky úkonů, které musím nějakým způsobem vyřešit. Ve skutečnosti je zpívání tou nejméně náročnou částí mé agendy. Skutečně!

Jak si udržujete hlasovou a fyzickou kondici?
Občas jdu do svého studia a strávím tam třeba osm hodin. Protože jsem tam náramně rád! Ne že bych osm hodin zpíval, ale rozcvičím se, rozezpívám, pak si jdu dát výbornou kávu a dort do své oblíbené kavárny, protože miluju dorty, vrátím se a cvičím, poté si zahraju chvíli na klavír, pak o něčem přemýšlím, něco si přečtu, zase cvičím, jdu na oběd nebo na večeři, jednoduše miluju mít na věci dostatek času. Momentálně jsem ve Varšavě a strašně si užívám pocit, že si teď mohu zajezdit na kole nebo se vidět se svou skupinou a chvilku s nimi trénovat breakdance. Cvičím, tancuju, studuju partitury každý den, všechno však podléhá změně a lze to přizpůsobit.

A jak relaxujete?
Miluju svůj gauč. Mám hned dva. A taky miluju obraz mého otce. Dělá mi moc dobře se na něj dívat, uvolňuje mě to. Ve druhé místnosti mám zase obrázek od své mámy. Takto relaxuji. A také když trénuji breakdance. Ten je pro mne něčím jako meditací. Když mám hodně koncertů nebo hodně intenzivní období zkoušek, pomáhá mi tříbit myšlenky, zkoncentrovat se a zůstat nad věcí, namísto abych se jimi nechal pohltit. Protože občas, když se to na mě všechno navalí, a podívejte se na ty tři hustě popsané stránky v mém bloku, tak mě prostě všechny povinnosti začnou válcovat.

Jakub Józef Orliński (foto Jiyang Chen)
Jakub Józef Orliński (foto Jiyang Chen)

Občas se dívám do svého „must do“ a říkám si, že to nemůžu nikdy stihnout! Začnu padat do propasti a přichází tendence všechno vzdát. V ten moment se seberu a řeknu si: „OK, Jakube, pomalu, postupně, krok za krokem,“ a sedám na kolo nebo si jdu zatancovat nebo se zavřu do svého studia a pořád dokola hraju na klavír čtyři akordy, které umím – nejsem žádný klavírista – nebo na ně improvizuji, zavřu oči a medituju. To mi opravdu hodně pomáhá se zklidnit a odpočinout si.

Máte nějaký umělecký cíl, metu nebo vysněnou roli, které byste chtěl dosáhnout?
Z principu nemám žádná očekávání. Jak jsem řekl, kráčím krok za krokem, slowly going.

Díky za rozhovor!

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Mohlo by vás zajímat


5 6 votes
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments