Jonathan Friend a Peter Katona: „Nechcete, aby Carmen vypadala jako stará ježibaba“

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5

Lze osobnost opravdu odhalit během krátkých deseti minut, které máte na sledování vystoupení soutěžícího?
Jsme zvyklí poslouchat zpěváky i na předzpíváních v operních domech, kde se také prezentují dvěma nebo maximálně třemi áriemi. A musíme se umět rozhodnout jen na základě toho. Takže pro mne je vzhledem k mé pracovní pozici Operalia vlastně příležitostí poslechnout si čtyřicet zpěváků místo klasického konkurzu. To, že soutěží mezi sebou a že jim musíme přidělovat body a někdo nakonec vyhraje cenu, je pro mě úplně druhořadé. Samozřejmě pro zpěváky je důležité, kam až se v soutěži dostanou a zda vyhrají. Ale pro mě je to představení speciálně vybraných a vhodně zvolených talentů a častokrát si mezi nimi vyberu úplně někoho jiného než toho, kdo v soutěži získal některé z ocenění.

A znovu, je frustrující, jak jsem o tom mluvil už na začátku, že je tu víc dobrého materiálu, než jsme schopni mít na mušce. Už teď vidíme, že tu bylo víc než dvacet zpěváků, kteří si zasloužili dostat se do semifinále, a víc než deset těch, kteří si zasloužili dostat se do finále.

Ti, kteří vyhrají a získají cenu, přitáhnou pozornost médií. Není tedy jedno, zda v soutěži někdo uspěl nebo ne…
Pro mne je to, kdo vyhraje, ta úplně nejméně podstatná věc. Já a moji kolegové porotci účastí v porotě Operalie získáváme přístup k sesbírání poměrně velkého množství informací. A ty budou následně rozšířeny a posunuty k dalším lidem. Pro zpěváky je to proto reálná platforma, aby si jich všimli, aby si je poslechli a aby se dostali k příležitostem.

Klíčovou částí mojí práce je, abych byl neustále informovaný, co nejvíc, jak to jen jde, o úplném spektru operních hlasů, které jsou aktuálně k dispozici, zohledňujíc přitom celý svět. A to od úplných začátečníků až po superstar. To je samozřejmě mise, která se téměř nedá splnit. Ale snažím se k ní aspoň přiblížit i prostřednictvím mé účasti v různých porotách. A přitom si udržuji kontakt s operními agenturami a jejich partnery v různých divadlech.

Do určitého stupně se to dá zvládnout, ale pro nikoho není možné, aby věděl úplně o všem. Avšak musíte sledovat velké množství hlasů, abyste mohli činit dobře informovaná rozhodnutí. Za ty roky jsem nasbíral obrovský balík informací a zkušeností.

Nejzajímavější je zjišťovat, co všechno z toho se v mojí paměti uchová i s odstupem času. Mozek totiž automaticky selektuje, jaké dojmy z vystoupení zpěváků či různých předzpívání jsou vhodné k tomu, aby se uchovaly v hlavě a jaké tam ani nezůstanou.

Absolutní vítězové soutěže Operalia 2019 – Xabier Anduaga a Adriana Gonzalez (zdroj ND)

Mluvil jste o velkém přetlaku talentů. Operalia je natolik prestižní soutěží, že finalisté by navzdory tomu mohli mít na trhu celkem dobrou pozici…
Měl bych naivně věřit, že nakonec se ti zpěváci dostanou tam, kam by se dostat měli, ale například v posledním ročníku Operalie jsme měli ve finále čtyři vynikající mezzosopranistky, které vyhrály cenu, a nakonec se mi podařilo angažovat jen jednu z nich. Ty ostatní tři by si také zasloužily dostat příležitost, ale v následujících několika letech tato možnost prostě není. A za rok přijde další várka vynikajících zpěváků, jak to vidíme i v tomto ročníku. Už teď je jasné, že máme v Operalii opět víc dobrých zpěváků než je míst ve finále.

Podobný přetlak talentů nastal i po pádu železné opony před třiceti lety, kdy množství mladých pěvců z východní Evropy doslova zaplavilo západní operní domy. Zlé jazyky dokonce tvrdily, že tato vlna byla tehdy tak silná, že pokazila trh a snížila ceny…
To není o penězích, aspoň ne z mojí perspektivy jako reprezentanta Covent Garden. Samozřejmě i my máme vlastní finanční tlaky, ale nenaháníme zpěváky, abychom je dostali co nejlevněji, jak je to jen možné. Je třeba být fér. Je to soutěž na umělecké úrovni, není to soutěž na úrovni finanční. Není to o tom, že ruští zpěváci, anebo jindy třeba rumunští, sem přijdou a budou se nabízet za velmi nízké honoráře. Pokud jednou dosáhnete nějaké pozice v byznysu, tak tím získáte i své místo na trhu. Je to sice strašné slovo, ale přece jen je to trh, ať chcete nebo ne. A je pak přirozeným důsledkem, že účastníci trhu se vždy snaží postupovat co nejvýš, jak to jde – jak pokud se jedná o uměleckou pozici, tak pokud se jedná o schopnost vydělávat. Umělecký život zpěváka obyčejně není dlouhý a tak sólisté musí využít svou příležitost co nejlépe, jak to jen lze, a dokud to jde. Což samozřejmě znamená také tlak na výšku honoráře. A to navzdory tomu, že operní domy jsou dnes pod větším finančním tlakem, než byly kdykoli předtím.

Jsou mezi porotci Operalie vzájemně hodně rozdílné názory? Nebo uvažují podobně?
V jiných soutěžích bývá porota mnohem více diverzifikovaná, protože je složená z různých profesí – sedí v ní pěvci, správci institucí, manažeři a tak podobně, takže máme případy, kdy účinkující byl například pěveckou částí poroty dán na první místo a jiní členové poroty ho dali až na poslední místo. Takže to je dost rozdílné. Zde je porota méně diverzifikovaná, názory tak jsou o něco méně rozdílné, ale pořád jsou velmi různorodé. Já mám svá velmi jasná kritéria na posuzování toho, proč by měl být někdo angažován a kdo u mne propadne, avšak někteří moji kolegové to vidí přesně opačně. My nemůžeme přesvědčovat jeden druhého, protože každý má své důvody, proč hodnotí tak, jak hodnotí, a také proto je mezi porotci jen velmi málo diskuzí. A také proto musíme nakonec přidělit účinkujícím body, nebudeme přece přesvědčovat jeden druhého o tom, proč nepomoct právě tomu nebo jinému zpěvákovi, to by nikam nevedlo. Takto se na konci jen spočítají body a rozhodne matematika. Nerozhodne se tedy, který zpěvák byl v soutěži takzvaně lepší, ale pouze o tom, kdo lépe zapadl do kritérií většiny porotců.

Peter Katona (úplně vpravo) a Jonathan Friend (vedle něj) diskutují s Plácidem Domingem v průběhu Operalie v Praze 2019 (foto Radovan Šubín)

Někdy je i dobré úmyslně se vyhnout diskuzím, aby člověk nebyl ovlivněn názory druhých…
Určitě. V tom máte naprostou pravdu. A navíc ani není příliš mnoho času. Mezi jednotlivými vystoupeními je někdy jen pár vteřin. Poslechneme si dvacet zpěváků a potom máme krátkou přestávku a potom dalších dvacet, takže v podstatě není téměř žádný časový prostor. A potom si spolu sedneme a každý rovnou řekne své body, spočítají se a je hotovo. Opět žádný časový prostor.

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5

Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na