Jarmila Hruškociová se těší na Kateřinu Izmajlovu i Kitri

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Vaše výrazové role nebyly právě obvyklé. Nezemská a zmučená Duše Doriana Graye, Múza Igora Stravinského v originálním ztvárnění Svěcení jara nebo Svět druhých v baletu Chaplin. Tam jste dokonce střídala dvě podoby – byla jste ženou i mužem. Na rozdíl od Duše ale vlastně velmi realisticky a během představení jste ztvárnila šest různých rolí včetně klíčových postav, které ovlivnily Chaplinův život.
Ztvárňovat Duši – abstraktní pojem sice nebylo snadné, navíc jsem v této roli ztvárňovala vlastně muže. Duše je ženského rodu – ale je v mužském těle! Je to vlastně zvláštní… Ale na druhou stranu máte neomezené možnosti výrazu, bylo možné vytvořit jakoukoliv charakteristiku postavy. Duše Doriana Graye byla moje první role na Malé scéně a moc mě to bavilo! Svět druhých u Chaplina byl zcela jasně pojat jako postava dvou a více tváří – symbol celého světa a jeho postoje k Chaplinovi. A ten mě zaujal přiznaným mužským principem – přála jsem si někdy hrát pánskou roli. A v Chaplinovi se mi to poštěstilo, i když jen z poloviny!

Divadlo J. K. Tyla – Obraz Doriana Graye – J. Hruškociová (Duše D. Graye), Petr Laštovka (Dorian Gray) (foto Pavel Křivánek, DJKT)

Té dvojakosti odpovídal i kostým včetně obuvi – jedna bota pánská, jedna špička. Carmen byla pro změnu natolik civilní a současná, že jste tančila v lodičkách. Máte na nesnadné úkoly štěstí…
Díky Carmen jsem se vlastně naučila chodit na podpatkách! Vyhýbala jsem se jim, ale tady mi nezbylo nic jiného než se v nich naučit chodit. Tančit v civilní obuvi bylo obtížné, řekla bych až extrémní. I když kvůli civilním botám nebyla zase tak náročná technicky. Pohyb byl ovšem v civilní obuvi omezený a může se stát leccos – na premiéře mi jeden střevíc spadl, vůbec jsem nevěděla v ten moment, co mám dělat! Tančila jsem jen s jedno botou, vůbec mě nenapadlo, abych si vyzula i tu druhou. V té jedné jsem to odtančila…

Střídáte v rychlém sledu klasiku a modernu. V nadcházející sezóně to nebude jiné. Jak se vám daří jejich střídání?
Dostat se do formy pro klasickou roli je obtížné, technika je samozřejmě úplně jiná. Kdybych měla hodnotit různorodost obecně – jsem ráda, že můžeme tančit pestrý a odlišný repertoár, navíc náročné úkoly nás posouvají dál. Je ovšem dobře, když je mezi klasikou a modernou větší přestávka a tanečník může získat odstup. Při klasice musí být tanečník zpevněný, při výrazovém tanci tělo funguje jinak. Na větší odstup od klasiky a moderny se při sestavování plánu představení myslí, a tak když jsou těsněji za sebou, je to spíš náhoda – někdo onemocní, dojde ke změně programu. Role, které budu tančit v příští sezóně – Kitri a Kateřina Izmajlova jsou sice po technické stránce odlišné, ale obě jsou výrazové. I když každá jinak. A já se na obě strašně moc těším!

Divadlo J. K. Tyla – Rymonda – Martin Šinták (Abdérachman) a Jarmila Hruškociová (Raymonda) (foto Marta Kolafová, DJKT)

Když jsme spolu mluvili po premiéře Slečny Julie, říkala jste, že tančit Kitri je váš sen. Teď se vám splní!
Kitri je už můj školní sen. Vždycky mě k ní přiřazovali už na konzervatoři s tím, že tohle je role přesně pro mě. Až mě tak trochu zaškatulkovali. S Kitri jsem i absolvovala. A od té doby jsem se těšila, že jednou Kitri přijde na velkém jevišti a já budu moct tancovat nejen variaci a pas de deux, ale všechno. Už jsem ani nedoufala, že se to stane. A nakonec to přišlo!

To jste o Kitri stála víc než o Odettu/Odilii? O tento pomyslný vrchol baletního umění?
S Labutím jezerem jsem nikdy nijak zvlášť nepočítala, nikdy se mi o něm ani nesnilo. Ve škole mě s Odettou a Odilií nikdo nespojoval. Vážně, opravdu jsem si hrozně moc přála tančit Kitri!

A nakonec jste Odettu/Odilii tančila ve dvou různých inscenacích. V té první z roku 2002 jen dvakrát před její derniérou v roce 2010. A od roku 2016 má DJKT na repertoáru novou, poněkud odlišnou od té předešlé. Jak jste se sžila s jinou choreografií?
Jsem za Odettu a Odilii nesmírně vděčná, tím spíš, že jsem s ní opravdu nepočítala. Ta možnost tančit ji je nádherná! Speciálně Odilii. Poprvé jsem roli nastudovalo hodně narychlo v době, kdy odcházela Ivona Jeličová. Příliš jsme roli nerozebírali, bylo potřeba zvládnout všechno technicky. Na detailní propracování výrazu nebylo tolik času, bylo třeba hlavně jasně odlišit obě postavy – Odetta něžná, Odilie dramatická. Teď bylo už dostatek prostoru pečlivě připravit všechno a vnímat každý pohyb, pózu a její význam. Mezi oběma inscenacemi byl časový odstup, navíc důležité pasáže zůstaly stejné, takže s choreografií to nebyl zásadní problém.

Divadlo J. K. Tyla – Princezna se zlatou hvězdou na čele – Jarmila Hruškociová a Justin Rimke (foto Martina Root, DJKT)

Odlišujeme role na klasické a moderní, výrazové. Není to však nepřesné? I klasická role musí mít výraz. Jen se ho dociluje jinými prostředky. Labutí jezero nejsou jen špičky, ale právě i výraz tváře. A čitelné toto bylo například i v Glazunovově Raymondě, kdy v ryzí klasice zachytila choreografka Jelena Panková v nově vystavěném příběhu Raymondině dramatický vývoj postavy.
Raymondu jsem měla moc ráda, bylo to čistá klasika, krásné představení a krásná role a výraz byl opravdu důležitý právě vzhledem k ději, který Jelena Panková vytvořila. Už jsem se zmiňovala o Swanildě – to je také případ klasiky, kdy je nutný výraz. Swanilda byla charakterní role, jakou mám ráda, a navíc tančíte loutku i dívku. Je nutné obě polohy odlišit, vlastně jde o dvojroli. Právě ze stejného důvodu se těším na Kitri – jsou to role, ve kterých si člověk taky trochu vyhraje.

Kromě nových rolí vás čekají návraty – jak budou vypadat?
Kromě těch velkých titulů tu jsou i menší. Balet pro děti Princezna se zlatou hvězdou na Malé scéně – tam mám vlastně také komickou roli! Zatím jsme ji hráli jen bez diváků, pro publikum se bude hrát až po prázdninách. Tančím tam chůvu a mám tam ještě takovou maličkou roli, princeznu. Ta mě hrozně baví! Je to typ role, kdy jste na jevišti minutu a půl, ale neskutečně si to užijete! A navíc je to i oddych – po náročných celovečerních představeních ho každý z nás potřebuje.

Není malých rolí! A jak to poslouchám, už máte na svém kontě druhou chůvu. Tu první jste tančila v Romeovi a Julii. Vlastně máte svoje role docela pěkně generačně rozloženy.
Však už mám na chůvy věk. A doma jsem taky chůva!

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments