Jiří Bubeníček: V přístupu k tanečníkovi je klíčová lidskost

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Jaké předměty na Palucce studujete a jak vypadala výuka?
Zpočátku jsme ještě mohli chodit normálně do školy na sály, pak jsme se přesunuli na Zoom. Věřím a doufám, že se v novém semestru po prázdninách budeme opět moci do sálů vracet. A předmětů máme celou řadu – např. techniku Vaganovové, improvizační techniky Williama Forsytha, metodiky a didaktiky, pohybovou výchovu pro malé děti, rovněž psychologii, kterou považuji za klíčovou, stejně tak taneční medicínu. Její znalost je mimořádně důležitá jak pro tanečního pedagoga, tak tanečníka samotného. Dále byla zajímavá, ale velmi obtížná Labanova analýza pohybu. Součástí jsou rovněž třeba základy choreografické práce atd. Je toho spousta! Záběr je široký, ale velice zajímavý. Píšeme také poměrně hodně esejí, což mě docela překvapilo, čekal jsem více praktických zkoušek. Studuji v angličtině a někdy samozřejmě bojuji s jazykovou bariérou, ale snažím se a snad vše dobře dopadne a za tři roky studium úspěšně ukončím!

Máte za sebou teprve rok, cítíte přesto třeba již nyní, že vám studium v některých aspektech výuky tance otevřelo nové perspektivy?
Velice mě baví psychologie, kterou nám přednáší vynikající pedagog. Vnímám silně otázky rozvíjení emoční inteligence, přístupu učitele k žákovi, jak mu dávat zpětnou vazbu, jak s ním pracovat. Čerpám samozřejmě i z vlastních zkušeností s nejrůznějšími pedagogy, kteří formovali mě. Třeba Kevin Haegen v Hamburku, který mi velmi pomohl v partnerském tanci.

Vzpomínáte na nějakého dalšího pedagoga či osobnost, která vás dle vašeho názoru silně ovlivnila?
John Neumeier nás všechny myslím v souboru velmi dobře formoval z hlediska herecké práce na postavě, kterou jsme ztvárňovali. Byť si myslím, že z tohoto hlediska jsem měl již dobrou školu z Čech. Nemohu opominout osobnosti jako Jiří Kylián, Mats Ek, William Forsythe… To jsou vzpomínky na celý život.

Kungliga Operan, Proces (foto Sören Vilks)

A co naopak osobnost, která vám je nyní třeba odstrašujícím příkladem?
To víte, že takoví rovněž byli, s tím se setká asi každý. Problém tanečníků je však občas v tom, že se bojí vyslovit názor, aby nepřišli o roli či místo v souboru. Se mnou to bylo spíše opačně, já možná někdy mluvil až moc! Klíčová je podle mě lidskost, nemám rád jednání z pozice moci. Ředitelé, šéfové, pedagogové musí chápat, že jednají s lidmi! Myslím, že právě tomu nás učí na univerzitě a jsem přesvědčený, že pokud chce být někdo někdy na vedoucí pozici, měl by mít podobné vzdělání a inteligenci. Tanečníci jsou zvyklí poslouchat, musíme si uvědomit, že řada z nich v deseti letech odchází od rodiny, do prvního souboru, když se jim zadaří, nastupují v osmnácti letech. To jste v podstatě ještě dítě. Potřebujete nějaké vedení, ale znovu opakuji, o to lidštější by vzhledem k věku mělo být. Jsem přesvědčený, že by se emoční inteligence měla vyučovat ve školách, naučit už děti, jak se napojit na své emoce, jak jim rozumět, jak s nimi pracovat. Nepotlačovat je, to vnímám jako velikou chybu. Ale to už je problém změny celého systému a otázkou je, zda o to on sám vůbec stojí…

Již jste zmínil, že učíváte v létě na kurzech Jiřího Jelínka, můžete tedy pozorovat novou generaci tanečníků. V čem vnímáte největší rozdíly, pokud nějaké? Případně mají teď něco, co jim v dobrém závidíte?
Netroufám si hodnotit celou generaci tanečníků na základě několika jedinců, které vídám na kurzech. Vždy je to směs různě nadšených, různě zažraných jedinců. Někdo tancem žije a dýchá, někdo utíká častěji k telefonu… A co se týká srovnání mezi nimi a naší generací, asi bych nejvíce ocenil, kdybychom měli ve škole větší záběr z hlediska technik moderního tance. Pamatuju si, že když jsem přišel do Hamburku, díval jsem se na tanečníky jako na zjevení a nechápal jsem, jak je vůbec možné se takto hýbat. My jsme to s bratrem pak řešili půjčením nahrávek, které jsme si doma pouštěli a neustále si novinky zkoušeli, abychom kolegům na sále stačili.

Je tomu už pár let, ale svého času jste byl ve výběrovém řízení na post uměleckého šéfa Baletu Národního divadla. Je takováto pozice stále něčím, co vás motivuje?
Podle mě je důležité si uvědomit, že člověk dělá určité věci ne kvůli svému egu, ale protože to doopravdy chce a naplňuje ho to. Před pěti lety jsem vstoupil do výběrového řízení s tím, že jsem chtěl tanečníkům předat své zahraniční zkušenosti a pomoci souboru získat totéž, co bylo umožněno mně. Že jsem nebyl vybrán, mě netíží, prostě to tak mělo být. Ačkoli musím dnes s odstupem říct, že jednání pana generálního ředitele Buriana považuji za velice falešné, z mých zdrojů se ke mně dokonce dostalo, že celé výběrové řízení bylo jen divadlem pro veřejnost… Mně to však nakonec pomohlo si uvědomit, že miluju choreografování, že to je moje cesta, která mě naplňuje a činí mě šťastným.
Samozřejmě je fajn mít vlastní soubor, pro který tvoříte a můžete tak budovat specifickou tvář, nejen kopírovat repertoár jiného divadla. Kdyby se v budoucnu taková nabídka naskytla, nebudu se jí bránit. Na druhou stranu jako tanečník mám za celý život zkušenosti s přísným systémem divadel, kde vám vždy řeknou, co musíte dělat a s kým, co je naopak zakázáno. A já si teď nevýslovně užívám volnost, kterou mám a kterou jsem do jednačtyřiceti vlastně neznal, jakkoli jsem si v souboru vypracoval pozici, kde jsem mohl svému řediteli říct, že třeba něco tančit nechci, nebo naopak ano. Nicméně s aktuální situací se to nedá srovnat. Teď jsem naplno svým pánem, mám konečně rodinu, na kterou nebyl dříve čas, a jsem šťastný.

Jiří Bubeníček a tanečnice Vídeňského baletu Nikisha Fogo, Nina Poláková, Eszter Ledan, Ketevan Papava a Olga Esina (foto Gunther Pichlkostner)

Jiří Bubeníček je český choreograf a tanečník, emeritní první sólista Hamburg Ballett a Semperoper Ballet v Drážďanech. Jako sólista tančil po celém světě, choreograf John Neumeier pro něj vytvořil řadu rolí, nejvýraznější z nich byla titulní úloha v baletu Nijinsky. Své choreografie uvedl na řadě předních baletních scén od San Francisco Ballet, New York City Ballet, Teatro dell’Opera di Roma či Teatro alla Scala. Přečtěte si více.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments