Janáčkův výlet do současnosti a Broučkův do Měsíce

  1. 1
  2. 2

Janáček původně Broučka zamýšlel jako burlesku, vyhraněnější sociálně kritický tón získala opera až po připojení husitského dílu a Pamela Howard (rozhovor s ní jsme přinesli zde) tak dílo také inscenovala. Scéna a kostýmy hrají všemi barvami, jedna akce střídá druhou v bláznivém reji nápadů, někdy originálních, občas poněkud popisnými. Velmi se vydařil začátek ilustrující změnu ročního období: na jevišti stojí zástup žen-metařek (dámská část sboru) s kolečky spadaného listí, za nimi další řada se smetáky: zatímco první odvážejí listí na hromadu, druhé už smetají první sněhovou nadílku. Uprostřed scény stojí budova Vikárky, na velkém jevišti Janáčkova divadla poněkud osamocená. Prázdný prostor však alespoň poskytuje místo pro množství jízdních kol, na kterých odjíždí domů hosté, kteří svým kroužením ještě znásobují nejistotu podroušeného pana Broučka. Otočením Vikárky vznikne krajina na Měsíci. Bohužel u toho musí asistovat četa jevištních techniků v civilu a výrazně tak narušuje plynulost vyprávění. Po té, co jsem v poslední době viděl několik inscenací, kde po scéně „samy“ přejíždí kusy dekorací, působí evidentně namáhavá činnost techniků na jevišti poněkud ochotnicky. Zatímco pražská inscenace představila Měsíčňany v nadýchaných bílých kostýmech, Howard rozehrála měsíční krajinu až příliš mnoha barvami a „splácala“ cokoliv ji napadlo: sboristky v křiklavě žlutých sukních, růžových parukách se žlutými gumovými rukavicemi, malíře s čapkami se štětci, spisovatele v maskáčích, Zázračné dítě odzpívá měsíční hymnu v námořnickém oblečku s „pochodní“ á la Socha svobody, Etherea svým kostýmem připomíná drag queen (muž provokativně přestrojený za ženu). Koneckonců však nevíme, jak to na „Měsíci“ vypadá a zmíněná estetika si jistě najde své příznivce. Nesnaží se dílo intelektualizovat a užívá si radosti ze hry. Závěrečný idylický tanec, kterého se účastní i Svatopluk Čech s malou holčičkou, však již zaváněl kýčem.

Nezpochybnitelné byly kvality precizního hudebního nastudování Jaroslava Kyzlinka a hry orchestru. Ačkoliv jsem v Brně navštívil již několik divadelních představení, nikdy jsem neměl štěstí na operu v Janáčkově divadle. Zaujal mne tlumenější zvuk orchestru podpořený hlubším orchestřištěm, který dal vyniknout zpěvákům a nikdy je nekryl. Na patřičných místech se však dobře prosazoval s dostatečnou energií. Kromě sopránů bylo hlasům také většinou dobře rozumět, samozřejmě s některými úseky „mluvy“ Měsíčňanů. Jaroslav Březina potvrdil, že je rozený komik. Jeho Brouček byl neodolatelný, když zmateně bloudil mezi rozcházejícím se osazenstvem Vikárky nebo když se marně dožadoval jídla na Měsíci a posléze když prchal před dotěrnou Ethereou na Pegasu – tandemovém kole. Po pěvecké stránce předvedl naprosto suverénní výkon, je radost ho poslouchat. Nedávno jsem si pustil Zelenkovo oratorium Il Diamante a je obdivuhodné, jak zvládá tak široký repertoár. Ondřeje Šalinga jsem slyšel poprvé a musím pochválit, jak se vyrovnal s náročnými požadavky dvojrole Mazala a a zejména Blankytného. Málinku čistým sopránem zazpívala Adriana Kohútková, dobře vystihla její zamilovanost i uraženost, jako Etherea byla kouzelná, v závěru se proměnila v neodbytnou fúrii. Svůj zvonivý soprán uplatnila Andrea Priechodská jako Číšníček a Zázračné dítě, smekal jsem i před jejím fyzickým výkonem (neustálé pobíhání). Krásně zbarveným altem mne zaujala Hospodyně pana Broučka v podání Daniely Strakové-Šedrlové. Jen to nejlepší lze říci o pánech Gurbaľovi, Sulženkovi a Janálovi. Vynikající výkon podal sbor. Takový se jen tak neslyší!
Všem účinkujícím a inscenačnímu týmu se dostalo jednoznačně příznivého přijetí.

Mezinárodní festival Janáček Brno 2010

Leoš Janáček
Sinfonietta Video-art
Video-art: Tom Rychetský, Pavel Hejný
Choreografie: Jiří Kylián (3. věta Moderato)
Nastudování: Nataša Novotná (3. věta Moderato)
Asistent choreografie: Ivan Příkaský
Tančili: Ivona Jeličová, Leila Labiodová, Eriko Wakizono, Jan Fousek, Petr Matkaicsek, Marek Svobodník

Leoš Janáček:
Výlet pana Broučka do Měsíce
Režie, scéna, kostýmy: Pamela Howard
Pohybová spolupráce: Ladislava Košíková
Světelný design: Daniel Tesař
Sbor a orchestr Janáčkovy opery NDB
Sbormistr: Josef Pančík
Dirigent: JaroslavKyzlink
Premiéra 19. listopadu 2010 v Janáčkově divadle v Brně

Pan Brouček – Jaroslav Březina
Mazal / Blankytný – Ondrej Šaling
Sakristán u sv. Víta / Lunobor – Martin Gurbal’
Málinka / Etherea – Adriana Kohútková
Wurfl / Čaroskvoucí – Jiří Sulženko
Číšníček / Zázračné dítě – Andrea Priechodská
Hospodyně pana Broučka – Daniela Straková-Šedrlová
Služka – Martina Králíková
Svatopluk Čech / Oblačný – Roman Janál
Skladatel / Harfoboj – Petr Levíček
Malíř / Duhoslav – Zoltán Korda
Básník – Petr Císař

www.janacek-brno.cz

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Janáček: Výlet pana Broučka do Měsíce (ND Brno)

[Celkem: 0    Průměr: 0/5]

Mohlo by vás zajímat


7
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
7 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
0 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Anonymous

Děkuji za příspěvek. Také jsem byl na premiéře. Moc se mi opera líbila. Výborný orchestr,sbor.Skvělí sólisté pp.Březina,Šaling,Grubal,Sulženko a Janál. Z dam se mi líbila paní Kohútkova a Priechodská. Po Věci Makropulos z Moskvy opět pěkné představení. Úroveň Janáčkova festivalu stoupá.

Anonymous

Opera je to veskrze pěkná :-)))

Jedinečná příležitost ji vidět.

Dan

Podle fotek to vypadá pěkně. Málo hrané krásné Janáčkovo dílo.

Anonymous

Za mne rozhodně lepší hodnocení, než Moskevská opera Helikon. To nebylo ono.

Anonymous

Lidé, nenechte se klamat! Bylo to příšerné představení, hudebně velice slabě nastudované J. Kyzlinkem. Je neuvěřitelné, jak stejný orchestr, který při premiéře Nížiny pod J. Zbavitelem hrál skvěle, podal tak příšerný výkon! Sinfoniettu jsem hůř zahrát neslyšel – a to nemluvím o tom, jaký to byl nesmysl ji k Výletu připojit. A i její rozbité pojetí s amatérskými filmovými dotáčkami bylo úděsné!Jednalo se především o dramaturgický omyl! Hrát dílo v polotovaru, které skladatel později dovedl do tvaru geniálního (já alespoň Výlety páně Broučkovy za geniální operu považuji)je nesmysl, Brouček se zdal stal pouhým ochlastou, ale on je i kolaborantem, zrádcem,… Číst vice »

Anonymous

Já se klamat nenechám. Byl jsem tam osobně. Je pravda, že Simfonieta mě také moc nepřesvědčila,ale Brouček mě nadchl,jak hudebně,tak herecky i režijně.Bylo stále se na co koukat. A ta nadsázka,tu by měl Janáček určitě rád.
Karel

Anonymous

Vzhledem k tomu, že celá měsíční scéna je vlastně Broučkovým snem, naopak si myslím, že kostýmy a scéna byly pojaty velmi příhodně. Sny přece mají charakter nahodilosti, nesouvislosti a šílenosti, obvzlášť když se zdají v opilosti. Bílé kostýmy jsou to první, co by každého napadlo. Toto pojetí bylo naopak velice originální a promýšlelo celý příběh důkladněji. Zobrazilo věrněji, co se Broučkovi odehrávalo v hlavě.