Jolanta a Modrovousův hrad společně v Met

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Bartókův Modrovousův hrad, poprvé uvedený roku 1918, je dílo tak symbolické a dvojznačné, že je v inscenaci možné téměř vše. Když Judita dorazí do strašidelného hradu svého nového manžela (v této inscenaci ji vysadí z auta), zaměří se na dveře opatřené sedmi zámky. Co za nimi je? Prosí a nakonec nutí Modrovouse, aby jí dal klíče. Zmatený muž před ní chce uzavřít svůj vnitřní život, ale přesto, jak se zdá, nemá jiné východisku, než ji do něj vtáhnout. Otevřou se dveře vedoucí do fantastických, strašidelných míst, včetně mučírny, zbrojnice či pokladnice plné zkrvavených šperků. Jedny dveře vedou k ohromnému moři slz.

Součástí inscenace je fascinující videoprojekce a jevištní efekty, které názorně představují popisy v libretu. Komůrka se šperky je honosná koupelna, v níž paní Michael v roli Judity zpívá téměř nahá, naklání se z vany a pohupuje perlovým náhrdelníkem, když si najednou všimne, že je na něm krev. A moře slz? To je bíle vykachlíkovaná umývárna se sprchou a mokrými, zapařenými stěnami.

Paní Michael vnáší do role Judity pevný, jasný hlas a hlubokou vnitřní intenzitu. Basista Mikhail Petrenko, přestože byl toho večera hlasově poddimenzovaný, má zrnitý a podlý hlas a většinou vystihuje Modrovousovy zlovolné sklony.V Gergievově pojetí tohoto strhujícího Bartókova díla s expresionistickou úzkostí a debussyovskou svěžestí byly ohromující pasáže. V hudbě zdůraznil venkovské, folkloristické prvky, které působily svěže. Některé pasáže však vyzněly malátně a neutuchající zvučnost byla neměnná.

Během závěrečného aplausu po Modrovousovi stáli po obou stranách propadla uvaděči střežící jeviště Met. Tak tomu možná bude pokaždé, když zde budou vystupovat ruští umělci.

(The New York Times – 30. ledna 2015 – Anthony Tommasini)
***

Podivný večer s premiérou Modrovouse a Jolanty v Met

Demonstranti z organizace Art Against Aggression (Umění proti agresi), kteří pokojně protestovali před budovou Metropolitní opery v den čtvrteční odložené premiéry společného uvedení Jolanty a Modrovousova hradu, tiše obvinili hvězdnou sopranistku Annu Netrebko, že „světoznámá operní pěvkyně je zastánkyně teroristů“. Uvnitř se poněkud agresivnějšímu demonstrantovi nějak podařilo dostat se na jeviště během závěrečného potlesku po Jolantě a rozvinout transparent zobrazující společně Annu Netrebko, Valerie Gergieva a Vladimira Putina s hitlerovským knírkem. Potlesk se prudce změnil v projevy nevole publika. Demonstrant byl z jeviště rychle vyveden.

Jak se lidově říká: „A krom toho, paní Lincolnová, jaké bylo to představení?“

Bez ohledu na politické názory byl takový protest velice znepokojující. Při návratu na druhou polovinu – Modrovousův hrad – jste se cítili podivně rozrušeni. Část z vás zůstala ve sféře „co kdyby“, přestože vizuální pojetí této inscenace v režii geniálního novátorského polského režiséra Mariusze Trelińského jelo v Modrovousovi na daleko vyšší obrátky než v Jolantě.

Poté, co jsem Trelińského objevil díky jeho inscenaci Madame Butterfly a Andrea Chéniera ve Washingtonské národní opeře, očekával jsem, že z Jolanty i Modrovouse budu odcházet příjemně vyděšený rozletem a hloubkou fantazie, jaké jsem si v jeho případě užíval předtím. Tak tomu bylo u Modrovouse; Treliński v opeře ponechal často vynechávaný prolog v maďarštině, jímž se publikum zve do tohoto podivného ponurého příběhu – v němž Modrovousova poslední žena Judita objeví za hradními dveřmi ještě slavnější a otřesnější věci – uprostřed opadaného lesa v pohybu, který vypadal jako živý.

A pak, počítačová obraznost kombinovaná s poněkud tradičnějšími kulisami připomínaly průmyslovou výtahovou šachtu, mučírnu z Orwellova románu 1984 a strašidelné podsvětí, v němž existovaly Modrovousovy předešlé manželky. Podstoupila Modrovousova žena zkoušku ohněm a vodou? Halucinační noční můrou? Senzibilizační zkušeností ve stylu Mechanického pomeranče? Nic takového jsem snad na jevišti Met ještě neviděl. Bartókova smělá opera se často uvádí z bezpečné vzdálenosti. S Trelińským působil Modrovousův hrad nebezpečně – a to ne jen kvůli incidentu s demonstrantem.Cena však byla vysoká. Jeden z mnoha kejklů způsoboval, že se zdálo, že je zpěvák či zpěvačka přemisťován teleportem na různá místa v okolí hradu prostřednictvím počítačem generovaných kulis. Aby k tomu mohlo dojít, bylo třeba protáhnout Bartókovy přechodové pasáže – o hodně více, než byla jejich zamýšlená délka. Tempa byla rozvleklá. Netušil jsem, že tato opera může být tak dlouhá. Většina tvrdohlavých dirigentů by na tuto hru nepřistoupila tak ochotně. Pan Gergiev také postupem času nalezl mnohá tajemství ve spletitých houštinách Bartókova složitého komponování.

Zpěváci to také měli těžké, do té míry, že jen Nadja Michael a Mikhail Petrenko měli ideálně silné hlasy pro své role Judity a Modrovouse a maďarský text zpívali s obdivuhodnou zřetelností. Jejich interpretace se však zdály přehlušeny vším, co kolem nich na jevišti vířilo, a rozličnými způsoby, jimiž na to museli reagovat. Petrenko byl příliš často slyšet ze zákulisí, zpoza hradních dveří či v jiných hlas omezujících situacích. Paní Michael měla na jevišti nejvíc práce, včetně nahé scény ve vaně. Nerad bych vyzněl nevděčně: je pravděpodobné, že tato inscenace trvale ovlivní vnímání Modrovousova hradu. Ale opravdu chytří režiséři dokáží vymyslet řešení hudbou zdůrazňovaných problémů.

Jolanta byla z inscenačního hlediska méně úspěšná, možná proto, že je méně dramatická. Příběh slepé princezny, inspirované láskou k uzdravení se ze svého postižení, je roztomilá drobnůstka, ovšem s takovou spoustou do nitra směřující hudby, že je mnohem více introspektivní než většina Čajkovského komorních skladeb. Treliński dodal opeře zajímavou, stylovou rovinu tím, že umístil hlavní postavu do velké, jasně vymezené krychle (čímž naznačil omezenost jejího světa) a postavy oblékl do stylového moderního oblečení.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Hodnocení

Vaše hodnocení - Čajkovskij: Iolanta (Met New York)

[yasr_visitor_votes postid="151406" size="small"]

Vaše hodnocení - Bartók: Bluebeard's Castle (Met New York)

[yasr_visitor_votes postid="151409" size="small"]

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
6 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments