Jiří Kylián – filmová sonda o trochu jiném odcházení

Za několik dní, 15. března 2015, bude mít na festivalu tanečních filmů Cinedans v Amsterdamu premiéru nový dokument režiséra a kameramana Martina Kubaly Jiří Kylián. První projekce se konala 9. března v Praze, a tak máme před nizozemskými kolegy náskok.Milovníci tance Martina Kubalu znají jako autora dvou časosběrných dokumentů o Darie Klimentové, jeho filmografie čítá již desítky dokumentů, v nichž zkoumá osudy známých osobností ze světa kultury nebo vznik zajímavých filmových a jiných děl. Jiří Kylián je malou sondou do světa velkého choreografa, zachycením prchavého, ale zlomového okamžiku v životě tvůrce, kaleidoskopem myšlenek, vzpomínek, názorů. Nejde o biografii, nejde o komplexní portrét, ale o poodhalení roušky, seznámení, krátké setkání dvou tvůrců ochotných sdílet společný prostor každý nad svou prací.Dokument mapuje dva týdny závěrečných příprav posledního nastudování choreografií Jiřího Kyliána pro Nederlands Dans Theater, tedy jakési rozloučení se scénou divadla, které vybudoval, a se souborem, který dovedl za třicet let k celosvětové slávě. Večer s Jiřím Kyliánem, program složený z choreografií Vanishing Twin (2008), Claude Pascal (2002) a Tar and Feathers (2006) v Nederlands Dans Theater zahájil sezonu 2013/2014 a byl posledním zde uvedeným programem, který zahrnoval Kyliánova díla. Film ale neakcentuje jen téma „odcházení“.

Jiří Kylián není určen publiku, které by o této osobnosti českého tance nevědělo vůbec nic. Některé vzpomínky se sice dotýkají jeho studií, zkušeností z Londýna, angažmá ve Stuttgartu, ale jsou to střípky v mozaice, stejně jako když mluví o své stodvouleté mamince, která je neméně legendární postavou našeho tanečního světa. Neznalý divák dostane sice základní informace, ale ucelený přehled „o životě a díle“ na takto malé ploše nelze vytvořit, stejně tak je nemožné realizovat hlubší sondu psychologickou, a tak se režie filmu soustředí na zachycení prchavé krásy okamžiku a směřuje výsledek spíše do estetické roviny.Velký požitek skýtá práce s obrazem, zachycení tanečníků na hlavních zkouškách a pečlivá práce se záběry jejich těl. Choreografie Jiřího Kyliána jsou nápadité a plné překvapivých akcentů, současně uctívají estetiku krásna, řád a souměrnost, často působí jako zhmotnění matematiky a geometrie, ovšem nabité emocemi a energií. Filmová kamera pracuje především s celky a polocelky, choreografie působí podobným dojmem jako obrazy, od nichž je nutno čas od času odstoupit a nechat se zasáhnout. Divák se ocitne na zkouškách, na sále i na jevišti, protože Jiří Kylián poprvé dovolil přítomnost kamery v tak intimním okamžiku, kterým je komunikace choreografa s interpretem, okamžiku přenosu informace, kterou lze někdy jen stěží formulovat slovy. Ačkoli se nejedná o tvorbu nové inscenace, ale o cizelování detailů a akcentů děl, která nastudovali Kyliánovi asistenti, i tak získá divák dojem, že je přítomen mystériu tvorby, zapovězenému rituálu. Jiří Kylián je v tomto rituálu velmistrem nadmíru klidným a laskavým.Ve třetí rovině pak zaznívají některé choreografovy myšlenky o jeho tvorbě, principech dotýkajících se jí stejně jako samotného života. Zastavuje se u motivu vztahu mezi mužem a ženou, který vidí jako jádro každého svého díla, odhaluje spojnici mezi jednotlivými kusy sestaveného programu. Uvedené choreografie vznikly v rozmezí šesti let a všechny se vypořádávají se stíny v lidské duši. Vanishing Twin (Mizející dvojče) je inspirovaná medicínským fenoménem, kdy dojde k početí dvou plodů, ale narodí se jedno dítě, druhé zmizí, je vstřebáno… A Jiří Kylián hledá jeho stopu v odvrácené straně lidské osobnosti, která se vždy zdá mít dvě protikladné stránky. Claude Pascal propojuje pohyb s absurdním literárním textem, který si choreograf napsal, a vytříbenými duety, pohrává si s tématem útěku před sebou samým, maskovaným za nespokojenost s okolním světem. Tar and Feathers (Dehet a peří) odkrývá temná zákoutí podvědomí, pracuje s kontrasty nejen černé a bílé a mimo jiné překvapuje umístěním klavírního křídla na převysokých nohách na jevišti. Choreografie sice nejsou zachyceny v plné délce, to ani není účelem, ale i tak se jejich kouzlo alespoň částečně přenáší na filmové plátno.A Jiří Kylián sám, co odhalí ze své osobnosti? Je otevřený v hranicích, které sám určuje, jistě nehraje, ani se nestylizuje, ale je rozhodně rovnocenným partnerem režiséra, ne pouhým objektem. Sleduje-li jej kameraman při práci s tanečníky, tehdy ještě je pozorovatelem, ale tváří v tvář choreografovi vstupuje do dialogu. Oduševnělost projevu proslulého choreografa prozrazuje i vnitřní sílu. Jasnost a srozumitelnost, s jakou formuluje své názory, vůbec nejdou dohromady s jeho tvrzením, že mu čeština začala působit obtíže, ale lehce mu uvěříme, že jeho domov je tam, kde jsou dobří přátelé a dobrá práce.Řada témat je nadnesena a znovu opuštěna, jako když se přátelé sejdou na kus řeči, přitom o každém z nich by se dal natočit jeden samostatný film: ať už jde o smysl mezilidských vztahů, hloubku umění stárnoucích tanečníků, nebo třeba o jeho vlastní podíl na scénografii nebo úzkou spolupráci se skladatelem a aranžérem Dirkem Haubrichem. Je škoda, že nepřišla více řeč ani na Kyliánovy vlastní filmové experimenty (v říjnu loňského roku měl v Itálii premiéru třetí, krátký film Schwarzfahrer). Dokument končí podle očekávání děkovačkou premiérového představení, ale naštěstí u ní neprodlévá dlouho a nepropadne se do patosu, což je jeho další klad. Snažit se téma konce zdůrazňovat by bylo melodramatické gesto nehodné tak vyrovnané osobnosti. Úplné odstřižení od Nederlands Dans Theater neznamená pro Jiřího Kyliána konec uměleckého života, ale vypadá spíš jako krátké nadechnutí a příslib nové tvůrčí etapy.Za vznikem hodinového dokumentu stojí producent Jaroslav Bouček, který se jako někdejší pracovník Filmového studia Barrandov i soukromý producent podílel na vzniku úspěšných seriálů a filmů, jedním z posledních bylo kontroverzně přijaté Odcházení Václava Havla. A snad i to otevřelo týmu dveře do střeženého světa tanečního umění. Mezi spolupracujícími organizacemi je uvedena i Česká televize, takže můžeme doufat, že se dokument objeví i na její obrazovce, ačkoli co si budeme povídat – vizuální složce bude vždy slušet větší formát a tady opravdu je na co se dívat.

