Jan Krejča: Můj život s teorbou

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5

Spolupracujete s mnoha významnými domácími i zahraničními soubory – Collegium 1704, Collegium Marianum, Ensemble Inégal, Musica Florea, Czech Ensemble Baroque, Capella Cracoviensis, Capella Anna, Les Traversee Baroque, For Several Friends aj. Jak byste porovnal různé přístupy k oné takzvaně historicky poučené interpretaci. Na čem panuje shoda – a naopak v čem jsou rozdíly?
Ve většině zdejších ansámblů se alespoň částečně potkávám se stejnými kolegy, největší rozdíly tedy přináší osobnost šéfa daného subjektu. Myslím, že všechny spojuje upřímný, až vášnivý zájem o historickou hudbu a snaha hrát ji co nejlépe, každý je ale opravdu jiný – někdo větší intelektuál, další hudební vědec, jiný více emocionální nebo pudový. Styl práce se také liší – někteří vedoucí všechno rozhodují sami a dávají tak celku vlastní, osobitý výraz, jiní rádi nechají hodně iniciativy a prostoru spoluhráčům.

Rozdíly jsou i v upřednostňovaném repertoáru: s Collegiem 1704 si nejspíše zahraji velká nebo slavná díla známých skladatelů, s Collegiem Marianem hrajeme značné množství francouzské hudby a hudbu méně známých, lokálních skladatelů, For Several Friends se soustředí především na zcela výjimečnou anglickou hudbu první poloviny 17. století, Ensemble Inégal se převážně věnuje tvorbě Jana Dismase Zelenky a tak dále. Nic není ovšem černobílé, obory zájmu jednotlivých kapelníků se překrývají.

V roce 2006 jste natočil vlastní CD Intavolatura di Tiorba. Jak jste ho koncipoval?
Teorba má poměrně omezený repertoár, dochovalo se pouze pár knih dnes mezi loutnisty dobře známých skladeb od několika význačnějších teorbistů a hrstka rukopisných sbírek obsahující skladby mnohdy pochybné kvality. Navíc některé z těchto pramenů jsem v době natáčení svého CD ani neznal. Jelikož zdejší nahrávací společnosti pochopitelně preferují originální dramaturgie, nebylo jednoduché program sestavit. Jeho těžiště jsem vybral ze skladeb dobře známého, ale poněkud opomíjeného virtuosa jménem Bellerofonte Castaldi. Jednalo se o velmi zajímavou, vpravdě renesanční osobnost, jejíž hudba vyniká zejména mírou porozumění pro zvláštnosti nástroje.

Vyučujete hru na libovolné typy loutnových nástrojů na Letní škole barokní hudby. Jak tyto kurzy probíhají?
Program Letní školy barokní hudby v Holešově se od ostatních letních kurzů u nás liší: účastníci navštěvují nejprve několik dní individuální lekce na své nástroje, většinu času ale zabere druhá část kurzu, v níž se společně nacvičuje větší hudební dílo a lektoři fungují jako vedoucí jednotlivých nástrojových skupin. Kurzisté mají tedy jedinečnou šanci vyzkoušet si práci v ansámblu nebo orchestru, zblízka sledovat při hraní svého lektora, který jim navíc operativně radí. Teoreticky se tedy může přihlásit kdokoli se zájmem o daný nástroj, ale je lepší, aby adepti loutnových nástrojů měli alespoň základní povědomí o hře bassa continua. Důležité je i to, aby měli vlastní nástroj.

Jan Krejča, Václav Luks, Collegium 1704 a Collegium Vocale (foto Petra Hajská)
Jan Krejča, Václav Luks, Collegium 1704 a Collegium Vocale (foto Petra Hajská)

Na Masarykově univerzitě v Brně se věnujete provozovací praxi hry na loutnu. Jaké předpoklady by měli studenti splňovat?
Situace na zdejší Akademii staré hudby je jiná. Jedná se primárně o studium určené pro hudebníky hrající na standardní nástroje, kteří si chtějí rozšířit vzdělání na poli historicky poučené interpretace. U přijímacích zkoušek tedy musí v testu dokázat základní vědomosti z oblasti hudební teorie a míru svých praktických dovedností i talentu hrou na svůj dosavadní nástroj. Během následujícího studia pak mohou na historický nástroj začínat i zcela od začátku, škola má dokonce k dispozici několik nástrojů k zapůjčení.

Co studentům předáváte?
Studenti loutny jsou obvykle již dobře hrající kytaristé, kteří logicky na novém nástroji nemají velkou chuť vracet se k začátečnickým cvičením. Tím si ale komplikují život a oddalují ovládnutí nástroje. Loutna je kytaře příbuzná, ale v mnohém se liší, zejména technikou pravé ruky a nejrychleji se člověk učí právě jednoduchými cvičeními. Snažím se studenty přesvědčit, aby toto přijali za své a přitom je od nástroje neodradit. Dále bych byl rád, aby se sice naučili respektovat pravidla žánru, nikoli ovšem jako strašidelná, nejasná dogmata, nýbrž jako průvodce po lepší cestě k dobrému výsledku. V neposlední řadě se snažím, aby byli samostatní, aby nacházeli motivaci k práci ve vlastním zájmu o věc a aby se při aplikaci nabytých dovedností naučili důvěřovat vlastnímu citu a rozumu.

Jak jste přečkal období covidového kulturního lockdownu?
Kupodivu to zatím nebylo tak zlé. Přišli jsme sice o hodně koncertů, ale česká vláda překvapivě, na rozdíl od jiných i vyspělejších zemí, OSVČ hudebníky nehodila přes palubu a podpořila nás několika záchrannými finančními balíčky. Václav Luks jednak inicioval s dalšími kolegy jako Tomáš Jamník, Ivo Kahánek, Jakub Hrůša nebo Radek Baborák diskusi s ministerstvem kultury o pomoci nezávislé hudební scéně v době koronakrize, jednak založil internetový kanál Universo 1704, pro který jsme s jeho ansámbly Collegium 1704 a Collegium Vocale 1704 nadále v rámci daných omezení alespoň natáčeli videa z koncertů bez diváků, byť v omezené míře.

Jan Krejča - Collegium Marianum - Bizzaria (foto Petra Hajská)
Jan Krejča – Collegium Marianum – Bizzaria (foto Petra Hajská)

Další videa jsme natáčeli s ansámblem Collegium Marianum, jehož sponzoři nás dokonce podpořili mimořádnými dary. Jiné ansámbly nám vyplatily alespoň část honorářů za zrušené koncerty a minulé léto, kdy došlo k úplnému rozvolnění, nám výjimečně i nějaké koncerty přibyly, když místní festivaly potřebovaly nahradit původně plánované akce našich zahraničních kolegů. Daleko horší, delší a depresivnější byla druhá vlna koronaviru, ale alespoň jsem mohl vzniklé volno věnovat cvičení věcí, na které normálně nezbýval čas nebo energie, zejména renesanční loutně, která je v tomhle vynikající nástroj – její tichý zvuk neruší sousedy a repertoár nádherné, sólové, často ještě neobjevené nebo málo známé hudby je obrovský.

A dovolíte mi přímočarou otázku – dá se hrou na teorbu uživit?
Loutnové nástroje mají oproti klasické kytaře, která je nástrojem téměř výhradně sólovým, obrovskou výhodu právě v možnosti hrát basso continuo, tím se náš repertoár nebývale rozšiřuje. Je ovšem jasné, že šíře repertoáru a množství příležitostí si jej zahrát na koncertě není jedno a to samé. Trh s barokní hudbou je, i přes její vzrůstající oblibu, poměrně malý. Situace se v různých zemích liší, například ve Francii je veliký odbyt pro hráče na renesanční loutnu, v zemi působí značné množství ansámblů hrajících tento styl.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5

Mohlo by vás zajímat


4.3 4 votes
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments