Jiří Jelínek pokračuje v otevřeném rozhovoru pro Baletní panorama

Baletná panoráma Pavla Juráša (177)
Tentoraz:

• Odetta by odvedla Prince do říše zvířat – Jiří Jelínek exkluzívne pre Panorámu (2. diel)
• Prix de Benois de la Danse – kdo s kým pre koho?
• Čo sleduje Jiří Bartovanec?

 

Jiří Jelínek: Odetta by odvedla Prince do říše zvířat
V predošlom diele začal rozhovor s Jiřím Jelínkom (tu), ktorý je neobyčajne zábavný, aspoň pre mňa. Po úvode a detstve tanečníka v Prahe (s rodinným zázemím to vôbec nebolo ľahké) sme sa presunuli k začiatku jeho medzinárodnej kariéry. Zaujímavé je, že už po stáži v Hamburgu dostal tanečník akosi prorocky ponuku do National Ballet of Canada, ale ten vyhral po angažmán v ND Stuttgart. Vydržal tam od roku 2001 do 2010. Potom až zvíťazila ponuka z Kanady. Sám spomína: „Tak nějak to bylo. Zvítězila, nevím, rozhodl jsem se z mnoha důvodů, hlavně osobních, změnit angažmá a odejít ze Stuttgartu. Chtěl jsem také žít někde, kde se mluví anglicky. To jsem netušil, že těch přesunů z kontinentu na kontinent bude ještě několik a budu mluvit i rok rusky,“ a nákazlivo sa smeje. Takže dnes začíname veľkým obdobím českého tanečníka v Stuttgarte.

 

Stuttgart je od dôb Johna Cranka prestížny súbor s progresívnymi choreografiami, ale i udržovaním tradície dejových celovečerných baletov, napríklad práve Johna Cranka. Stuttgart má vedľa baletného aj vynikajúci operný ansámbel, odvážnu dramaturgiu, poučených divákov, pozornosť médií… Čo by ste doplnil vy?

Přesně tak. Speciálně balet má ve Stuttgartu velikou tradici a dost vzdělané publikum. Company má skvělý repertoár od většiny světoznámých a i začínajících talentovaných choreografů. Je to výborné místo pro tanečníka a taneční kariéru.

Kritika spievala ódy na vaše interpretácie všetkých Crankových rolí, ku ktorým ste sa počas angažmán dostali, potom aj na Claudia v Hamletovi, Jacka Rozparovača v Lulu. Pozoruhodný je aj váš raketový štart, kedy ste každý rok povýšili; od zboru ste došli až na post prvého sólistu a hviezdu súboru so svetovým renomé. Teraz k otázke. Ako sa taký svojský umelec – vy ním ste – pripravuje na roly? Úplne si neviem predstaviť, že sedíte v parku a čítate Puškinovho Onegina alebo idete do činohry na Hamleta…

Tak to nemáš moc představivost, kamaráde, protože tak to přesně je. A jak jinak by to mělo být? Hlavně u velkých dějových baletů. U všech dějových baletů je nesmírně důležité, aby člověk znal svůj charakter, který představuje, a znal jeho příběh a vztah k ostatním charakterům a věděl, o čem to vlastně je. Byl bys překvapený, kolik tanečníků kolikrát vůbec nemá ani páru, co dělají a kdo je kdo. To mi přijde úplně stupidní. Já, ať dělám jakýkoliv dějový balet, tak se snažím sehnat si knížku, kouknu se na filmové verze, pokud existují. I na několik různých, abych měl představu, jak někdo jiný tu postavu ztvárnil a jak daleko až můžu jít.

Pri svojom odchode z Nemecka ste hovorili: „Nemám pocit, že se dá sladit moje představa života s mentalitou a životním stylem v Německu.“ Nebojíte sa vysloviť niečo také, keď máte v Nemecku toľko svojich fanúšikov nielen v Stuttgarte?

Asi jsem se nebál, když jsem něco takového řekl. On je také veliký rozdíl, kde v Německu žijete. Jestli jste ve Stuttgartu, nebo v Hamburku, nebo v Berlíně. Sami Němci ti to potvrdí. Já měl, jako hodně Čechů, od malička problémy s němčinou. V Německu jsem se v podstatě naučil hlavně anglicky. No a po devíti letech bylo mnoho důvodů zkusit něco nového.

Dostihla vás opäť tá Kanada, pretože ste chceli i s priateľkou žiť v anglosaskej kultúre, a Amerika sa vám nezdala istá s ohľadom na ekonomickú krízu. Kanaďania sa vám zdali triezvejší než Američania. Nie je to ďaleko?

Je to dál než Německo, samozřejmě, nicméně to byla další skvělá zkušenost, která mě někam posunula. Tím nemyslím jako tanečníka, ale hlavně jako člověka. V Americe nemám touhu žít z několika důvodů, ne jen ekonomických. Při odchodu z Toronta jsem dostal e-mail od šéfa Boston Balletu Mikko Nissinena, který měl o mě zájem, ale rozhodl jsem se přesunout do Austrálie, kde jsem pak tancoval další sezonu.

Ešte ku Kanade a baletu, ako o človeku už o vás vieme viacej. Napríklad James Kudelka je českému publiku dosť neznámy choreograf. Na Slovensku vďaka Máriovi Radačovskému a jeho osobným väzbám na Kanadu mohli vidieť diváci jeho choreografický štýl. Tancovali ste jeho Labutie jazero. Aké je? Vy ste tých „Jazier“ museli v rôznych verziách tancovať už mnoho.

Když jsem byl ještě v Praze, tak jsem pár odlišných verzí Labutího tancoval. Až mě to přestalo bavit. Ve Stuttgartu jsem tancoval Labutí od Johna Cranka a s Kanadským národním verzi Jamese Kudelky, která je velice muzikální a také je ze všech nejvíc – anglicky bys řekl awkward, nepohodlná a nepříjemná. Nicméně splňuje všechna očekávání a James Kudelka je velice talentovaný choreograf.

Vždy ma fascinuje, ako každý choreograf dramaturgicky tento balet baletov rieši po svojom. Od naivnej rozprávočky po psychologickú drámu. Hlavne je zaujímavý prístup k dramaturgii záveru. Moja obľúbená otázka snáď v každom rozhovore: Aký koniec tohto príbehu Princa a Odetty sa páči vám?

Mně by se zamlouval asi konec, kde by Odetta odvedla Prince do říše zvířat a žili někde spokojeně daleko od lidí. (smiech)

Kariérou vás sprevádza Onegin. Je to podľa vás záporná postava? Prečo v určitú chvíľu odmietne Tatianu a potom ju chce späť?

To je pravda a byly doby, kdy jsem ho tancoval na hodně místech. A hodně lidí venku mě s tou rolí spojuje. V žádném případě to není záporná postava. Je to velice komplikovaný charakter, který není možné ztvárnit nebo chápat černobíle. Je to někdo, kdo je plný vnitřních konfliktů, vášně, někdo, kdo z přehlcení společností a večírků ztratil chuť k životu. Taťánu odmítne proto, že v situaci, v jaké se momentálně nachází, nemá ona jemu ani on jí co nabídnout. To se ale změní po letech, když se vrátí zpátky a z dívky je žena, ve které vidí to, co hledal. A věřím, že jsem se v této roli stal výjimečným právě proto, že dokážu tu komplexnost na jevišti vytvořit.

Tancovali ste nespočetne dejových baletov, rôzne charaktery, smutné osudy, od Labutieho jazera cez Onegina, Čajku a Claudia až po mnoho, mnoho ďalších. Ktorý muž z tých všetkých je vám najbližší?

Nejbližší mému charakteru je ze všech rolí Armand v Dámě s kaméliemi od Johna Neumeiera, Petrucchio ve Zkrocení zlé ženy od Johna Cranka… A toho Tybalta musím občas v sobě podusit. (smiech)

Tancovali ste v Chrome Wayna McGregora. Myslím, že tento choreograf je zaujímavý a môžeme od neho ešte mnoho zaujímavého očakávať. Vedľa filozofického aspektu diel má strhujúci, dynamický pohybový slovník. Ako sa javí vám?

Tancoval jsem ve Waynových titulech Nautilus a Chrome. Je to jeden z momentálně hodně vyhledávaných a žádaných choreografů, jak jsi řekl. Jeho styl je velice dynamický, fyzicky náročný, a náročný je i na koordinaci. Nutí tanečníka jít do extrémů a určitě každý v sobě objeví fyzické schopnosti, o kterých možná ani netušil, že je má. Jeho pohled na pohyb je velice zajímavý, způsob, jak vám vysvětlí, odkud pohyb vychází a proč. Jeho věci jsou občas náročné i muzikálně, nebo spíš jsou dost rychlé. Takže se vám s tou koordinací kolikrát dostane tělo do slušného chaosu. (smiech)

Ďalej ste tancovali v baletoch tvorcov ako Maurice Béjart, Boris Eifman, Jerome Robbins, William Forsythe, Glen Tetley, Uwe Scholz, Itzik Galili, Jiří Kylián, Hans van Manen, David Bintley, Jormal Elo, Alexei Ratmansky, Edward Clug, Chrystal Pite, Christopher Wheeldon, Twyla Tharp, Kevin O’Day, samozrejme Cranko, Neumeier. To je slušný výber. Pracovali ste v tvorivých súboroch, zúčastnili ste sa svetových gala koncertov. Ako sa človek stane podľa vás svetovým choreografom?

Určitě tím, že osloví velikou část publika ve světě svým originálním stylem a nápadem a soubory začnou jeho práci vyžadovat. Jak toho docílit? –Stejně jako i ti největší velikáni: choreografickými workshopy, vlastními projekty, spoluprací nejdřív s menšími soubory, doslova kdekoliv, kde mají zájem. Postupně si vytvořit jméno a prosadit se do velkých souborů a dostat angažmá někde jako house choreographer. No a samozřejmě politika, bez té by to nešlo… Ale čím jsi lepší, tak jak se říká, tvoje práce mluví za vše, tak tě možná tolik toho podlézání nečeká a dveře se ti samy otevřou.

Tancovali ste v tituloch, ktoré majú priamo vzrušujúce už len samotné názvy. O čom je taký balet ako Gambling? Nautilus, Avatar alebo Bloodstone or The Sign-Painter’s Button?

Teď se musím smát, vzrušující název sice možná mají, ale dějově jsou o ničem. Až na Bloodstone, což byla trochu vtipná věc. Všechno ostatní je o pohybu.

Ste veľmi sveta skúsený. Sledujete aktivistov, životné prostredie, zdravé jedlo, politiku. Čo si myslíte o svete, v ktorom žijeme?

Přesněji bych řekl, začal jsem se zajímat o to, kdo nám vlastně tady všem vládne a vytváří tuhle „realitu“. Kdo nás tu všechny manipuluje a jaká je agenda nejbohatších a nejmocnějších lidí. Co si myslím o světě, ve kterém žijeme? Tak jen tahle otázka by stačila naplnit celý rozhovor. Myslím. Tenhle svět se určitě začíná dělit na několik skupin. Lidé, co jsou probuzení nebo se probouzejí z iluze a hypnózy, ve které žijeme, a uvědomují si, jaká je „realita“. Pak lidé, kteří i úmyslně přetrvávají ve stavu ignorace a naivně se domnívají, že se jich to netýká nebo že se jim to snad vyhne. A lidé, co vůbec nemají páru, která bije. Lidé, kteří si uvědomují, že jsme všichni jedno a totéž, navzájem propojení, záleží jim na ostatních, na životním prostředí. A záleží jim na naší budoucnosti a také na tom, jakou předáme svým dětem. Tím nemyslím, že o tom jen mluví u piva, ale aktivně se nějak podílejí na zlepšení naší situace. No a lidé, kteří jsou sobci, co jen konzumují, plýtvají. Záleží jim jen na sobě a jen na jejich blízkých a svojí ignorací, leností a neinformovaností přispívají ke zhoršování situace. A to je bohužel zatím většina. Jedno indiánské rčení říká – My jsme nezdědili zemi od našich předků, my si ji půjčujeme od našich dětí. Veliké moudro. Zamyslete se nad tím, v jakém stavu ta naše krásná planeta je. A proč?!

Svět se začíná probouzet a lidé si začínají uvědomovat, že jsme všichni doslova jedno, nejen duchovně, ale i jako jeden organismus s planetou, o kterou se všichni společně dělíme. Jedno vědomí. Jsme navzájem propojení. Všichni jsme si jako lidský druh víc podobní než odlišní, a záměrně jsme mezi sebou po staletí štváni proti sobě, aby se nám všem lépe vládlo a byli jsme pod kontrolou. Že jsme neustále manipulováni a systematicky dotlačováni k dost děsivým koncům. Což se jen pořád zhoršuje a bude zhoršovat, pokud se tenhle stav ignorace a ohýbání hřbetů nezmění.

Začne slávny tanečník po tridsiatke myslieť na zmysel života?

Myslím, že po třicítce by měl začít každý přemýšlet o smyslu života. Nejen slavní tanečníci! Kdo jsme, kde jsme, ale hlavně proč jsme? Jaký je smysl této lidské zkušenosti? Ale hlavně: Kdo kontroluje tuhle „realitu“? Kdo nám skutečně všem vládne? A k jakým koncům? – Všechny tyto otázky jsou dneska důležitější než kdykoliv dříve. A čím více lidí si tyto otázky začíná klást a uvědomovat si, že je zřejmě „něco“ jinak, tím větší chaos na světě začíná být. Myslíš, že je to náhoda? Anebo se někdo snaží tohle probuzení a sjednocení zastavit? Hmm?!

A splnila Kanada, Jiří, vaše očakávania? – Pýtam sa preto, že potom vaša cesta šla ďalej… Už tak rýchlejšie než Stuttgart a Kanada.

Splnila i nesplnila. Každopádně další skvělá zkušenost, která ze mě udělala lepšího člověka. Nebo spíš pomohla mi změnit se v lepšího. A to by měl být smysl života přece. Kanadu pak vystřídal rok Austrálie a rok v Rusku.

Sledovali ste voľby prezidenta v Amerike? Boli ste vtedy blízko a bola to veľká udalosť. – Teraz to začína nanovo, ale vtedy sa volilo a zvíťazil Obama. – Možno historický medzník?

Druhé znovuzvolení, nebo spíš prodloužení dosazení, jsem sledoval a dokonce jsem ten den ve Washingtonu byl, protože jsme tam tancovali. Sledoval jsem to v televizi v hotelu jenom proto, že mě zajímalo, jestli zajdou tak daleko, že budou Obamu přirovnávat k Martinu Lutherovi Kingovi, a oni dokonce použili stejnou Bibli. Neuvěřitelné… Vyjít na ulici bylo nemožné a tu zkušenost jsem si opravdu nechal ujít. Připadal jsem si jak v Severní Koreji nebo Číně. S tím rozdílem, že tam ty davy jsou donucené strachem. Tady jsou tak geniálně zmanipulované, že té komedii věří. Většina lidí se opravdu chová jen jako ovce a následují dav a slepě a tupě všechno, co jim vláda a média nakáží a nadělí… Zaskočilo mě spíš ale, kolik inteligentních a vzdělaných lidí žije hluboce v iluzi. Je to smutné a nebezpečné. Tím to ukončím a přesunu se k druhé části otázky.

Obama… Hmm… Jak je mi sympatický laureát Nobelovy ceny míru? To jsou paradoxy, co! Obamovi byl médii (ta vlastní stejní lidé, kteří vlastní jeho) vytvořen status rockové hvězdy, kterým doslova obalamutil většinu. Většinu těch, co se nechali a nechávají. Lidé si musí uvědomit, že je jedno, jestli má tahle maska jméno Obama, Bush, nebo Clinton. Obličej a agenda se nemění! A skutečná moc a manipulace pramení jinde. A už od Říma, který mimochodem nezmizel, jen se skrývá nám všem před očima, byla agenda vždycky totální globální kontrola. A s dnešní neuvěřitelnou technologií agenda kontroluje mysl, pohyb a chování nás všech. Čím dál lehčeji! Doporučuji si přečíst knihu 1984 od George Orwella. Film je také na YouTube. Vygooglovat si například něco o Agenda 21 nebo NWO (Nový světový řád), Bilderberg Group nebo HAARP a Chemtrails, GMO a Monsanto. Uvědomit si, kde se společnost nachází a jakým směrem a do čeho je tlačena a že nic se neděje náhodou! Uvědomit si, jak se svět změnil po 11. září 2001. Událost, o které jsou dnes už miliony lidí přesvědčeny, že to nebyl teroristický útok, ale chladnokrevně vypočítaný plán, který obelhal a změnil celý svět. Ale proč??? Lidé si musí začít klást otázky, vyžadovat odpovědi a být skeptičtí ve vztahu ke všemu. Otevřít oči faktu, že jsme tlačeni do válek a že se kolem nás všech pomalu buduje cela, ze které brzo nebude už úniku. A strach je nejlepší nástroj.

V Londýně nejenže jsou kamery a jste sledován doslova na každém rohu, ale už dokonce začínají nahrávat vaše hlasy a rozhovory. Odebírají vzorky DNA. Evropská unie byl první velký krok k centralizování kontroly, první region, krok ke zničení měn, ekonomiky a národní hrdosti. A eventuálně postupné zničení hotovosti a přesun peněz pouze na kreditní karty. A dále na mikročipování celé populace, což je jeden z hlavních gólů! Když nebudou peníze a ty nebudeš poslušný služebníček systému, nenecháš se třeba naočkovat nebo si nenecháš dát do těla mikročip, tak se ti kredit jednoduše zmrazí, a ty už se nenajíš a přestaneš existovat! V tom je obrovská moc. Lidé si musí začít klást otázky: Proč je Evropa pod systematickým útokem ve formě migrace? Proč ale? Proč je víc a víc jedů v jídle, ve vodě, v ovzduší, proč je víc očkování, které vážně zdravotně ubližuje dětem? Je to náhoda, nebo depopulace? Náhoda to zřejmě nebude… Je čas se probudit ze snů a iluzí, přátelé! Abych ale ukončil tuto otázku, kterou jsem trochu rozvedl, tak jediné, co mě mrzí, je, že Obama nevyhrál Oscara. Protože to je jediná cena, kterou si zaslouží.

Tak to bol skvelý dramaturgický záver našej druhej časti rozhovoru. Myslím, že to bude ako v seriáli: Čo prinesie posledný diel nabudúce?
(pokračovanie)

 

Aktuality
Máj už tradične patrí vyhlasovaniu najprestížnejšej baletnej ceny sveta Prix de Benois de la Danse. Výsledky vlaňajšieho ročníka tu. 17. mája na historickej scéne Veľkého divadla v Moskve komisia zverejnila mená tohtoročných laureátov. Kto zasadol tento rok v porote? Od toho sa zvyčajne odvíja, kto cenu získa. Prezident poroty opäť Yury Grigorovich, po jeho boku Marie-Agnès Gillot – Étoile baletu Parížskej opery, José Carlos Martínez Garcia – artistic director Compañía Nacional de Danza de España, umelecký riaditeľ Kráľovského švédskeho baletu Johannes Öhman, Xiao Suhua – choreograf a profesor na baletnej akadémii Beijing Dance Academy, baletná hviezda z Talianska – Elisabetta Terabust, riaditeľ baletu Mariinského divadla Yury Fateyev a Linda Shelton, výkonná riaditeľka Joyce Theater Foundation v New Yorku. Kto bol nominovaný?

