Jana Boušková: Má vlast upravená pro sólovou harfu? Velká odpovědnost

  1. 1
  2. 2
  3. 3
Od 13. do 19. listopadu letošního roku se harfistka Jana Boušková představí na sólových recitálech v šesti krajských městech – v Plzni, Českých Budějovicích, Olomouci, Pardubicích, Brně a Praze. Unikátní turné s programem složeným z titulů české hudby, jemuž vévodí premiérový výběr z Mé vlasti v úpravě pro královský nástroj, představuje zásadní moment v kariéře této umělkyně. Koncertní provedení by měla totiž následně doplnit i dlouho očekávaná nová nahrávka. O přípravách, nástrahách transkripce pro harfu i předávání radosti posluchačům jsme si povídali s Janou Bouškovou…
Jana Boušková (zdroj archiv autorky)


Má vlast je pro české příznivce klasické hudby skladbou významu národní hymny, která se těší značné popularitě. Vy jste se rozhodla přikročit k úpravě jejích dalších částí pro harfu. Pociťujete v tomto smyslu jistou „tíhu odpovědnosti“? Jak náročné bylo připravit polovinu této symfonické básně pro provozování na jednom nástroji?

Jsem si naprosto vědomá, že jsem si s úpravou poloviny Mé vlasti pro sólovou harfu na sebe vzala obrovskou odpovědnost. Nicméně symfonická báseň Vltava již byla v první polovině devatenáctého století upravena Hanušem Trnečkem a v současné době je tato verze jednou z nejhranějších úprav vůbec, to mě přesvědčilo, že úprava dalších částí Mé vlasti by mohla být pro harfový repertoár přínosem. První mou touhou byla úprava Šárky, jelikož je nesmírně velkým kontrastem ke zmíněné Vltavě. Tento sen jsem začala mít již v roce 2013 a tehdy jsem se pustila rovnou i do samotné úpravy. Finální podobu transkripce jsem ale dokončila až v létě 2016. Byla to pro mě první zkušenost s takto náročnou úpravou, a zpočátku jsem se proto musela trochu vcítit do svých představ, které bych ráda do partu vložila, aniž bych původní verzi orchestrální, kterou všichni známe, příliš ublížila.

Úprava Vltavy z pera Hanuše Trnečka je v harfovém repertoáru velmi populární, a to v první řadě díky jejímu zpopularizování vaší maminkou, profesorkou Libuší Váchalovou. Dnes jste bez nadsázky její příkladnou interpretkou ve světovém měřítku vy. Zpočátku jste se jí ale spíše vyhýbala, že?

Já jsem si od malička byla vědoma, že tato skladba patří do rukou mé maminky, která mi byla vždy příkladem a která mě touto skladbou provázela od dětství na svých koncertech. Nikdy jsem se neodvážila tuto skladbu sama nastudovat, ale impulzem se mi stalo vystoupení na významné události uspořádané v rámci oslav státního svátku v Hong Kongu, kam jsem byla pozvaná konzulem České republiky a s výzvou zahrát právě zmíněnou Vltavu. Od té doby se mi tato skladba stala také osudovou a předávám ji dál dalším generacím, jako to dělala dřív má maminka…

Co vás přimělo k úvaze obohatit harfový repertoár o další části Smetanova stěžejního díla?

Jak jsem již zmínila v úvodu, chtěla jsem obohatit harfový repertoár o skladby, které má publikum rádo, o skladby, které mají hodnotu a jsou pokladem české hudby. Zároveň pro mě bylo výzvou, abych mohla, jakožto Češka, tuto hudbu sólově představovat publiku po celém světě a mohla tak být na náš národní poklad pyšná.

Jakým způsobem úpravy pro harfu tvoříte? Držíte se klavírního výtahu, nebo pracujte s kompletní orchestrální partiturou?

Úpravu Šárky jsem volila z partitury a zároveň jsem se někdy inspirovala i klavírním výtahem. Ale protože jsem sama v sobě měla představu a „slyšela jsem“ už, jak bych si skladbu pro harfu představovala, partitura a klavírní výtah mi byly pouze inspirací, finální výsledek je můj osobní.

Která z částí Mé vlasti je vašemu srdce nejbližší v harfové interpretaci a která v originále?

Mohu s určitostí říct, že Vltava a Šárka. Vltava jistě proto, že mě obklopovala od dětství, a Šárka, protože je to „moje dítě“.

Jana Boušková (zdroj archiv autorky)

Úprava Šárky je zcela vaším dílem. Držela jste se striktně Smetanovy předlohy, nebo v ní najdeme i otisk vašeho osobního vnímání tohoto díla?

Snažila jsem se upravit Šárku naprosto kompletně, avšak později jsem se rozhodla některé části vynechat či zkrátit, jelikož na harfě zní velmi podobně, oproti originálu orchestru, kde stejné téma je několikrát opakováno jinými nástroji a je tedy odlišné.

Vyšehrad existuje také v úpravě od Hanuše Trnečka, nicméně přikročila jste ještě k dalším vlastním úpravám. Co vás k tomu vedlo?

Vyšehrad byl opravdu největší oříšek. Věděla jsem, že existuje úprava Hanuše Trnečka, a tak jsem s touto verzí i počítala. Jaké však bylo překvapeni, když jsem při studiu této skladby zjistila, že dílo je upraveno špatně, s chybami harmonickými i melodickými a s takovými skoky v tématech, které jsem nechápala. Obavám se, že chyba nebyla na straně Trnečka, ale přímo vydavatele, který si zřejmě původní manuskript této úpravy nenechal nikým zkontrolovat a vydal noty bez korektury. Musela jsem proto přistoupit k úpravě tohoto díla znovu, abych již vydanou edici doplnila a Vyšehrad mohl být alespoň víc podobný původnímu orchestrálnímu znění, než v jakém jsou noty pro harfu psány.

Jak dlouhé byly vaše přípravy tohoto díla a co bylo z vašeho pohledu s ohledem na specifika nástroje nejnáročnější?

Studuji díla průběžně a zmíněný Vyšehrad byl určitě nejnáročnější z toho důvodu, že jsem musela průběžně skladbu upravovat místo toho, abych ji již z vydaného materiálu mohla rovnou studovat.

Uvažujete i o úpravě zbývajících částí Mé vlasti?

Ráda bych, avšak obávám se, že bych se již mohla střetnout s kritikou, která by nemusela kompletní úpravu Mé vlasti akceptovat. Možná ale právě proto je to výzva, abych možný názor vyvrátila.

Vaší ambicí je, aby se nové harfové části Mé vlasti staly součástí repertoáru ostatní světových harfistek a harfistů. Jak technicky náročné skladby světu nabízíte?

Tak, jak jsem náročná sama na sebe, jsem náročná i na své studenty a novou generaci harfistů. Mé úpravy jsou velmi náročné, ale jen tak, aby bylo možné harfu posunovat dopředu a snažit se ji prosadit jako právoplatný sólový nástroj.

První a doposud jediné uvedení Šárky a Vyšehradu si letos v červnu vychutnalo publikum festivalu Smetanova Litomyšl. Přiměla vás premiéra ještě k dalším úvahám o těchto skladbách v rovině interpretace, případně k dalším kompozičním úpravám?

Ano, po premiéře jsem se ještě rozhodla doupravit Vyšehrad, který mě tolik trápil svou nedokonalostí, abych měla z úpravy lepší dojem. Na koncertech v listopadu zazní tedy opravdu takto ve světové premiéře.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Související články


Napsat komentář