Je prý jedním z našich největších dirigentských talentů

Jiří Rožeň chce zůstat sám sebou

Patří k muzikantům, o kterých se mluví. Čtyřiadvacetiletý mladík vylétl z Pražské konzervatoře, kde studoval dirigování, rovnou do učení do Salcburku, Hamburku a Curychu, odkud vedly jeho kroky díky úspěchům v prestižních světových dirigentských soutěžích k BBC Scottish Symphony Orchestra v Glasgow, v němž působí jako asistent šéfdirigenta Donalda Runniclese. Na českých pódiích můžeme Jiřího Rožně vídat jen zřídka. O to očekávanější je jeho letošní debut na Pražském jaru.

 

Od šesti let jste se věnoval klavíru, studoval jste na Gymnáziu Jana Nerudy, poté na salcburském Mozarteu i v Hamburku, zúčastnil jste se kurzů Ivana Klánského. To vypadá, jako byste se chystal na dráhu klavíristy. Kdy se vaše rozhodnutí změnilo a proč jste zatoužil stát se dirigentem?

Hra na klavír mě velice bavila, dokonce jsem nějakou dobu uvažoval o tom, že se klavíru budu věnovat profesionálně. Ale zároveň jsem zpíval ve sboru, kde jsem velmi obdivoval práci sbormistrů, možnost pracovat s kolektivem a sdílet s ním své myšlenky o hudbě. Začaly mě zajímat i jiné hudební formy jako symfonie, opera… Neuvěřitelná paleta barev a nepřeberné množství barevných kombinací dělá z orchestru, alespoň pro mne, ten nejkrásnější „instrument“.

Ve čtrnácti letech jste byl přijat na Pražskou konzervatoř na obor dirigování, kde jste studoval u Miriam Němcové, Miroslava Košlera a Hynka Farkače. Není to brzký věk na studium dirigování? Neměl by se adept dirigování nejprve „vyučit“ na hudebním nástroji a až poté začít studovat dirigování?

Jistě, čtrnáctiletý kluk je ještě hudebně nevyzrálý, ale již tehdy jsem byl velmi zapálený pro hudbu, zajímala mě instrumentace, hra z listu, studium partitur. Velmi často jsem chodil na koncerty České filharmonie a dalších symfonických orchestrů, navštěvoval jsem operní představení. Výběr tohoto oboru byla pro mě vcelku přirozená volba.

Vy jste však pokračoval ve skvělém vzdělávání: nejprve bakalářské studium orchestrálního a sborového dirigování na Universität Mozarteum Salzburg, magisterský stupeň jste absolvoval v roce 2015 na Hochschule für Musik und Theater Hamburg. Proč jste se obrátil ke studiu v Rakousku a v Německu? Máte možnost srovnat českou a německou výuku dirigování?

Jedním z důležitých impulzů byla velká hudební tradice Vídně, kde jsem absolvoval přípravný kurz dirigování a hudební teorie na Universität für Musik und darstellende Künste. A samozřejmě také hudební tradice Salcburku. Do Hamburku a Curychu jsem šel hlavně za vynikajícími profesory. Co se týká porovnání studia v německy mluvících zemích a u nás, nemohu srovnávat tamní univerzity s naší Hudební fakultou Akademie múzických umění, protože jsem absolvoval „pouze“ Pražskou konzervatoř. V Rakousku i v Německu je zvykem, že výuka probíhá v menších skupinách, takže se adepti dirigování nejen navzájem učí ze svých chyb a nedostatků, ale také se vzájemně inspirují. Výhodou také je, že stráví mnoho hodin – ne jen dvě nebo tři – týdně se svým profesorem dirigování. Své výkony ve výuce studenti natáčejí na video a s profesorem je v následujících hodinách hodnotí. Je tu i dostatek praxe. Studenti mají možnost pracovat každý týden s ansámblem, vystupovat na koncertech. V prvním roce svého magisterského studia jsem dirigoval Hamburské symfoniky asi na dvanácti vystoupeních! A to repertoár od opery až po soudobou hudbu.

