Jihočeská filharmonie s vítězkou soutěže Pražského jara Anastasií Antonovou

  1. 1
  2. 2

Dirigent Jan Talich je citlivým doprovazečem, souhra orchestru Jihočeské filharmonie se sólistkou byla na velmi pěkné úrovni. Vyzdvihnout musím i cit pro styl tohoto období tvorby Bohuslava Martinů, výrazové vystižení dobové sebeironie tvůrce (1935), který dílo napsal s citem pro specifickou techniku cembalové hry, jež je dítětem náhodného setkání se zajímavou interpretkou v Paříži. Vůbec mu tím nebyla odlehlá specifika kompozice pro cembalo, skladba hýří invencí, jak ji obdivujeme ze stovky skladeb tohoto pařížského období, průzračnou harmonií, v roce 1936 až obdivuhodně mistrovskou instrumentací. To vše bylo interpretačně z pódia stylově a transparentně předneseno.

Přirozeným vrcholem večera se stala interpretace méně hrané Symfonie a moll číslo 2 Camilla Saint-Saënse. Orchestr s Janem Talichem do ní přinesli ve větším obsazení orchestru – oproti Martinů skladbě – obdobnou konzistenci zvuku, byť v jiném stylovém rámci s logicky větším důrazem na plnost a barvitost romantické harmonie. Symfonie, která mi až podivuhodně připomíná charakter prvních Schubertových symfonií, má ohromný melodický tah, barvitou instrumentaci. Orchestr ji podal se zřejmou chutí a zaujetím. Výborně mu vyznívala cesta k vrcholu v Prestissimu, kde imponovala žesťová skupina, hrající exaktně a zároveň dynamicky velmi decentně, byť v malém početním obsazení. V první větě se blýskl krátkým, leč velmi profesionálně erudovaným sólem koncertní mistr filharmonie. Snad jen příležitost k většímu dynamickému odstínění do pian nebyla v Adagiu druhé věty zcela využita jako protipól plných, až překvapivě hutných forte vzhledem k přece jen komornímu obsazení orchestru v počtu hráčů (výše zmiňovaného Berlioze hraje Bruckner Orchester v Linci v počtu osmdesáti hudebníků v orchestřišti nového Musiktheateru).

V závěru, po vřelém potlesku publika, se rozhodl Jan Talich pro přídavek, jímž se stala prvá část ze vstupní suity Léa Delibese. Tedy právě ta část, která působila v entrée koncertu ne zcela přesvědčivě v souhře a kompaktnosti zvuku. Bylo moc zajímavé, jak v závěru, již v plné koncentraci a rozehrání, tedy i v patřičné míře nutné pódiové relaxace v tvůrčím napětí, působila skladba jiným, již zcela pozitivním dojmem. A pak že platí, že první dojem již nelze nikdy ničím nahradit, prý nejen na pódiu ale i v kontaktech… V tomto případě se první dojem, trochu matný, kdy jsem měl na počátku až neodbytný pocit neideální dramaturgické volby skladby pro entrée večera, napravit dal! Vida, takže daný bonmot není vždy zcela pravdivý. Způsob Jana Talicha, jak zakončit příjemný večer, byl právě volbou přídavku velmi vtipný!

Hodnocení autora recenze:
výkon sólistky – 100%
celkový dojem – 80%

 

Anastasia Anotonova & Jihočeská filharmonie
Dirigent: Jan Talich
Anastasia Antonova (cembalo)
Jihočeská filharmonie
7. a 8. února 2018 Koncertní síň Otakara Jeremiáše – Kostel sv. Anny České Budějovice
(psáno z koncertu 8. 2. 2018)

program:
Léo Delibes: Le roi s’amuse
Emmanuel Chabrier: Habanera
Bohuslav Martinů: Harpsichord concerto
Camille Saint-Saëns: Symphony No. 2 in A minor, op. 55
přídavek:
Léo Delibes: Le roi s’amuse (první část)

www.jcfilharmonie.cz

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - A.Anotonova & Jihočeská filharmonie -J.Talich (České Budějovice 7./8.2.2018)

[yasr_visitor_votes postid="285461" size="small"]

Mohlo by vás zajímat