Jevištní odkaz Zdeňka Fibicha – od Bukovína k Pádu Arkuna

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5
  6. 6

Zatím poslední provedení této opery bylo v Plzni v roce 2000. Zásluhu na této inscenaci, která se uskutečnila za pomoci příspěvku UNESCO z příležitostí dvojího fibichovského výročí má především tehdejší šéf plzeňské opery Petr Kofroň, který se během svého prvního plzeňského působení programově věnoval uvádění polozapomenutých z oper českého klasického odkazu. Kofroňovo hudební nastudování Šárky se setkalo s jednoznačně kladným přijetím, silně kontroverzní byla režijní koncepce Jiřího Pokorného, který děj přenesl v souladu se soudobými režijními trendy do naší nedávné minulosti. Nicméně, je dobře, že se Šárka hrála a věřme, že na další její uvedení nebudeme čekat tak dlouho, jak na to plzeňské, i když optimismus jak se zdá příliš na místě není.

V letech 1899-1900 byl Zdeněk Fibich dramaturgem Opery Národního divadla. Zasloužil se o to, že v té době byla v Národním provedena originální verze Smetanových Dvou vdov, naopak díky jemu se nedostal na jeviště Národního divadla Musorgského Boris Godunov.

Pád Arkuna
Fibich se s veškerou vervou vrhl do komponování operního zpracování příběhu, na nějž ho nasměřoval ředitel František Adolf Šubert na základě svých poznatků z cest po Evropě. Na ostrově Rujana v Baltickém moři se setkal se zbytky slovanské kultury, které přežily germanizaci této oblasti.

Tématika byla blízká nejen Fibichovi, ale zejména Anežce Schulzové, která se po léta zabývala severskou literaturou. Schulzová byla mimořádně jazykově vybavená. Ovládala perfektně němčinu, francouzštinu, latinu, ale také angličtinu, což tehdy byla v české společnosti spíše výjimka a také dánštinu, z níž překládala. Marně se snažila získat od Henrika Ibsena svolení k použití jeho Paní z námoří jako podkladu pro operní libreto.

Fibichova volba tedy padla na starý legendární příběh a s plnou vervou se pustil do práce. Pád Arkuna se skládá ze dvou částí, komorně laděné jednoaktovky Helga, která je jakousi předehrou k vlastnímu ději, který je obsahem velkolepě pojatého dramatu Dargun. Wagnerovská inspirace je v tomto díle více než zřejmá.

Zdeněk Fibich se živě zajímal o průběh zkoušek, ale jeho neustále se zhoršující zdravotní stav způsobil, že v závěrečné fázi zkoušek byl z dění kolem inscenace opery už vyřazen. Zemřel necelý měsíc před premiéru, 15. října 1900.

Premiéru dirigoval už nový šéf opery Karel Kovařovic, režisérem byl Robert Polák. Ústřední role Helgy a Darguna ztvárnili Františka Burianová a Václav Kliment. Náročné dílo se dočkalo několika repríz. Na Národním divadle se potom hrála ještě ve dvou inscenacích, v roce 1902 a při fibichovském festivalu v roce 1925, kdy Helgu zpívala Ada Nordenová a Darguna Jiří Huml.

Zdeněk Fibich: Pád Arkuna - Ada Nordenová (Helga) - ND Praha 1925
Zdeněk Fibich: Pád Arkuna – Ada Nordenová (Helga) – ND Praha 1925

V květnu 1989 zaznělo na jevišti Národního divadla dvakrát koncertní provedení zkrácené verze opery pod taktovkou Petra Vronského. Helgu zpívala Daniela Šounová a Darguna Luděk Vele. Brněnské divadlo uvedlo Pád Arkuna v letech 1913 a 1935, v Ostravě se hrál v letech 1922 a 1936. Komornější Helga, první část Pádu Arkuna byla několikrát uvedena na školních scénách, na pražské AMU to bylo v letech 1957 a 1989, na brněnské JAMU v roce 1965.

O nové uvedení Pádu Arkuna se zasloužil opět Petr Kofroň, když ji minulý rok nasadil na repertoár Opery Národního divadla. Premiéra byla 9. října 2014. Dirigent John Fiore a režisér Jiří Heřman vytvořili přestavení, jež se v převážné většině setkalo s velmi pozitivním ohlasem jak u diváků, tak u kritiky a prokázali jeho životaschopnost. V postavě Helgy alternovali Dana Burešová a Marcela Kobielská, v roli Darguna David Szendiuch a Ondrej Mráz. Olga Janáčková na těchto stránkách (zde) označila tuto inscenaci za vlajkovou loď přístupu nového vedení Opery Národního divadla k české opeře, navíc k opeře téměř neznámé a mající velkooperní parametry.

Zdeňku Fibichovi, který nepochybně měl silné dramatické cítění, uškodili jak jeho zásadní odpůrci, tak nekritičtí obdivovatelé, především Zdeněk Nejedlý, který ve svém doktrinářství stavěl proti sobě vždy Bedřicha Smetanu, Zdeňka Fibicha a skladatele z jejich okruhu jako umělce pokrokové a proti nim skladatele z okruhu Antonína Dvořáka za umělce kompromisní a zpátečnické.

Doba, která třídí umělce podle ideologických škatulek, je snad už definitivně za námi, ale nebezpečí, které dnes spočívá v jednostranné preferenci efektu jdoucího mnohdy na úkor obsahu a komercionalizace umění Fibichovu dílu rozhodně nepřeje. Fibich opravdu, jak to hodnotila kritika německé inscenace Nevěsty messinské, nebude autorem, jehož opery se budou často uvádět, ale velké díky patří každému, kdo se o to pokusí a vloží do toho své nejlepší síly.

Zdeněk Fibich
Zdeněk Fibich

Foto archiv, Fibich.cz, archiv ND Praha

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5
  6. 6

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
2 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments