Jiří Štrunc: Dvořákova hudba je optimistická i v hluboce niterných kompozicích

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Jak jste při přípravě postupovali?
Libreto je ze současného pohledu neúnosně zdlouhavé, což samozřejmě nese problémy i ve zhudebnění. Dvořák nebyl tím dramatikem, jakým byl Smetana, neměl jeho dramatické cítění. Byl spíše lyrikem a do libreta, které dostal, nijak nezasazoval. Přistoupili jsme s režisérem inscenace Zbyňkem Brabcem k poměrně rozsáhlým škrtům, které, doufám, dílu prospěly. Snažili jsme se najít tvar, který dílo v žádném ohledu „nepoškozuje“ a zároveň umožňuje větší dramatičtější spád. Pravověrní Dvořákovští badatelé tedy nenajdou v naší inscenaci všechna hudební čísla, ale myslím, že pro poznání opery je tato dvouhodinová verze, kterou hrajeme, optimální. Nakonec i Rusalka se většinou uvádí s některými škrty.

Před prázdninami jste stihli pouze obě premiéry Šelmy sedláka, teprve po prázdninách se Šelma sedlák na jevišti pořádně zabydlí. Jak se k dílu, které čeká repríza po více než dvou měsících, vrací?
Je to jako taková další zářijová premiéra. A musím říci, že se na ni těším.

A. Dvořák: Šelma sedlák – Jaroslav Březina, Jan Hnyk – DJKT 2019 (foto Martina Root)

Jaký je váš vztah k dílu Antonína Dvořáka?
To není jednoduchá otázka, přestože to je jeden ze skladatelů, jehož díla diriguji asi nejčastěji. Mluvit o hudbě je obtížné. Měl jsem to štěstí a možnost dirigovat celou řadu symfonických, koncertantních a jiných skladeb a tři opery, Rusalku, která mě provází kontinuálně, Čerta a Káču a teď nově Šelmu sedláka. V symfonické oblasti na rozdíl od jevištní (ve světě se daří skoro výhradně jen Rusalce) patří Dvořák mezi opravdové giganty.  Samozřejmě se těším z jeho melodické invence, která je všudypřítomná, i z jeho rytmických prvků přejatých z lidových tanců, skvělé instrumentace. Osobně mám ale velice rád ty jeho stálé, někdy i docela malé změny, třeba při opakování stejných frází, nebo jen několika tónových motivků. Je z toho cítit Dvořákova radost a zanícení, které bezpochyby vkládal do své profese. Je to pro mě taková, velmi zjednodušeně řečeno, „zdravá“ hudba, snad můžu říci vždy optimistická. A to i v takových neuvěřitelných, hluboce niterných kompozicích jakou je například Stabat Mater.

V září vás čeká i hudba ze zcela jiného soudku – soudobá opera Jiřího Jiráska Broučci podle knížky Jana Karafiáta. Knížka nekončí v originále dobře – broučci zmrznou. Jak to s nimi dopadne v Plzni?
Tak jako v originále – špatně. Ale konec je řešen velmi zajímavě. Orchestr přestane hrát, zní jen elektroakustická hudba a broučci vstupují do pomyslného broučího nebe. Hrát je budeme ve Velkém divadle, režírovat bude Tomáš Pilař. Myslím si, že divácky to bude atraktivní inscenace.

Jaký charakter má hudba Broučků?
Hudba opery má výrazné znaky filmové a snad mohu říci i muzikálové kompozice. Myslím si, že velmi dobře vyjadřuje situace a dění na jevišti. Je značně náročná po stránce rytmické struktury a intonace, zejména ve vokálních partech.

V Broučcích jsou role pro děti nebo jen pro dospělé?
Pro všechny! Jsou tam dospělí sólisté, ale dětí je opera plná. A tak Broučci velmi zaměstnávají náš dětský divadelní sbor. Děti už se na Broučky pilně připravují, věnovaly se jim před prázdninami a celé letní soustředění.  Jak děti znám, jsou šikovné, učí se rychle a přesně a co se naučí, dokáží i velmi dobře provést. Ať se jedná o hudbu klasickou nebo současnou.

Do divadelního sboru chodí i vaše dcera Janička. Jestlipak s ní doma zkoušíte?
Ne. Nechávám to na ní. Sbor pod vynikajícím vedením Anny Marie Lahodové pracuje naprosto profesionálně a mé dosavadní zkušenosti s dětmi na jevišti jsou výhradně pozitivní. Vlastně ji uslyším až společně s ostatními na některé ze zkoušek v divadle…

Jiří Štrunc (zdroj jiristrunc.cz)

Broučci budou v historické budově. V Novém divadle vás čeká jiná premiéra. Bizetova Carmen. Dirigoval jste ji i v minulé inscenaci, kterou režíroval Jan Burian, a byla na repertoáru DJKT velmi dlouho… Hrála se ovšem ve Velkém divadle. Jak se vám bude nyní k tomuto diváckému titulu vracet? Lze v tak známé opeře najít něco nového, když se k ní po letech vrátíte?
Carmen mám samozřejmě velmi rád. A obecně – vždycky můžete nacházet něco, co se objeví v jiném světle. A to nejen v partituře, ale nastudování vás zastihne v jiné životní etapě, přijdou jiní interpreti, scénická podoba bude jiná. A teď ji budeme hrát v jiném prostoru. Ve specifickém sále Nového divadla. Mám zde už zkušenosti s Madama Butterfly, Čarostřelcem, Hamletem i Libuší a už vím, co můžeme od nepřející akustiky Nového divadla očekávat. Přestože tyto zkušenosti máme, práci to nijak neusnadní, pokusíme se s touto situací vyrovnat, jak nejlépe to půjde.

Dirigujete romantickou hudbu i současnou. Jak toto střídání vnímáte?
Na romantické hudbě jsem vyrůstal od malička, vždy jsem ji poslouchal a mám ji rád. Setkání se současnou hudbou přišlo později. Nemluvím tady o symfonickém repertoáru, ale o soudobé operní tvorbě. Do oboru takzvané experimentální hudby jsem ještě neměl příležitost vstoupit, ale díla dnešních autorů diriguji. Kromě symfonických skladeb jsem nastudoval opery Veta za vetu Zdeňka Lukáše, Toufara Aleše Březiny, Kubičkova Jakuba Jana Rybu a teď Broučky. Každá z těch oper je naprosto jiná a má svou specifickou hudební řeč.

Není nastudování současného operního díla náročnější? Například při přípravě s pěvci?
Určitě je. Pokud skladatel respektuje možnosti hlasu a frázování, je to jednodušší. Jindy je vše např. intonačně náročnější a za dobu, kdy studujete současné dílo, by se klidně mohly nastudovat dvě opery romantické. Ale moderní, současné opery je nezbytně nutné hrát. Dnešní doba vytváří trochu jiný typ hudby, vznikají multistyly, podobně jako u Broučků. A nemůžeme je opomíjet. Během historického vývoji vždycky přicházely novinky, hrály se a interpreti se s nimi vyrovnávali. A navíc – výhodou současného díla je, že jeho autoři žijí. Můžete se s nimi setkávat, o mnoha věcech si můžete promluvit a konzultovat je.

Setkáváte se s nimi při studiu jejich děl?
Ano, setkávám a setkávám se rád. Setkal jsem se dosud se všemi skladateli, tak se také těším na spolupráci s panem Janem Jiráskem.

Nechystáte se v nadcházející sezóně do Japonska? Dirigoval jste tam v minulých nejen produkce DJKT, ale sami Japonci vás angažovali i na dirigování symfonických koncertů svých orchestrů. Dirigoval jste v Ósace a na dalších místech.
Dirigoval jsem v Japonsku již řadu orchestrů, z nich jeden z posledních byl v Ósace. Ano, měl bych tam znovu jet na umělecké hostování v příštím roce.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na