V kategórii choreografovia: Mauro Bigonzetti – za Prokofievovu Cinderellu v La Scale, ktorú choreograf predstavil na jeseň a dostalo sa jej pozornosti aj od tanečníkov prvej ligy; ľúbostný pár si zatancovali Roberto Bolle a Polina Semionova. Nominácia, možno podpora jeho pozície v dobe nepokojov, ako sa z neho stal šéf baletu. Alexander Ekman za Sen noci svätojánskej s hudbou svojho dvorného skladateľa Mikaela Karlssona v Royal Swedish Ballet, všimnite si, že v porote sedí riaditeľ toho súboru. Mladý choreograf Johan Inger – za Carmen so súborom Compañia Nacional de Danza plus ešte za prácu One on One na hudbu Franza Schuberta v NDT. Benjamin Millepied – za balet Clear, Loud, Bright, Forward v svojom bývalom riaditeľskom súbore v Paríži. Justin Peck – za ‘Rōdē,ō: Four Dance Episodes na hudbu Aarona Copelanda v New York City Ballet. Ďalej Maxim Petrov – Divertissement of the King, hudba Jean-Philippe Rameau v Mariinskom divadle. Yuri Posskhov – za Hrdinu našich čias s hudbou Ilya Demutského, písal som o tomto celovečernom balete so všetkými hviezdami Veľkého baletu v Moskve (tu). No nesmie chýbať východ – Zhang Yunfeng – Emperor Yu Li, hudba: Eleni Karaindrou, Wei Dou, Baoshuo Tan, Suola Liu na scéne Beijing Dance Academy. Zaujímavé. Mohli by sme to lúštiť ako krížovku a priraďovať členom komisie.

A tanečníci? Baleríny: Alicia Amatriain – za Blanche DuBois v Neumeierovom balete Električka do stanice túžba a postavu Diabla v Stravinského Osude vojaka. Rebecca Bianchi – za Giselle v súbore baletu Rímskej opery. Sara Mearns – hlavná rola v Peckovom balete ‘Rōdē,ō: Four Dance Episodes – New York City Ballet. Hannah O’Neill – Paquita v Paríži. Oksana Skorik – Sylvia v Mariinskom divadle. A nakoniec Gina Tse – za Odettu-Odiliu, ale pozor, vo verzii Labutieho jazera od Matsa Eka a zase za Kráľovský švédsky balet.

Nominácie páni: Josua Hoffalt – za Princa v Nurejevovom parížskom Labuťom jazere a za Balanchinove Theme and Variations a ešte aj za Luciena d’Herville v Paquite. Za Solora v Nurejevovej verzii Bajadéry, ktorú tancoval v Paríži, Kim Kimin. Ďalší mladý parížsky sólista Hugo Marchand taktiež za Solora na parížskej scéne. Sólista New York City Ballet Amar Ramasar za hlavnú pánsku rolu v už spomenutom balete ‘Rōdē,ō: Four Dance Episodes. Alessandro Riga za Frédérica v Petitovom balete L’Arlesienne na Festivale dei Due Mondi v Spolete. A zoznam uzatvára Dmitry Zagrebin ako Basil v Donovi Quijotovi za Kráľovský švédsky balet.

Prix de Benois podľa mena slávneho maliara a scénografa oceňuje aj scénografov. Nominovanými boli: Jean-Marc Puissant – za dve produkcie v HET balete a za britský Kráľovský balet. Ren Dongsheng – za výpravu k baletu už spomenutému v rámci nominácií choreografov – Emperor Yu Li v Beijing Dance Academy. A ako to celé dopadlo? Môžete čítať, alebo sa preklikať na stanicu ruská kultúra (tu).

Tohtoročná komisia bola veľmi štedrá. Choreografiu vyhrali hneď dvaja. Domáci Yuri Posskhov (Bolšoj balet) a Johan Inger, ktorého balet môžete vidieť napríklad v Drážďanoch. Medzi dámami vyhrali tiež dve baleríny: Alicia Amatriain zo Stuttgartu, ktorá tancovala aj na Gala Filipa Barankiewicza pred rokom v Štátnej opere v Prahe (tu), a Hannah O’Neill z Paríža. Páni mali jediného víťaza – Kim Kimin za Solora. Toho v Panoráme tanečník Václav Lamparter dal ako svoje obľúbené video v rubrike Čo sledujem? (tu). Práve v role Solora v Paríži. Cena pre scénografa putuje do Pekingu pre Rena Dongshenga. Špeciálnu medzinárodnú cenu Benois-Moscow-Massine-Positano Prize dostala primabalerína Veľkého divadla v Moskve Ekaterina Krysanova. Tú mohli vidieť aj českí diváci v prenose do kín ako Katarínu v Skrotení zlej ženy (tu). Dlhoročný sólista Hamburského baletu Johna Neumeiera Alexandre Riabko získal cenu For Great Partnering Artistry. Naposledy tancoval pred dvoma týždňami pri hosťovaní hamburského baletu vo Viedni spolu so svojou manželkou Silviou Azzoni. Ocenený bol ešte miláčik londýnskeho publika Edward Watson (Principal dancer Royal Ballet) a „žijúca legenda“ John Neumeier (Cena Benois Lifetime Achievement Award).

 

Čo sleduje

Po Jiřím Jelínkovi v tejto tematickej časti Panorámy je dnešným hosťom ďalší Jiří. Tento je členom súboru Sashy Waltz a dnes už aj baletný majster, choreograf na voľnej nohe – Jiří Bartovanec. Tanečník, ktorý dokázal, že pracovitosťou a talentom aj bez najoficiálnejších stredných škôl môže interpret získať miesto, o ktoré sa usilujú tanečníci z celého sveta. Azda najvýstižnejšie ho opísala samotná slávna choreografka a režisérka Sasha Waltz pre medailónik v Divadelních novinách. „Jako člověk je velmi zvídavý a otevřený. Je angažovaný, je soucitný i zranitelný. Je výborným kolegou a členům skupiny dobrým přítelem. Jeho vztah k přátelům a rodině je plný lásky, pochopení a osobní obětavosti. Jiří je velký člověk i velký umělec, což v uměleckém světě rozhodně není samozřejmostí. Mnohé těžké životní zkoušky, kterými prošel, i bolest, kterou v životě poznal, jej posílily. Vyrostl z bolesti a roste z ní dál,“ napísala choreografka. A aké video si vybral sám Jiří, ktorý sa práve balí na veľké turné so súborom do Južnej Ameriky?

Prečo práve toto? – „Šaty, druhá vrstva našich já. Černá a bílá, dvě nejkrásnější barvy. Pohyb a zvuk, sourozenci doplňující jeden druhého. Gerath Pugh, jeden z mých oblíbených designérů současné doby, který nejen že si se vším hraje, ale také mě nechává snít o světě plném jednoduchosti a krásy právě tak jako v tomto videu. Zde vzniká pohyb pro mě v mnoha vrstvách a otevírá se brána představy být ještě více v dialogu s šaty, kostýmem a zahalováním či jakýmkoli jiným způsobem oblékání našich druhých já,“ píše z Berlína Jiří, ktorý aj sám popri svojich tanečných povinnostiach módou žije a venuje sa jej kreatívne. „Přímo mě fascinuje a inspiruje pokaždé k tvorbě svých vlastních oděvů. S tímto videem vzplanula vášeň pro módu, svou vlastní, černou, v pohybu, asymetrickém a o trochu více nápadném existenčním stylu. Propojenost a zanechávání stopy v mysli.“ Tak hodne šťastia na turné a tiež Jiřího spoločnej inscenácii s Janom Antonínom Pitínským – Otvírání studánek v Národnom divadle Brno (tu), ktorých reprízy boli najprv pred pár dňami zrušené kvôli vážnemu ochoreniu herečky a potom im zhorela aj časť kulís pri požiari v Mahenovom divadle.

Citace slov Sashy Waltz je z rozhovoru „Tančil jsem a budu!“ Vladimíra Hulca v Divadelních novinách (2015), preklad z nemčiny Zora Schmidtová30