Jaroslav Krček, osobnost více než renesanční

  1. 1
  2. 2

Dalo by se o Vaší tvorbě s jistým nadhledem hovořit jako o pokračování neofolkloristických snah skladatelů minulosti, nebo jste spíše zastáncem postmoderního tvůrčího smýšlení v multiplicitě vlivů?
Zase musím odpovědět – obojí. Já jsem si za svůj život vyzkoušel ledacos. Příkladem budiž má elektroakustická opera „Nevěstka Raab“ vytvořená na vymyšlený jazyk. Avšak čím jsem starší, tak se vracím, abych tak řekl, k základním hodnotám, které mají v hudbě být. Myslím tím melodii, harmonii, rytmus a polyfonii. Dospěl jsem k poznání, že to nové není nutně v prostředcích, ale v myšlení. Jde také o sdělnost při zachování kvality a o vytříbenost. Dojít k jisté dokonalosti, jaké jsem momentálně schopen. Těžko se o tom píše. Také musím přiznat, že v posledních asi tak třiceti letech mne tvorba silně vede k duchovnosti.

V rozhovoru s Pavlem Klineckým v pořadu Uchem Jehly, který byl vysílán před osmi lety, jste vyřkl zajímavou myšlenku, že skladatel je „pouze“ jakýmsi snímačem, nádobou naplňovanou již existující esencí. Že ono hudební médium tu zkrátka je a skladatel má schopnost mu vtisknout finální podobu podle svých schopností a svého citu. Přistupujete k hudbě obecně s jistým transcendentálním, možná filozofickým nadhledem?
Ano. A stojím si zatím, co jsem tenkrát panu Klineckému odpověděl. Nevím však, zdali má tento pocit či poznání každý. Uvedu zase jeden z příkladů. Když jsem si v 80. letech minulého století přečetl Komenského Labyrint světa a ráj srdce, uvažoval jsem o zhudebnění, jenže jsem nevěděl jak. Tento úkol mi připadal tak obtížný, jako kdybych se chtěl vyšplhat na vysokou horu, na jejíž vrchol nedohlédnu.

Co se však stalo. Díky jedné jasnovidné stařence, která se dokázala napojit na mimosmyslový svět, aniž věděla, co chystám, sejmula vnitřním hlasem pro mne vzkaz, který mi předala v písemné formě. Stálo v něm, že dílo, jenž chystám, musím vytvořit, neboť to bude skladba prospěšná a také úspěšná. Dále tam stálo, že při mně stojí dvě bytosti, které mi budou s dílem pomáhat. Pravdou je, že jsem pak svou „Symfonii č. 3 Jan Ámos“ vytvořil velmi rychle, jako by mi skutečně někdo vedl ruku. A podle onoho proroctví byla hned Českou filharmonií provedena a následně vydána na CD. Dodat však musím, že takováto pomoc není vždy. Někdy je komponování pracné hledání těch správných tónů.

Máte za sebou velké úspěchy na poli symfonickém, operním i písňovém, respektive komorním chcete-li. Dá se o některém z hudebních žánrů či odvětví říct, že se v něm cítíte opravdu „doma“?
Je to určitě zpracovávání lidových a anonymních projevů.

Jaroslav Krček (archiv umělce)

Vedle autorských skladeb a práce pro rozhlas (rozhlasové hry, úpravy lidových písní apod.) jste část své tvorby věnoval také celovečerním filmům a pohádkám. Svěřte se, jak jste se dostal k práci pro film a televizi! Vedla ta cesta z rozhlasového vysílání, nebo jste byl tvůrci filmů přímo osloven, i díky Vaší oddanosti folkloru a lidové písni? Přeci jen řada snímků s Vaší hudbou, ať už hraných nebo animovaných/loutkových, je zanesena do lidového prostředí.
Vždy jsem byl osloven tvůrci filmu. Samozřejmě v nich byla často také nějaká scéna nebo situace týkající se folkloru. Masopustní taškařice ve filmu Karla Kachyni Škaredá dědina či taneční a písňové projevy ve filmu Poslední propadne peklu režiséra Ludvíka Ráži jsou toho příkladem.

Náš rozhovor se tímto přiblížil ke svému konci. Rád bych zde ještě otevřel malé informační okénko, a to s otázkou, kde lze v blízké době vyposlechnout některé z Vašich děl při živém uvedení, případně zavítat na kulturní akce, na kterých se podílíte jako autor, interpret či organizátor.
Teď je to kvůli situaci, která postihla celý svět a nejvíc uměleckou sféru, obtížné. Dne 1. června měla například zaznít premiéra mé kantáty Pravda o pravdě, kterou jsem na požádání vytvořil k 100. výročí založení církve Československé husitské. České filharmonické kvarteto má na festivalu Forfest v Kroměříži 20. června interpretovat můj čtvrtý smyčcový kvartet k poctě Leoše Janáčka. Na podzim v řadě abonentních koncertů FOK má zaznít můj Hobojový koncert. Také doufám, že se budou konat vánoční koncerty souboru Musica Bohemica, na kterých vždy hrajeme mé výtvory. Věřím, že se v blízké budoucnosti uskuteční příslib provedení mé deváté symfonie Českou filharmonií.

Škoda, že se zatím nepodařilo uvést žádné z mých děl baletních nebo operních. (Balet O králi Ječmínkovi nebo opery Ve stínu kříže a Za oponou času, což je opera o svatém Václavovi).

Je však v této složité době velikou radostí, že se podařilo natočit ještě v únoru a následně vydat s mým souborem Musica Bohemica další vánoční CD s titulem Andělové jsou zpívali. Je zde možné slyšet nově objevené vánoční zpěvy a také mé nové skladby k vánočnímu rozjímání.

Na závěr bych rád poděkoval panu Jaroslavu Krčkovi za vlídné přijetí nabídky k rozhovoru i paní Gabriele Krčkové za jeho zprostředkování. Loučím se s přáním pevného zdraví, dostatku sil k tvůrčí práci a s vírou v další setkání osobní či umělecké.

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na