Jiří Jelínek pokračuje v otevřeném rozhovoru pro Baletní panorama

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

To je pravda a byly doby, kdy jsem ho tancoval na hodně místech. A hodně lidí venku mě s tou rolí spojuje. V žádném případě to není záporná postava. Je to velice komplikovaný charakter, který není možné ztvárnit nebo chápat černobíle. Je to někdo, kdo je plný vnitřních konfliktů, vášně, někdo, kdo z přehlcení společností a večírků ztratil chuť k životu. Taťánu odmítne proto, že v situaci, v jaké se momentálně nachází, nemá ona jemu ani on jí co nabídnout. To se ale změní po letech, když se vrátí zpátky a z dívky je žena, ve které vidí to, co hledal. A věřím, že jsem se v této roli stal výjimečným právě proto, že dokážu tu komplexnost na jevišti vytvořit.

Tancovali ste nespočetne dejových baletov, rôzne charaktery, smutné osudy, od Labutieho jazera cez Onegina, Čajku a Claudia až po mnoho, mnoho ďalších. Ktorý muž z tých všetkých je vám najbližší?

Nejbližší mému charakteru je ze všech rolí Armand v Dámě s kaméliemi od Johna Neumeiera, Petrucchio ve Zkrocení zlé ženy od Johna Cranka… A toho Tybalta musím občas v sobě podusit. (smiech)

Dáma s kaméliami - Jiří Jelínek s Bridget Breiner - Stuttgarter Ballett (foto Ulrich Beuttenmuller)
Dáma s kaméliami – Jiří Jelínek s Bridget Breiner – Stuttgarter Ballett (foto Ulrich Beuttenmuller)

Tancovali ste v Chrome Wayna McGregora. Myslím, že tento choreograf je zaujímavý a môžeme od neho ešte mnoho zaujímavého očakávať. Vedľa filozofického aspektu diel má strhujúci, dynamický pohybový slovník. Ako sa javí vám?

Tancoval jsem ve Waynových titulech Nautilus a Chrome. Je to jeden z momentálně hodně vyhledávaných a žádaných choreografů, jak jsi řekl. Jeho styl je velice dynamický, fyzicky náročný, a náročný je i na koordinaci. Nutí tanečníka jít do extrémů a určitě každý v sobě objeví fyzické schopnosti, o kterých možná ani netušil, že je má. Jeho pohled na pohyb je velice zajímavý, způsob, jak vám vysvětlí, odkud pohyb vychází a proč. Jeho věci jsou občas náročné i muzikálně, nebo spíš jsou dost rychlé. Takže se vám s tou koordinací kolikrát dostane tělo do slušného chaosu. (smiech)

Ďalej ste tancovali v baletoch tvorcov ako Maurice Béjart, Boris Eifman, Jerome Robbins, William Forsythe, Glen Tetley, Uwe Scholz, Itzik Galili, Jiří Kylián, Hans van Manen, David Bintley, Jormal Elo, Alexei Ratmansky, Edward Clug, Chrystal Pite, Christopher Wheeldon, Twyla Tharp, Kevin O’Day, samozrejme Cranko, Neumeier. To je slušný výber. Pracovali ste v tvorivých súboroch, zúčastnili ste sa svetových gala koncertov. Ako sa človek stane podľa vás svetovým choreografom?

Určitě tím, že osloví velikou část publika ve světě svým originálním stylem a nápadem a soubory začnou jeho práci vyžadovat. Jak toho docílit? –Stejně jako i ti největší velikáni: choreografickými workshopy, vlastními projekty, spoluprací nejdřív s menšími soubory, doslova kdekoliv, kde mají zájem. Postupně si vytvořit jméno a prosadit se do velkých souborů a dostat angažmá někde jako house choreographer. No a samozřejmě politika, bez té by to nešlo… Ale čím jsi lepší, tak jak se říká, tvoje práce mluví za vše, tak tě možná tolik toho podlézání nečeká a dveře se ti samy otevřou.

Tancovali ste v tituloch, ktoré majú priamo vzrušujúce už len samotné názvy. O čom je taký balet ako Gambling? Nautilus, Avatar alebo Bloodstone or The Sign-Painter’s Button?

