Joe Hisaishi dirigoval přesně, ale nepřesvědčil

  1. 1
  2. 2

Následovala plocha bez orchestru, během níž mohli oba sólisté ukázat i něco víc než jen vzájemnou rytmickou sehranost a pohotové řešení stresujícím způsobem působícího otáčení not. V zasněné náladě, nízké dynamice a s citlivým úhozem přednášeli impresionisticky znějící harmonie, které známe z Hisaishiho filmových kompozic a které tvořily zajímavý kontrast k posluchačsky těžko uchopitelné první části. Její tonální rozvolněnost a rytmické složitosti se vrátily s opětovným nástupem orchestru a všichni interpreti se zuby nehty drželi, aby skladbu dohráli do konce. Všichni naštěstí dohráli společně a po doznění posledních tónů se ozval potlesk – nikoliv však tak vřelý, jako po Prokofjevovi. Jako by posluchači oceňovali spíše práci, jakou muselo napsání a secvičení skladby dát, než dojem z hudby samotné.

Během dlouhé přestavby pódia, během níž byly dva klavíry v popředí nahrazeny dvěma harfami postavenými dirigentovi doslova na dosah, nastal pro diváky čas si trochu odpočinout a připravit se na další českou premiéru – na programu byl estonský skladatel Lepo Sumera a jeho Symfonie č. 2. Třívětá kompozice si kromě dvou harf říká o velký symfonický orchestr podobného obsazení jako v první půlce provedený Prokofjev – hudebně jde však o diametrálně odlišný svět. Hisaishi pro tuto skladbu odložil svou taktovku a dirigoval pouze rukama – nejspíše pro větší expresivnost gesta, nebo pro možnost jemnějších nuancí. Ať byl důvod jakýkoliv, orchestr hrál docela jinak než doposud. Po celé trvání dvacetiminutové kompozice nenastal jediný okamžik, kdy by bylo nutné pochybovat o souhře, atmosféře, náladách nebo o uměleckém záměru. Interpretačně i posluchačsky dost náročnou skladbu, která v prudkých barevných i dynamických kontrastech kombinovala prvky minimalismu, archaizující a témbrové hudby s metodou koláže, zněla v podání brněnských filharmoniků naprosto přesvědčivě, logicky a koherentně. Zvláštní uznání pak patří dvěma harfenistkám – za své bravurní zvládnutí exponovaných partů by si určitě zasloužily uvedení v programu vedle dvou klavíristů z předchozí skladby.

Hisaishi diriguje Hisaishiho – Joe Hisaishi, Filharmonie Brno, 28. dubna 2022 (foto Vojtěch Kába)
Hisaishi diriguje Hisaishiho – Joe Hisaishi, Filharmonie Brno, 28. dubna 2022 (foto Vojtěch Kába)

Rozestavění orchestru nebylo zvláštní jenom přítomností dvou harf v popředí. Už od počátku koncertu byla smyčcová sekce rozestavěna méně obvyklým způsobem – violoncella uprostřed a primy a sekundy na opačných stranách pódia, po dirigentově levici a pravici. To se ukázalo jako velmi vhodné především pro tuto Sumerovu skladbu, kde díky tomu zajímavým způsobem vyzněly dialogy mezi prvními a druhými houslemi. Symfonie prošla třemi větami – postupně gradované Moderato tranquillo, subtilnější Interludium a závěrečné velmi působivé Spirituoso. Po zhruba dvaceti minutách se vrátila k harfovému duetu, kde původně začala. Jejich zvuk se postupně vytrácel a vypadalo to, že Hisaishi by si tentokrát přál krátký moment ticha po posledním drnknutí. Nebylo mu to však dopřáno, jelikož několik málo diváků (možná Sumerovi fanoušci dobře obeznámení s touto skladbou?) začalo tleskat ještě před dochvěním poslední struny.

Je jistě dobře, že se Filharmonie Brno snaží o pestrou dramaturgii, že dává velký prostor současné tvorbě a že ji dává do blízkosti klasických, posluchačsky přístupnějších skladeb. Zůstává ovšem otázkou, zda by celý večer nepůsobil lépe, kdyby byl zakončen Prokofjevem – dát na program dvě takto náročné skladby hned za sebe, navíc do druhé poloviny koncertu, může být pro řadu diváků přeci jen příliš velké sousto. Hisaishi se s tím však dokázal vypořádat a zajistil si, aby posluchači z Janáčkova divadla odcházeli spokojeni a s úsměvem na tváři. Již během závěrečné děkovačky do orchestru přibylo několik členů, takže bylo jasné, že se chystá přídavek – a skutečně, přišel slavný valčík, který Hisaishi napsal jako titulní melodii pro překrásný film Hajaa Mijazakiho Zámek v oblacích. A stejně jako u nedávného brněnského koncertu jazzového pianisty Brada Mehldaua i zde bouřlivé ovace a tleskání ve stoje ukázaly, že to byl právě přídavek, který nejvíce naplnil, co od koncertu s názvem „Hisaishi diriguje Hisaishiho“ velká část publika nejspíše očekávala.

Hisaishi diriguje Hisaishiho
28. dubna 2022, 19:00 hodin
Janáčkovo divadlo, Brno

Program:
Sergej Prokofjev: Symfonie č. 7 cis moll, op. 131
Joe Hisaishi : Variace 57 (česká premiéra)
Lepo Sumera: Symfonie č. 2 (česká premiéra)

Účinkující:
Maki Namekawa – klavír
Dennis Russell Davies – klavír
Filharmonie Brno
Joe Hisaishi – dirigent

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments