Před 25 lety zemřela sopranistka Jaroslava Vymazalová

  1. 1
  2. 2
J.Kvapil: Pohádka máje - Ivo Žídek (Ríša), Jaroslava Vymazalová (Helenka) - ND Praha 1950 (foto Josef Heinrich)
J. Kvapil: Pohádka máje – Ivo Žídek (Ríša), Jaroslava Vymazalová (Helenka) – ND Praha 1950 (foto Josef Heinrich)

Stala se výtečnou interpretkou dvou smetanovských rolí, jež si zopakovala v několika inscenacích. Především to byla Ludiše v Braniborech, kterou ji svěřili dirigent Jan Hus Tichý a režisér Bohumil Hrdlička v nové inscenaci v roce 1952 (byla to první Hrdličkova režie v Národním divadle), dále pak Hedvika v Čertově stěně. Typ rolí spíše pasivních hrdinek, vyžadující procítěný lyrický projev, byl vždy Jaroslavě Vymazalové velice blízký. Několikrát si zazpívala a zahrála na Národním i Mařenku a po léta zpívala part Druhého žence v Libuši.

Výborně své umělecké přednosti uplatnila Jaroslava Vymazalová v operách Antonína Dvořáka. Vedle již zmíněné Rusalky byla Xenií v Dimitrijovi, Bětuškou v opeře Šelma sedlák a Terinkou v Jakobínovi.

A.Dvořák: Dimitrij - Jaroslava Vymazalová (Xenie) - ND Praha 1963 (foto Jaromír Svoboda)
A. Dvořák: Dimitrij – Jaroslava Vymazalová (Xenie) – ND Praha 1963 (foto Jaromír Svoboda)

V Čertovi a Káče účinkovala v malé roli Komorné. Ve Fibichově Šárce vystoupila postupně hned ve třech postavách, byly to role Mlady, Svatavy a Libiny. V Novákově Lucerně našla výborné uplatnění v postavě Mladé kněžny.

S dílem Leoše Janáčka se setkala v Národním divadle setkala pouze na konci svého působení, a to v drobné úložce Chocholky, kterou jí svěřil její někdejší kolega z Velké opery 5. května Bohumil Gregor v inscenaci Příhod lišky Bystroušky v první polovině osmdesátých let. Byla to její poslední studovaná úloha v operním souboru Národního divadla.

Jinak nabídla česká opera dvacátého století Jaroslavě Vymazalové hojně větších i menších příležitostí, které vždy výborně zvládla. Připomeňme kromě již zmíněných její Princeznu ve Smrti kmotřičce Rudolfa Karla, Isabellu ve Vostřákově opeře Králův mincmistr, Lí v Jezeru Ukereve Otmara Máchy, Despinio v Řeckých pašijích Bohuslava Martinů či jednu z jejich posledních rolí, kterou byla Žena v opeře Ivana Jirka Podivuhodné dobrodružství Artura Rowa. Do této kategorie můžeme zařadit i dvě postavy v operách Eugena Suchoně, Milenu v Králi Svatoplukovi a Zimoňku v Krútňavě.

Výtečně se Jaroslava Vymazalová uplatnila v Mozartových operách. Její parádní rolí byla Hraběnka ve Figarově svatbě, k ní posléze přidala Paminu v Kouzelné flétně, Vitelliu v Titovi a v Krombholcově a Kašlíkově inscenaci Dona Giovanniho z roku 1969 se vrátila k Donně Anně, kterou zpívala v Brně už na počátku své kariéry.

W.A.Mozart: Figarova svatba - Jaroslava Vymazalová (Hraběnka) - ND Praha 1961 (foto Jaromír Svoboda)
W. A. Mozart: Figarova svatba – Jaroslava Vymazalová (Hraběnka) – ND Praha 1961 (foto Jaromír Svoboda)

Byla znamenitou Agátou ve Weberově Čarostřelci a ve Wagnerově Lohengrinovi dokonce ztvárnila roli Elsy z Brabantu, v inscenaci Valkýry postavu Gerhildy. V Auberově Němé z Portici se představila v ústřední ženské roli.

Silné obsazení sopránového oboru a fakt, že v době jejího uměleckého vrcholu se repertoár Opery Národního divadla příliš nezaměřoval na italskou operní tvorbu, způsobil, že se jí zde nedostalo tolik příležitosti, kolik by si zasloužila. Kromě již zmíněné Mimi patřila k jejím úspěšným rolím v této oblasti Desdemona v Gregorově a Štrosově inscenaci Verdiho Otella z roku 1965, kde jejím partnerem v titulní roli byl Beno Blachut a Fenena v Nabuccovi. Na přelomu šedesátých a sedmdesátých dostala příležitost setkat se i s Liu v Pucciniho Turandot.

Zmiňme se ještě alespoň o její Žofii v polské národní opeře Halka Stanislava Moniuszka a o postavách z tehdejší sovětské operní tvorby. Tou první byla Klára Kovalevová v Mejtusově Mladé gardě na počátku padesátých let, posléze dvě postavy v inscenacích režiséra Ansimova, Blanka v  Šebalinově Zkrocení zlé ženy a Marja v Prokofjevově Vojně a míru. V sedmdesátých letech to byla postava bytné Marji v opeře Kirila Molčanova A jitra jsou zde tichá.

V.J.Šebalin: Zkrocení zlé ženy - Jaroslava Vymazalová (Bianka) - ND Praha 1962 (foto Jaromír Svoboda)
V. J. Šebalin: Zkrocení zlé ženy – Jaroslava Vymazalová (Bianka) – ND Praha 1962 (foto Jaromír Svoboda)

Ze záznamů pěveckého projevu Jaroslavy Vymazalové bych chtěl připomenout především Smetáčkovu nahrávku Rybovy České mše vánoční z roku 1966, na níž za doprovodu orchestru FOK zpívá sopránové sólo, Dykovu nahrávku Foersterovy Debory (role Hany), kterou natočil Československý rozhlas v roce 1959 u příležitosti stého výročí skladatelova narození a Jiráčkovu rozhlasovou nahrávku Ostrčilova Honzova království, na níž zpívá postavu Princezny. Jejími partnery na ní jsou Beno Blachut v roli Honzy a Přemysl Kočí v postavě Čerta.

Jaroslava Vymazalová zemřela 25. června 1991 v Sezimově Ústí. Bylo jí sedmašedesát let.

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na