Co znamená pro mladého dirigenta být finalistou prestižních soutěží a jaké příležitosti mu to přinese?

Být finalistou takových soutěží je samozřejmě čest a velká radost. Díky finále na Donatella Flick jsem měl možnost dirigovat London Symphony Orchestra v Barbicanu. Díky finále na Nestlé and Salzburg Festival Young Conductors Award jsem vystoupil na tomhle prestižním festivalu s Cameratou Salzburg. Dále se adept soutěží naučí velké množství repertoáru, také je to velice dobrý trénink na dirigentské výběry, protože člověk musí ukázat vše, co v něm je, během několika málo minut a musí zaujmout a přesvědčit jak orchestr, tak porotu. Finálové účasti přinesou pozvání k orchestrům a v neposlední řadě také zájem agentur.

Zajímavě znějí rovněž jména dirigentů, jejichž kurzů jste se zúčastnil: Bernard Haitink, Péter Eötvös, Edo de Waart…, také seminář Jiřího Bělohlávka na Pražské konzervatoři. Je pro mladého člověka těžké přijímat všechny podněty a neutopit se v nich?

Pro mě to příliš těžké nebylo. Spíše inspirativní! Snažil jsem se vždy vzít od svých učitelů to, co se mi z hlediska dirigentského stylu či idejí líbilo a zdálo správné. Takže jsem si od každého odnesl něco. Nikdy jsem se však nesnažil o to, abych své profesory napodoboval. Chci zůstat sám sebou. Musím ale také zmínit, že velmi důležité impulzy jsem si odnesl od – pro mě nejdůležitějších – profesorů Hynka Farkače, Ulricha Windfuhra a Johanesse Schlaefliho.

Zřejmě každý z dirigentů, s nimiž jste se během studia sešel, má jiný způsob práce s orchestrem. Ať jde o důraz, který klade na jednotlivé stránky nastudování skladby, nebo o způsob komunikace s orchestrem. Existuje dirigent, který vás hodně oslovil, nebo si v případě zmíněných umělců berete od každého něco?

Od dirigentů, se kterými jsem měl možnost spolupracovat a učit se od nich, jsem si vzal od každého něco. Každý byl nějakým způsobem odlišný, ale obecné kvality dirigenta měl pochopitelně každý, mám na mysli ovládnutí techniky, výborný sluch, schopnost efektivně zkoušet s orchestrem a tak dále. Mým ideálem je neztratit smysl pro celek přílišnou starostí o detaily, ale také neztratit smysl pro detaily přílišnou starostí o celek. Mezi dirigenty, kteří mě v současné době ovlivňují, patří můj dirigentský mentor na Royal Conservatoire of Scotland Garry Walker a šéfdirigent BBC Scottish Symphony Orchestra Donald Runnicles, kterému asistuji u orchestru.

Měl jste v počátcích svého studia dirigentský vzor? A proměnil se? Koho si obzvlášť považujete nyní a proč?

Nemohu říci, že bych měl v začátcích svého studia pouze jeden vzor. Vždy to bylo více dirigentů. Mám velkou radost, že se mi podařilo setkat se třeba s Bernardem Haitinkem na kurzu s Musikkollegiem Winterthur. Také si velmi vážím české dirigentské školy a budu velice usilovat o to, abych ji úspěšně a důstojně reprezentoval. Jak jsem zmínil, vážím si svého dirigentského mentora Garryho Walkera, Thomase Dausgaarda, z mladších dirigentů Kirilla Petrenka. Všechny spojuje obrovská muzikalita, a to je mi velice blízké.

Kdy podle vás dojde dirigent k vytvoření vlastního stylu? A co byste do onoho stylu zahrnul?

Myslím si, že najít vlastní styl každému mladému nebo začínajícímu dirigentovi nějaký čas trvá. Je to individuální. Člověk neustále hledá, přemýšlí, sbírá zkušenosti a vyvíjí se. Tím mám na mysli hlavně proces zkoušení s orchestrem a studium partitur. Z hlediska dirigentského rukopisu je důležité nesnažit se někoho kopírovat, nestát se „klonem“ například Marisse Jansonse, Zubina Mehty nebo Claudia Abbada.

Jaký způsob interpretace je vám blízký – expresivní, nebo spíše zahloubanější, neokázalý?

Co se týká dirigentského projevu, tak spíše expresivní, ale ne okázalý. Pokud jde o interpretaci, myslím si, že velice důležitý je smysl pro styl. U některých symfonických orchestrů se mi zdá interpretace například vídeňského klasicismu plná konvencí a romantického hutného zvuku, což mi přijde škoda, a vždy se snažím alespoň částečně změnit zvuk v duchu historicky poučené interpretace.

V současné době působíte jako asistent šéfdirigenta BBC Scottish Symphony Orchestra Donalda Runniclese, od září 2016 jeho nástupce Thomase Dausgaarda. Jak dlouho působíte ve Skotsku a jak jste se tam vlastně ocitl? Jak vás přijímají muzikanti a čemu se naučíte v pozici asistenta šéfdirigenta?

Ve Skotsku jsem od září 2015. Pár dní po mé soutěži v Londýně jsem se rozhodl, že opět zkusím štěstí ve Spojeném království, a opět mi to vyšlo. Přihlásil jsem se do konkurzu na tuto pozici a v březnu minulého roku jsem uspěl. Považuji to za osobní výhru, protože na tento program jsem pomýšlel roky. Orchestr BBC Scottish Symphony Orchestra je velmi dobrý a velmi flexibilní, muzikanti jsou velice příjemní a přátelští. Nedávno jsem s nimi nahrál a provedl premiéru skladby studenta skladatelského oddělení Královské skotské konzervatoře a orchestr hned na první zkoušce zahrál z listu tuto komplikovanou skladbu bez větších problémů a chyb. Pozice asistenta šéfdirigenta obnáší cestování s orchestrem na zájezdech po Skotsku, kde jsem „ucho v sále“ Donalda Runniclese, asistuji nejen jemu, ale i některým hostujícím dirigentům.

Co obnáší pozice Leverhulme Conducting Fellow na Royal Conservatoire of Scotland v Glasgow?

Leverhulme Fellowship mi zase přináší častou spolupráci s Red Note Ensemblem (výborným skotským ansámblem pro soudobou hudbu), Royal Scottish National Orchestra, všemi ansámbly školy, dirigování operních představení a v neposlední řadě spolupráci s mým mentorem Garry Walkerem.

Práce mladého dirigenta je velmi náročná, vím, že během několika týdnů jste se musel naučit přes třicet skladeb. Můžete vysvětlit, co znamená v dirigentském slangu „naučit se skladbu“?

To bylo v období Vánoc, kdy jsem musel nastudovat sedmadvacet větších či menších skladeb na operetní kurz v Lipsku. Hned po jeho ukončení jsem musel mít připraveny dvě opery a další kompozice na leden do Glasgow. Vždy se snažím skladbu naučit do detailu a přemýšlet o ní ze všech možných pohledů, například z hlediska anticipace problémových míst v orchestru, přemýšlení o technických aspektech dirigování a tak dále.

Jak vypadá váš běžný pracovní den?

Těžko se to popisuje, protože dirigování je profese, ve které většinou žádný týden není stejný. Jiný repertoár, jiný orchestr, často jiné město či stát. U mě tomu tak zatím není, protože jsem většinu času ve Skotsku, kde vykonávám již zmíněnou asistenci a Fellowship. Ale třeba poslední dva týdny pro mě byly dost náročné. Asistoval jsem produkci oper Mavra Igora Stravinského a The Beer Williama Waltona, zároveň připravoval symfonický orchestr. Jeden večer jsem dirigoval tato operní představení, další večer jsem vystoupil s Red Note Ensemble. Následující týden od rána do večera asistování Donaldu Runniclesovi u BBC Scottish Symphony Orchestra, poté nácvik a dirigování Straussova Hobojového koncertu se symfonickým orchestrem školy.

Jak relaxujete a jak se vám žije ve Skotsku? Máte vůbec čas na tamější přírodu?

Člověk musí občas vypnout, i když mu to často závazky neumožňují. Snažím se odpočívat při čtení literatury, i té, která je pro moji profesi důležitá, zabývá se například autory, jejichž díla zrovna studuji. Ve volných chvílích se snažím dělat také něco pro svoji fyzickou kondici. Bohužel k cestování po Skotsku jsem zatím nenašel čas, pokud neberu asistence orchestru při koncertech v různých městech. Skotsko je překrásná země a já doufám, že se mi podaří v příštích měsících nebo o prázdninách najít více času na objevování tamní krásné přírody a pozoruhodných historických památek.

Vedle symfonické hudby jste již dirigoval dvě opery (Ravela a Daiggera), kromě klasiky provádíte i soudobou hudbu. Je pro dirigenta důležité se zpočátku obracet ke všem žánrům a stylovým obdobím, a získávat tak všestrannost?

Nyní jsem měl možnost dirigovat další dvě opery a pravidelnou spoluprací s Red Note Ensemble mnoho titulů ze soudobé hudby. Myslím si, že je důležité, aby se dnes mladý dirigent dokázal vypořádat se vším. Kariéru již není možno založit na dvaceti třiceti osvědčených titulech. Vedle soudobé hudby je mým dalším zájmem oblast historicky poučené interpretace. Takže podle mého názoru je všestrannost velice důležitá.

U nás doma vás vídáme zřídka. Před Vánoci jste dirigoval benefiční koncert Výboru dobré vůle s PKF – Prague Philharmonia. Jak se vám s orchestrem spolupracovalo?

Je to tím, že jsem odešel studovat do zahraničí v roce 2010, kdy jsem byl de facto v úplných začátcích. V roce 2012 jsem měl na Pražské konzervatoři absolventský koncert s Talichovou komorní filharmonií a další koncert pak s Filharmonií Hradec Králové, kde jsem byl s curyšskou třídou na workshopu. Jinak jsem dirigoval pouze v zahraničí. Jsem moc rád, že přišly nabídky na dirigování doma v Česku. Spolupráce s „PKFkou“ byla příjemná. Myslím si, že je potřeba více hostování na to, aby člověk orchestr opravdu poznal. Těší mě, že již brzy budu mít možnost s orchestrem opět spolupracovat.

A to zanedlouho. Na Pražském jaru se odehraje váš festivalový debut právě s PKF – Prague Philharmonia. Jak se na tento koncert připravujete, jakou mu přikládáte důležitost?

Vždy se snažím připravit co nejlépe a ponořit se co nejvíce do studované hudby. Takže se příprava nějak výrazně neliší. Koncertu samozřejmě přikládám velikou důležitost. Moc si pozvání vážím a velmi se na koncert těším!

Měl jste možnost spolupracovat na dramaturgii koncertu (Schubert, Nielsen, Martinů, Kabeláč)?

Výběr probíhal dialogem s dramaturgy festivalu a jsem velice rád, že moje návrhy uvítali! Mohu tedy dělat program, který jsem zvolil. Myslím si, že je důležité, aby i mladý umělec měl možnost, pokud to dramaturgicky vyhovuje, si alespoň částečně zvolit repertoár, který chce provést.

Znáte nahrávky korejského flétnisty Yubeena Kima, který na tomto koncertě vystoupí?

Ano, některé. Musím říci, že finálové klání Pražského jara jsem velmi bedlivě sledoval z Hamburku a Yubeen byl mým favoritem. Jsme spolu od té doby v kontaktu a jsem rád, že jsme se naprosto shodli ve výběru koncertu. Nielsen byl jedním z návrhů, o kterém jsme uvažovali oba.

Jaké jsou vaše nejbližší plány?

Po deseti týdnech letím do Prahy, kam se velice těším. Nebude to však úplně odpočinkový týden. Čeká mě tisková konference Pražského jara, rozhovor pro časopis, pro rádio, několik důležitých setkání. Z Prahy odlétám do Londýna, kde budu jedním z hostů prezentace Pražského jara. Potom pokračuji do Skotska, kde mě čekají další asistence, koncerty a masterclass s Royal Scottish National Orchestra. V červnu se chystám na masterclass s Lotharem Zagroshkem v Berlíně a na koncerty s Hamburskými symfoniky.

Prolínají se vaše plány s vašimi představami a se sny, čeho byste chtěl ve svém profesionálním životě dosáhnout?

Zatím si žiji svůj sen. Mou profesí je to, co mne nejvíce baví a naplňuje. Ještě ze studií na Gymnáziu Jana Nerudy jsem snil o studiu dirigování na Mozarteu. A stalo se. V době studia dirigování jsem snil o Fellowship na Royal Conservatoire of Scotland a také se to vyplnilo. To samé se týká soutěží. Takže jsem velmi rád, že mám zatím štěstí. A další sny? Myslím, že si je ponechám pro sebe, aby se opět vyplnily…

Děkuji za rozhovor!
***

Vizitka:
Jiří Rožeň se narodil v Praze v roce 1991, v současnosti zastává pozici asistenta šéfdirigenta BBC Scottish Symphony Orchestra Donalda Runniclese a také Leverhulme Conducting Fellow na Royal Conservatoire of Scotland v Glasgow. Tato prestižní pozice mu umožňuje spolupracovat mimo jiné s Royal Scottish National Orchestra, Red Note Ensemble, Scottish Opera a všemi ansámbly Royal Conservatoire of Scotland.

Je finalistou prestižních mezinárodních dirigentských soutěží: Nestlé and Salzburg Festival Young Conductors Award 2015, díky které v srpnu 2015 debutoval na Salzburger Festspiele s orchestrem Camerata Salzburg a soutěže Donatella Flick LSO Conducting Competition 2014, při které vystoupil v londýnské Barbican Hall s prvním britským orchestrem.

Jiří Rožeň měl již možnost dirigovat orchestry jako London Symphony Orchestra, Orchestre Philharmonique de Radio France, Royal Flemish Philharmonic, Musikkollegium Winterthur, Camerata Salzburg, Hamburger Symphoniker, Lucerne Festival Academy Orchestra, Österreichisches Ensemble für Neue Musik, Bremer Philharmoniker, Philharmonie Südwestfahlen, Bad Reichenhaller Philharmonie, Orchestr státní opery Plovdiv, Guildhall Symphony Orchestra, Royal Conservatoire of Scotland Symphony Orchestra, Talichovu komorní filharmonii, Filharmonii Hradec Králové a další.

Jiří Rožeň se od šesti let věnoval u J. Diatkové hře na klavír, kterou postupně rozvíjel během studia na Gymnáziu Jana Nerudy s hudebním zaměřením u prof. M. Ballého, dále pak na salcburském Mozarteu u prof. C. Tanského a v Hamburku u profesora Evgenie Koroliova. V roce 2006 vyhrál soutěž Prague Junior Note a Cenu Českého rozhlasu, také se účastnil kurzů Ivana Klánského.

Ve čtrnácti letech byl přijat na Pražskou konzervatoř na obor dirigování, kde studoval u prof. M. Němcové, Miroslava Košlera a Hynka Farkače, v jehož třídě v roce 2012 absolvoval. O rok později ukončil bakalářské studium orchestrálního a sborového dirigování na Universität Mozarteum Salzburg. V roce 2015 ukončil magisterské studium na Hochschule für Musik und Theater Hamburg. Své vzdělání si rozšířil aktivní účastí na mistrovských kurzech u Bernarda Haitinka, Pétera Eötvöse, Eda de Waarta, D. Robertsona, Nicoláse Pasqueta, B. Lubmana, J. Panuly, Johannese Schlaefliho, Markuse Poschnera a na dirigentském semináři Jiřího Bělohlávka na Pražské konzervatoři. Jeho dirigentským mentorem na Royal Conservatoire of Scotland je Garry Walker.

Jiří Rožeň je stipendistou německého programu na podporu špičkových dirigentů nastupující generace Dirigentenforum.
(Zdroj: jirirozen.com)

www.jirirozen.com