Jarek Cemerek: pedagog a choreograf na cestách

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Spíš bych to formuloval tak, že mi nedalo to, co jsem od něj očekával. Jak jsem už řekl, jde o umělecké studijní obory, které mají především všemožně rozvíjet talent. Z toho vyplývá, že zájemce o studium by už měl být tak trochu choreograf anebo taneční pedagog, aby potom mohl během studia umělecky růst a přitom si ještě osvojoval vše, co mu může napomáhat ke kvalitnější profesní činnosti. Jinak řečeno, choreografovat se na škole nenaučíš, k tomu musíš mít vlohy, které uplatňuješ ještě dříve, než začneš studovat. Tyto vlohy můžeš v rámci studia rozvíjet a současně například poznávat zákonitosti jevištní tvorby a tak dále, což může přijít vhod, budeš-li tvořit pro tradiční scénu. Ale takhle tomu tam nebylo. Obdobně je to s učením tance, kde je to však trochu složitější, protože by se ti zde měly kloubit dvoje vlohy – taneční i pedagogické.

Za velkou chybu považuji, že studium taneční pedagogiky není přednostně koncipováno pro tanečníky, kteří jsou na vrcholu své taneční kariéry, případně někde v jejím průběhu. Řada z nich má vedle již ověřených tanečních schopností ještě skvělé schopnosti pedagogické. Jenže přihlas se k dennímu (!) studiu taneční pedagogiky, které je svým pojetím vhodné především pro absolventy konzervatoří, kteří jako tanečníci neuspěli, anebo pro amatérské tanečníky, maturanty z jiných škol, kteří pak tanec začínají studovat teprve na HAMU. Dokážeš si představit třeba Dariu Klimentovou, jak se zařadí na HAMU mezi začátečníky a povinně s nimi šoupe tendu a nechá si líbit veškerou buzeraci, kterou musíš coby student strpět, jen aby získala magisterský diplom z pedagogiky tance, ve které je i bez něj světovou špičkou? Prostě u takovéhoto studia asi nemůže být řeč o rozvoji uměleckého talentu na takové výši, jaká by vysokoškolskému studiu měla odpovídat, protože se vysoce talentovaní jedinci k němu vlastně většinou nedostanou.

Jarek Cemerek (zdroj jarekcemerek.com / foto Michal Košťál)

Skvělý umělec rovná se skvělý pedagog? No jen jestli. Už jsem poznala pár úspěšných tanečníků, kteří pedagogický talent neměli, zejména pokud jde o práci v zájmové oblasti – a ta stále roste, vznikají nová studia a je tu stále velký hlad například po klasickém tanci jako koníčku. U dětí i dospělých je v takovém případě úplně jiný cíl než vychovat tanečníka, takže i výuka a přístup k nim se musí koncipovat jinak. To si ale málokterý tanečník intuitivně uvědomí, když je sám výkonnostně na vrcholu. Poptávku je ale potřeba uspokojit.

Tady je třeba říct, že absolventi konzervatoří získávají v rámci absolutoria oficiálně pedagogickou způsobilost. Takže vrcholoví tanečníci, u kterých se dá předpokládat, že absolvovali konzervatoř, základní pedagogické vzdělání mají. Že je u některých z nich pak jejich pedagogická práce špatná? Špatná bývá mnohdy i práce učitelů v jiných oborech, kteří mají dokonce vysokoškolské pedagogické vzdělání. Absolutorium z konzervatoře opravňuje k učení jak na základních uměleckých školách, tak na konzervatořích. Vyvstává pak otázka, pro koho má být určeno studium taneční pedagogiky na vysoké umělecké škole, konkrétně na HAMU a Divadelní fakultě JAMU. Z logiky věci vyplývá, že asi pro ty nejtalentovanější tanečníky, kteří mají navíc také pedagogické nadání. Pak by absolventi takového studia měli být tanečními pedagogy nejvyšší úrovně. Realita je však jiná.

To všechno vyznívá docela smutně. Ale co tedy tebe přimělo k tomuto studiu?

Spousta naivních očekávání. Tehdy jsem ještě netušil, že mě studium ani v choreografii, ani v taneční pedagogice nikam moc neposune. Jak jsem už řekl, choreografovat ani učit se nedá ve škole naučit. Jsem ale nakonec za tu zkušenost rád. Vypozoroval jsem, že na taneční katedře HAMU mají velké slovo teoretičky. Možná je chybou, že také absolventi taneční vědy získávají titul MgA. Takto se z nich oficiálně stávají umělci, aniž by jimi byli. Na uměleckých školách by se mělo respektovat, že jejich posláním je pěstovat a rozvíjet umění a že teoretické obory i předměty jsou jen jakýmsi doplňkem. Dále jsem došel k závěru, že na HAMU je stejně jako na mnoha jiných vysokých školách sdílena jakási tradovaná zvyklost: Na jedné straně jsou akademici, ze své podstaty samozřejmě ti chytří v uvozovkách, a jim jsou podřízení studenti, kteří ze své podstaty jsou těmi, u kterých se musí předpokládat, že dokud nemají diplom v ruce, ještě ničemu nerozumí a nic neumí, jsou tedy ti blbí v uvozovkách. Samozřejmě to neplatí na sto procent, ale každopádně to na jedné straně nahrává akademické aroganci a na straně druhé studentské podlézavosti či formalismu. Především mi na tom všem vadí, že osobnost studenta ustupuje do pozadí, jako by o ni vůbec nešlo, a studium samo postrádá svůj základní smysl a účel.

Moment, co bys tedy přiřkl za titul těm, kteří studují taneční vědu a přistupují k ní jako ke studiu teorie? Jejich úkolem rozhodně není umělecká činnost (a ani s tou představou nestudují), ale činnost vědecká, výzkumná, analytická.

Podle mě jim přísluší titul Mgr. Taneční věda spadá do skupiny oborů, jako je divadelní věda, hudební věda či filmová věda. Je asi jedno, jestli je studium těchto oborů organizováno na filozofických fakultách anebo uměleckých školách, rozhodující je charakter oboru, a ten rozhodně není umělecký. Myslím, že zákon o vysokých školách přímo stanovuje, co jsou umělecké obory. Ty lze totiž při vysokém talentu studovat i bez maturity, což mluví samo za sebe. Prostě na prvním místě je umělecký talent. Udělovaný titul je však vedlejší problém. Hlavní problémy vidím jinde, ale to jsem říkal před chvílí.

To by asi bylo na další rozhovor, anebo ještě lépe na nějaký kulatý stůl. Ale jak tak cestuješ po světě, máš velkou příležitost poznat spoustu tanečních škol. V čem se liší od toho, co jsi teď popsal?

Všude jsem objevil něco, co se mi nějakým způsobem nezamlouvalo, ale to bychom se museli zabývat každou z těchto škol zvlášť. Zatím si u mě drží prim newyorská Juilliard School, kde jsem několikrát krátce učil a v roce 2012 vytvořil choreografii pro absolventský ročník. Na ní se mi nezamlouvalo totiž jen vysoké školné – v přepočtu skoro milion korun za rok. Velkou předností této školy je, že si vybírá studenty z celých Spojených států, takže se pak v každém ročníku setkávají mimořádně talentovaní jedinci. A to už samo o sobě představuje pro pedagogy velkou výzvu na sobě velmi pracovat. Navíc pracovní smlouvy bývají zpočátku jen na jeden rok, což je dalším stimulem pro pedagogy k vlastnímu růstu. Když totiž jako pedagog ustrneš, přestáváš být inspirativní pro studenty. Když nedbáš o svůj rozvoj, pak nemůžeš dbát o rozvoj studentů. To jsou jakési spojené nádoby.

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Komentáře “Jarek Cemerek: pedagog a choreograf na cestách

Napsat komentář