Joseph Calleja hvězdou koncertního provedení Cileovy Arlézanky v Deutsche Oper

  1. 1
  2. 2
  3. 3
Operní kukátko (134). Týden od 26. února do 4. března 2018. V dnešním vydání najdete: Cileova Arlézanka koncertně v Deutsche Oper v Berlíně s Josephem Callejou. Výročí Gottfrieda von Einema. Nahrávka týdne – Joseph Calleja zpívá Verdiho. Operní humor.


Cileova Arlézanka koncertně v Deutsche Oper v Berlíně s Josephem Callejou
Koncertní provedení opery Francesa Cilei L’arlesiana (Arlézanka) přineslo posluchačům jedno z neprávem zapomenutých děl italského verismu. V berlínské Deutsche Oper v rámci řady koncertních provedení oper se tomuto dílu dostalo velmi kvalitního nastudování a skvělého zpěváckého obsazení.

Francesco Cilea: L’arlesiana – Deutsche Oper Berlin 21. a 24. 2. 2018 (zdroj FB Deutsche Oper Berlin)

V milánské premiéře roku 1897 sklidil jeden ze svých největších úspěchů tenorista Enrico Caruso, který byl tehdy teprve na počátku své oslnivé kariéry. Opera pak byla příležitostně uváděna především na italských scénách, v jednotlivých inscenacích (například Filadelfie 1962 nebo Londýn 1968 a festival ve Wexfordu 2012, který se vrátil k původní čtyřaktové verzi) se dostala i na zahraniční scény, kde také byla provedena několikráte koncertně. Především jde o dílo, které vyžaduje vynikajícího tenoristu pro roli Federica a árie È la solita storia del pastore, takzvaný Federicův nářek (Lamento di Federico) patří od premiéry k parádním číslům tenoristů celého světa. Opera nabízí ještě vděčnou mateřskou roli Rosy pro dramatický mezzosoprán, part mladé zamilované dívky Vivette není již tak profilovaný a výrazný.

Textovou předlohou je divadelní hra Alphonse Daudeta na základě jeho vlastních kratších próz ze sbírky Listy z mého mlýna. Daudetova činohra ale proslula v hudebním světě již mnohem dříve, Georges Bizet zkomponoval scénickou hudbu a z ní upravil dvě světově proslulé koncertní svity. Bohužel text jen průměrného dramatika a libretisty Leopolda Marenca vykazuje dramaturgické nedostatky a ani úroveň veršů není přesvědčivá. Zato barvité Cileovo zhudebnění v duchu vrcholného verismu dokáže zaujmout i dnes.

Hvězdou dvou koncertních provedení (21. a 24. února 2018) byl maltský tenorista Joseph Calleja, který dal postavě rozervaného Federica plný zvuk i vhodnou kombinaci lyrismu a dramatismu.

Bohužel americká mezzosopranistka Dolora Zajick podle všech dostupných recenzí roli starostlivé matky jen odzpívala, aniž by navázala jakýkoliv kontakt s posluchači nebo ostatními zpěváky, navíc ve velmi omezené výrazové škále. Tak role zkoušené matky, hluboce zasažené obavami o syna, vyzněla bez většího dopadu. Naopak italská sopranistka Mariangela Sicilia s příjemným, byť ne velkým hlasovým fondem, velmi plasticky ztvárnila mladou dívku beznadějně zamilovanou do Federica.

Francesco Cilea: L’arlesiana – Mariangela Sicilia, Joseph Calleja – Deutsche Oper Berlin 21. a 24. 2. 2018 (zdroj FB Deutsche Oper Berlin / foto © Bettina Stöss)

Sopranistka a slavný tenorista tak dokázali i na koncertním pódiu postihnout velmi přesvědčivě vývoj mileneckého vztahu. I v dalších středních rolích odvedli maximum například Seth Carico jako Federicův milostný soupeř nebo Markus Brück jako pastýř Baldassare. Dirigent Paolo Arrivabeni u pultu Orchestru Deutsche Oper Berlin dílo nastudoval se smyslem pro zvuk italského verismu, byť nepřeháněl efekty, a dílo by si jistě zasloužilo i scénickou produkci.

Francesco Cilea: L’arlesiana – Paolo Arrivabeni, Orchester der Deutschen Oper Berlin – Deutsche Oper Berlin 21. a 24. 2. 2018 (zdroj FB Deutsche Oper Berlin / foto © Bettina Stöss)


Výročí Gottfrieda von Einema
Na 24. ledna 2018 připadlo sté výročí narození rakouského skladatele Gottfrieda von Einema, který se sice narodil v Bernu jako syn rakouského atašé, ale jeho tvorba je pevně svázána především s Rakouskem. Jako žák Borise Blachera získal záhy renomé i cenné kontakty, také na vedení Salcburského festivalu, kde byl sám v kuratoriu v letech 1948–1951 a 1954–1964. Salcburský festival také uvedl jeho první dvě operní díla, která zaznamenala velký evropský úspěch (a byla uvedena i v zámoří) pro tehdy ještě velmi mladého skladatele.

Gottfried von Einem (zdroj YouTube)

Dantonova smrt podle dramatu Georga Büchnera byla uvedena roku 1947 a po tomto díle následovala další opera na závažný literární text – Proces podle prózy Franze Kafky. I další tři opery vznikly na světově proslulé literární předlohy. Komická opera podle Nestroyovy frašky Der Zerrissene (Rozervanec, premiéra v Staatsoper Hamburg 1964) již takový úspěch nezaznamenala, úspěšnější se stala operní adaptace Schillerova dramatu Kabale und Liebe (Úklady a láska, premiéra v Staatsoper Wien 1976). Ale to se skladatelovo dílo již vrátilo do hledáčku operních dramaturgů operní tragikomedií Návštěva staré dámy podle známého dramatu Friedricha Dürrenmatta, který osobně upravil svou hru pro potřeby zhudebnění.

Friedrich Dürrenmatt (zdroj commons.wikimedia.org / foto Elke Wetzig)

Skladatel komponoval part hlavní hrdinky na míru Christy Ludwig, která také v premiérovém uvedení ve vídeňské Staatsoper roku 1971 nesmírně obtížný part Kláry Zachanassianové zpívala. Opera pak byla uvedena na řadě scén, kde hlavní part ztvárnily světové sopranistky a mezzosopranistky na sklonku svých kariér.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


Napsat komentář