Teď se musím smát, vzrušující název sice možná mají, ale dějově jsou o ničem. Až na Bloodstone, což byla trochu vtipná věc. Všechno ostatní je o pohybu.

Ste veľmi sveta skúsený. Sledujete aktivistov, životné prostredie, zdravé jedlo, politiku. Čo si myslíte o svete, v ktorom žijeme?

Přesněji bych řekl, začal jsem se zajímat o to, kdo nám vlastně tady všem vládne a vytváří tuhle „realitu“. Kdo nás tu všechny manipuluje a jaká je agenda nejbohatších a nejmocnějších lidí. Co si myslím o světě, ve kterém žijeme? Tak jen tahle otázka by stačila naplnit celý rozhovor. Myslím. Tenhle svět se určitě začíná dělit na několik skupin. Lidé, co jsou probuzení nebo se probouzejí z iluze a hypnózy, ve které žijeme, a uvědomují si, jaká je „realita“. Pak lidé, kteří i úmyslně přetrvávají ve stavu ignorace a naivně se domnívají, že se jich to netýká nebo že se jim to snad vyhne. A lidé, co vůbec nemají páru, která bije. Lidé, kteří si uvědomují, že jsme všichni jedno a totéž, navzájem propojení, záleží jim na ostatních, na životním prostředí. A záleží jim na naší budoucnosti a také na tom, jakou předáme svým dětem. Tím nemyslím, že o tom jen mluví u piva, ale aktivně se nějak podílejí na zlepšení naší situace. No a lidé, kteří jsou sobci, co jen konzumují, plýtvají. Záleží jim jen na sobě a jen na jejich blízkých a svojí ignorací, leností a neinformovaností přispívají ke zhoršování situace. A to je bohužel zatím většina. Jedno indiánské rčení říká – My jsme nezdědili zemi od našich předků, my si ji půjčujeme od našich dětí. Veliké moudro. Zamyslete se nad tím, v jakém stavu ta naše krásná planeta je. A proč?!

Svět se začíná probouzet a lidé si začínají uvědomovat, že jsme všichni doslova jedno, nejen duchovně, ale i jako jeden organismus s planetou, o kterou se všichni společně dělíme. Jedno vědomí. Jsme navzájem propojení. Všichni jsme si jako lidský druh víc podobní než odlišní, a záměrně jsme mezi sebou po staletí štváni proti sobě, aby se nám všem lépe vládlo a byli jsme pod kontrolou. Že jsme neustále manipulováni a systematicky dotlačováni k dost děsivým koncům. Což se jen pořád zhoršuje a bude zhoršovat, pokud se tenhle stav ignorace a ohýbání hřbetů nezmění.

Začne slávny tanečník po tridsiatke myslieť na zmysel života?

Myslím, že po třicítce by měl začít každý přemýšlet o smyslu života. Nejen slavní tanečníci! Kdo jsme, kde jsme, ale hlavně proč jsme? Jaký je smysl této lidské zkušenosti? Ale hlavně: Kdo kontroluje tuhle „realitu“? Kdo nám skutečně všem vládne? A k jakým koncům? – Všechny tyto otázky jsou dneska důležitější než kdykoliv dříve. A čím více lidí si tyto otázky začíná klást a uvědomovat si, že je zřejmě „něco“ jinak, tím větší chaos na světě začíná být. Myslíš, že je to náhoda? Anebo se někdo snaží tohle probuzení a sjednocení zastavit? Hmm?!

A splnila Kanada, Jiří, vaše očakávania? – Pýtam sa preto, že potom vaša cesta šla ďalej… Už tak rýchlejšie než Stuttgart a Kanada.

Splnila i nesplnila. Každopádně další skvělá zkušenost, která ze mě udělala lepšího člověka. Nebo spíš pomohla mi změnit se v lepšího. A to by měl být smysl života přece. Kanadu pak vystřídal rok Austrálie a rok v Rusku.

Edward II. - choreografie David Benlteys - Jiří Jelínek (Mortimer) (foto Bernd Weissbrod)
Edward II. – choreografie David Binltey – Jiří Jelínek (Mortimer) (foto Bernd Weissbrod)
  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na