Jiří Kylián
Kamera a režie: Martin Kubala
Námět: Jaroslav Bouček
Scénář: Kateřina Knappová, Martin Kubala
Návrhy kostýmů: Joke Visser
Hudba: Dirk Haubrich
Režie, choreografie, scénografie baletů: Jiří Kylián
Střih: Jindřich Juna
Místa natáčení: Haag – NDT Nederlands Dans Theater, Praha
Producent: Jaroslav Bouček
Asistentka režie: Petra Lunardon
Asistentka střihu: Monika Marková
Zvuk: Jan Valouch, Jiří Kubíček
Střih a mix zvuku: Roman Čadek
Fotografie: Andrea Filičková
Kamerová technika: Jiří Kubíček
BUC-FILM
Vedoucí produkce: Kryštof Šafer
Ekonom: Jan Peterka
Asistent produkce: Otakar Machek
Česká televize
Technik on-line: Pavel Hapala
Barevné korekce: Zbyněk Blaženín
Tvůrčí producentská skupina Ondřeje Šrámka
Vedoucí produkce: Štěpánka Holubová
Výkonný producent: Jiří Merunka
Kreativní producent: Ondřej Šrámek
Punkchart films
Koproducent: Ivan Ostrochovsky
Vedoucí výroby: Albert Malinovský
Postprodukce: Maroš Šlapeta
Pražská premiéra filmu 9. března 2015 kino Mat Praha

Účinkovali – Jiří Kylián, Lesley Telford, Lorrraine Bloumin, Stefan Żeromski
Tanečníci v choreografiích Vanishing Twin, Claude Pascale, Tar and Feathers – Chloé Albaret, Celia Amade, Luisa Maria Arlas, Brett Conway, Prince Credell, César Faria Fernandes, Aram Hasler, Silas Henriksen, Anna Herrmann, Fernando Hernando Magadan, Drew Jacoby, Menghan Lou, Jorge Nozal, Jon Ole Olstad, Marne van Opstal, Myrthe van Opstal, Sarah Reynolds, Danielle Rowe, Parvaneh Scharafali, Garen Scribner, Rupert Tookey, Roger van der Poel, Valentina Scaglia, Medhi Walerski, Jianhui Wang, Meng-Ke Wu, Ema Yuasa, Bastien Zorzetto

www.jirikylian.com
www.ndt.nl

Foto www.bucfilm.cz