Jiří Chvála byl na pochvalu velmi skoupý, ale prý se už aspoň trochu polepšil

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Počet se dnes pohybuje kolem devíti set dětí. V roce 2006 jsme založili oddělení takzvaných Kühňátek, kde podchycujeme děti už od tří let. Ve zpívání je to jako ve vrcholovém sportu – musíme si budovat širokou základnu od raného věku. Společnost je totiž dnes nastavena tak, že pokud to talentované dítě nezachytíme včas, rodiče mu najdou jinou aktivitu a v pěti nebo šesti letech už přichází menší část zájemců. Samozřejmě z toho kvanta se ne všichni dostanou až do koncertního oddělení. To není otázkou pouze jejich schopností a talentu, ale také pochopení, podpory a vůbec možností rodiny, jak je schopna zajistit docházení na zkoušky a doprovod menších dětí při vystupování v divadlech a na koncertech. To vyžaduje také od rodičů a prarodičů velkou dávku nadšení a obětavosti, jak jsme o tom mluvili. Práce s dětmi, s dětským sborem má své kouzlo, ale také svá úskalí. Jedním z nich je to, že když se zpěváčci něčemu naučí, dorostou do věku, kdy odcházejí. A to není žádná radost ani pro sbor, ani pro samotné děti. Stává se, že ti nejvěrnější zůstávají tak dlouho, jak je to jen možné.

A kolik má členů nejvyšší – tedy koncertní oddělení?

Tam držíme počet členů kolem osmdesáti, devadesáti, jednak s ohledem na zkušební prostor, jednak není snadné větší počet vhodných, talentovaných, dobře připravených a ochotných dětí pro tuto náročnou činnost najít. Mou stálou snahou je, aby bylo těleso po zvukové a intonační stránce jednolité, aby bylo vyladěné jako dobrý orchestr. I při větším obsazení sboru mám jednotlivé děti před sebou jako na dlani, každého sleduji, jak pracuje.

Chystáte se letos někam do zahraničí na soutěž nebo na turné?

Letošní rok bude, co se zahraničních zájezdů týče, trochu skromnější. I tak naše děti stráví na jaře při produkcích dnes tak populární skladby, jakou je Pán Prstenů, devatenáct dní ve Frankfurtu, Kolíně, Norimberku, Mnichově, Stuttgartu, Vídni a Berlíně, a to do toho nepočítáme cestovní dny. Připravujeme i samostatný zájezd, zatím se ještě rozhodujeme mezi dvěma, třemi typy. Je o nás velký zájem i u pořadatelů prestižních soutěží.

A co významného vás čeká na domácí scéně?

V dubnu se budeme podílet na provedení Honeggerova scénického oratoria Jana z Arku na hranici s Českým národním symfonickým orchestrem pod taktovkou Libora Peška. V roce 2015 jsme vydali soubor nejkrásnějších lidových písniček pro nejmenší v úpravě Jiřího Gemrota Zpívejte s námi a letos v září bychom měli nahrávat jeho pokračování, a to vánoční písně v úpravě stejného skladatele.

Ještě stále učíte na HAMU?

Ano, dnes už jen v omezenějším rozsahu. Ale to prostředí mám pořád moc rád. Člověk se setkává s kolegy, se zajímavými osobnostmi, se kterými si rozumí, a také kontakt se studenty je nesmírně inspirativní. Vůbec tahle náročná a svým způsobem i prestižní pedagogická práce po celá léta u mě vyvažovala přece jen určitou jednostrannost, jakou je převážné soustředění na dětský sborový zpěv, sborovou výchovu dětí.

Mnoho učitelů v dnešní době lká nad mladou generací – konkrétně si stěžují na klesající úroveň dětí a studentů – co říkáte vy po padesáti letech praxe ve sborové škole nebo na HAMU? Jsou děti jiné než kdysi? Zdají se vám méně inteligentní či méně talentované?

Možná, že mám růžové brýle. Nemám pocit, že děti, včetně těch nejmenších, jsou hudebně a pěvecky méně schopné než ty z minulých let. Jsou zanedbanější už ze svého rodinného prostředí, ať mi to rodiče prominou, protože není čas ani chuť se jim více věnovat. A jaké místo a preference má estetická a s tím spojená citová výchova (nebo naopak) v současné praxi vzdělávání, školství, víme. Není to vina pedagogů, celá společnost je jednostranně strhávána, unášena a orientována na technický pokrok a ekonomický růst. Na „ideály humanitní”, které se týkají také, nebo především dětí, nezbývá jaksi čas. Takže děti jsou stále přirozené ve svém projevu i ve svých sklonech a zájmech uměleckých, jen je třeba je v nich od prvních krůčků životem podporovat. Spíše se divím, odkud se ty talenty stále berou, a to pak platí v míře vrchovaté v našem středním a vysokém hudebním školství. Zájem a odvaha se jim naplno profesionálně věnovat, je už jiná záležitost.

Vraťme se ještě k našim dětem. Zdá se mi, že jsou dnes mnohem zaměstnanější povinnostmi do školy – a také méně koncentrované, protože jsou rozptýlené různými dalšími mimoškolními aktivitami. Dřív byl sbor pro většinu z nich tím podstatným – a více méně jediným, čemu se věnovaly. Dnes také už mnozí středoškoláci musí chodit na brigádu, pokud je rodina v méně příznivé finanční situaci. A s tím vším musíme umět na zkouškách pracovat, abychom udrželi vysoký standard sboru, tu „profesionální“ úroveň.

Vy máte krásné příjmení „Chvála“, vychováváte ty spousty dětí a studentů spíše pochvalou anebo hrozíte trestem?

Trestem nehrozím, ani jsem nikdy nehrozil (nebo jen občas). Ale na pochvalu jsem byl opravdu velice skoupý. Snad jsem se v tomhle aspoň trochu polepšil. Uvědomuji si, že je třeba pochválit i tam, kde výkon třeba ještě není perfektní. Děti vědí, že jsem náročný a důsledný – a to i na sebe – ale čím dál tím víc si uvědomuji, že je třeba užívat pochvalu i jako povzbuzení do další práce.

Děkuji vám za rozhovor a gratuluji vám i Kühnovu dětskému sboru ke všem jubileím!


Vizitka:

Jiří Chvála (foto archiv J. Chvály)

Jiří Chvála (1933) absolvoval obor dirigování na pražské HAMU, poté působil jako sbormistr Českého pěveckého sboru (později Pražského filharmonického sboru) a Kühnova dětského sboru, v jehož čele stojí od roku 1967. Přímo tak navázal na mimořádný odkaz zakladatele sboru a svého profesora na hudební fakultě Jana Kühna. Vedl sbor při spolupráci s významnými českými a zahraničními dirigenty, režiséry, komorními soubory a orchestrálními tělesy. Absolvoval s ním řadu turné, včetně prestižních festivalů doma i v zahraničí téměř na všech kontinentech, a realizoval desítky nahrávek. Sbor přivedl k vítězství v řadě světových soutěžních klání (Neerpelt, Princeton, Tolosa, Wuppertal). Od roku 1958 působí Jiří Chvála na katedře dirigování Hudební fakulty Akademie múzických umění v Praze, kde byl v roce 1986 jmenován profesorem. Za svou dlouholetou uměleckou a pedagogickou činnost získal řadu uznání, mezi nimi Cenu Františka Lýska, Cenu Bedřicha Smetany, vyznamenání druhého stupně od ministra školství České republiky, ocenění Senátu Parlamentu České republiky a Ministerstva kultury České republiky.
(Zdroj: www.kuhnata.cz)

www.kuhnata.cz

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na