Joyce DiDonato, Anna Netrebko, Dorothea Röschmann, ale i Magda Vášáryová v Operním kukátku
Joyce DiDonato je Semiramide
Hudební kritici z Evropy i zámoří se rozplývají nad pěveckým výkonem Joyce DiDonato v mnichovské inscenaci Rossiniho opery Semiramide (1823).
Titulní part operního díla, inspirovaného Voltairovým dramatem, byl napsán pro pěvecké schopnosti tehdejší Rossiniho manželky, slavné španělské sopranistky Isabelly Colbran. Po ní titulní roli ztělesnily největší virtuózky belcantového zpěvu, například Giuditta Pasta, Giulia Grisi, Pauline Viardot Garcia nebo Adelina Patti. Na konci devatenáctého století začalo dílo mizet z repertoáru světových scén a o renesanci opery se v rámci zvýšeného zájmu o Rossiniho operní dílo zasloužila především Joan Sutherland. Od šedesátých let dvacátého století se dílo objevuje příležitostně na jevišti a zejména v několika zásadních nahrávkách, ve kterých hlavní role ztělesnily nejvýznamnější koloraturní pěvkyně posledních šesti dekád – Joan Sutherland, Montserrat Caballé, June Anderson, Iano Tamar, Cheryl Studer (která uměla překvapit jak v koloraturních, tak wagnerovských rolích), Edita Gruberová nebo Alex Penda v zatím poslední nahrávce z roku 2012.
Výjimečné nároky na představitelku hlavní role i na mezzosopránový part Arsaceho a na další party představují překážku při zařazení opery na dramaturgický plán. Part Semiramidy nevyžaduje ani tak zvládnutí extrémně vysokých tónů (hlas Isabelly Colbran byl zřejmě přeškoleným mezzosopránem a od určitého bodu kariéry trpěla lomivostí nejvyšších tónů), ale je vybaven mimořádnými koloraturními ozdobami.
V mnichovské inscenaci (prakticky bez škrtů, podle kritické edice Alberta Zeddy a Philipa Gossetta) vedle americké mezzosopranistky, která již může být dnes považována za následovnici Isabelly Colbran (jíž také věnovala jedno ze svých profilových alb), vystupuje italská mezzosopranistka Daniela Barcellona v kalhotkové roli Arsaceho, americký tenorista Lawrence Brownlee jako Idreno a italský basbarytonista Alex Esposito jako Assur. K představení pod taktovkou Michele Marriottiho a v režii Davida Aldena se vrátíme v obsáhlejší recenzi z reprízy z 26. února 2017.
Jiný operní příběh tragické lásky Tristana a Isoldy
Tristan a Isolda – tentokráte nikoliv od Richarda Wagnera, ale od švýcarského skladatele Franka Martina. Francouzskojazyčnou verzi námětu podle veršované předlohy Le roman de Tristan et Iseut francouzského spisovatele a historika Josepha Bédiera z roku 1900 zpracoval jeden z nejvýznamnějších skladatelů Švýcarska pod názvem Le vin herbé (Kouzelný nápoj) do osobité formy, kterou nazval „oratorio profane“.
Dílo může být uvedeno jako koncertní program nebo na operním jevišti. Curyšská koncertní premiéra v roce 1942 přesvědčila, že jde o dílo mimořádných hudebních kvalit. Probíhající válka ale zabránila jeho většímu rozšíření na světových scénách. Scénické uvedení v německém jazyce pod názvem Der Zaubertrank na salcburském festivalu v místním Landestheater roku 1948 potvrdilo i jevištní účinnost díla, jeho specifickou poetiku i vysokou kvalitu libreta. Text vytvořený skladatelem je derivátem Bédierovy předlohy, inspirované francouzskou středověkou, především truvérskou literaturou a francouzským rytířským eposem podle keltské legendy, a také literární tvorbou francouzského symbolismu přelomu devatenáctého a dvacátého století.
Dílo vyniká velkou stručností zvláště v porovnání s Wagnerovým zhudebněním. Délka provedení Martinovy partitury je cca 90 minut. Základní zápletka osudové vášně Tristana a Isoldy je totožná s Wagnerovým libretem, ale v Martinově komorním díle (pro dvanáct hlasů a pouhých osm nástrojů včetně klavíru) vystupují i další postavy, například Isoldina matka, a podle francouzské středověké verze tohoto věčného příběhu se tu objevují dvě Isoldy (Isolda Zlatovlasá a Isolda Běloruká). Několik rolí je pouze epizodických.
Současná inscenace Welsh National Opera nabízí operu v anglickém překladu a s anglickými (nebo velšskými) titulky. Dílo nastudoval James Southall, který začínal u Velšské národní opery v roce 2008 jako korepetitor. Mladá režisérka Polly Graham inscenovala dílo zcela civilně, v současných kostýmech na multifunkční technicistní scéně (autorka April Dalton).
Britské kritické ohlasy jednohlasně vyzdvihují inscenaci jako dramaturgický objev, oceňují působivost hudebního nastudování i výjimečné výkony především australské mezzosopranistky Caitlin Hulcup jako irské princezny Iseut (=Isoldy) a amerického tenoristy Toma Randleho jako Tristana. Zpěvačka vystupuje především v partech ze starší operní produkce, od Monteverdiho až po Mozarta. Zkušený zpěvák má velmi široký repertoár od gluckovských rolí až k partům dvacátého století i soudobým operám. Produkce bude provedena po velmi úspěšné v premiéře v Cardiffu 16. února 2017 ještě na několika scénách v Bristolu, Plymouthu, Southamptonu a dalších.
Neznámá opera Petra Iljiče Čajkovského
Malou dramaturgickou (a možná také hudební) senzací bude uvedení Čajkovského rané opery Undina na dvou koncertech ve Zlatém sálu ve vídeňském Musikvereinu ve dnech 6. a 7. března 2017.
Půjde o evropskou premiéru, předtím byla tato rekonstruovaná verze provedená na podzim roku 2015 v Čajkovského muzeu v městě Klinu (v Moskevské oblasti).Dílo se dochovalo v řadě náčrtků a jen v několika úplných hudebních číslech. Slavný skladatel operu komponoval roku 1869 na libreto Vladimira Alexandroviče Solloguba podle klasické pohádky Friedricha de la Motte Fouqué. Rekonstrukce je výsledkem dlouholetého bádání a přípravy vědeckého vydání veškerých partitur Petra Iljiče Čajkovského.
Koncert bude doplněn četbou z původní literární předlohy. Hudebního nastudování se ujal přední znalec Čajkovského díla dirigent Vladimir Fedosejev, který více než jednu dekádu působil ve Vídni jako šéfdirigent Wiener Symphoniker. Hlavní party přednesou ruští pěvci Anna Aglatova (soprán) a Sergej Radčenko (tenor), významnou roli bude mít i sbor (Wiener Singverein).
Látka o nešťastné vodní víle zaujala slavného skladatele nejméně dvakrát, v pozdější tvůrčí etapě o ní uvažoval i jako o baletním námětu. Současní znalci Čajkovského díla se domnívají, že skladatel dokončil celou partituru opery, ale nebyl s kompozicí spokojen, a tak ji zřejmě v afektu spálil. Dochovalo se jen několik ucelených fragmentů v opisech (symfonická introdukce, píseň Undiny, finále prvního aktu a duet Undiny a Gulbrandsona). Tato čísla pak skladatel později využil v jiných kompozicích. Pro orientaci v Čajkovského díle: kompozice opery o třech dějstvích Undine následuje po prvé uvedené Čajkovského opeře Vojevoda (komponováno 1867–1868, provedeno 1869 ve Velkém divadle v Moskvě).
Rakouská Komorní pěvkyně Anna Netrebko
Sopranistce Anně Netrebko se dostalo cti rakouského titulu Komorní pěvkyně (Kammersängerin). Titul převzala ve čtvrtek 16. února 2017 na slavnosti uspořádané v Mahlerově sálu v budově Wiener Staatsoper za přítomnosti vedení divadla v čele s ředitelem Dominiquem Meyerem a také operních kolegů (s některými právě vystupuje v inscenaci Verdiho Trubadúra – výběr z prvních recenzí jsme přinesli zde).
Nechyběl také bývalý ředitel Wiener Staatsoper Ioan Holender nebo KS Ileana Cotrubaș a samozřejmě manžel Anny Netrebko, tenorista Yusif Eyvazov. Světoznámá umělkyně, která poslední dekádu disponuje také rakouským občanstvím a na scéně Wiener Staatsoper vystupuje více než patnáct let, převzala jmenování z rukou rakouského ministra kultury Thomase Drozdy. Zpěvačka označila toto jmenování za „velkou poctu, které se jí dostalo“. „Božská Anna“ tak bude moci připojit ke svému jménu i titul KS, kterým rakouské a německé země oceňují nejvýznamnější a nejzasloužilejší umělce domácích operních scén.
Dorothea Röschmann vyhrála Grammy
Skvělá německá sopranistka Dorothea Röschmann zaspala slavnostní ceremoniál udělování nejvýznamnější hudebních cen světa, proslulý večer Grammy v Los Angeles.
Unavená dala přednost odpočinku po náročném drážďanském programu (kde zkouší roli Verdiho Desdemony) před sledováním mnohahodinového přenosu na televizní obrazovce v nedělní večer. Ve čtyři hodiny ráno nalezla na mobilu zprávu s gratulací od kolegy, anglického tenoristy Iana Bostridge (též nominovaného), že zvítězila v kategorii sólového alba klasické hudby. Její vítězné písňové album Schumann & Berg (label Decca) obsahuje písňovou tvorbu Roberta Schumanna (cykly Liederkreis a Láska a život ženy) a Albana Berga (Sedm raných písní). Slavnou interpretku na klavír doprovází neméně slavná Mitsuko Uchida.
Dorothea Röschmann v této sezoně bude vystupovat především ve svých oblíbených mozartovských rolích (Donna Elvira a Hraběnka ve Wiener Staatsoper, jako Hraběnka Almaviva také v berlínské Staatsoper Unter den Linden), a také jako Verdiho Desdemona nejen v Drážďanech, ale i v Londýně.
Sezona 2017/2018 v Metropolitní opeře
První premiérou sezony bude Belliniho Norma (25. září 2017) ve které titulní roli ztělesní Sondra Radvanovsky po boku Josepha Calleji (Pollione) a Joyce DiDonato (Adalgisa). V nové inscenaci Davida McVicara se pak vystřídají v rolích přítelkyň i rivalek Marina Rebeka (Norma) a Jamie Barton (Adalgisa). Za dirigentským pultem se budou střídat belcantový specialista Carlo Rizzi a Joseph Colaneri.
Jako druhou premiéru bude sám skladatel Thomas Adès dirigovat svou operu The Exterminating Angel (Anděl zkázy) podle scénáře filmu Luise Buñuela. Dílo s více než dvěma desítkami rolí zažije lokální i severoamerickou premiéru po velkém úspěchu světové premiéry na salcburském festivalu roku 2016. Metropolitní opera byla ostatně jedním ze spoluobjednavatelů tohoto díla.
V obsazení figuruje několik známých pěvců, například Joseph Kaiser, Sally Matthews nebo Alice Coote. Režie se ujme libretista díla Tom Cairns. Silvestrovskou premiérou roku 2017 pak bude skvěle obsazená Pucciniho Tosca – v hlavní roli Kristīne Opolais (s plánovaným debutem Anny Netrebko v této roli a inscenaci v dubnu 2018), Jonas Kaufmann jako Cavaradossi a Bryn Terfel jako Scarpia.
Nová inscenace Mozartovy opery Così fan tutte (premiéra 15. března 2018) s Adamem Plachetkou jako Guglielmem se bude odehrávat na Coney Islandu v padesátých letech dvacátého století v režii Phelima McDermotta a v hudebním nastudování Davida Robertsona.
12. dubna 2018 zazní vůbec poprvé na této newyorské operní scéně Massenetova opera Cendrillon (Popelka) v režii Laurenta Pellyho a pod taktovkou Bertranda de Billyho. Hlavním lákadlem bude Joyce DiDonato jako Popelka, ale i v dalších rolích vystoupí světově známé mezzosopranistky Alice Coote (Prince Charmant) a Stephanie Blythe (macecha Madame de la Haltière). Jde ale o inscenaci z roku 2006 ze Santa Fe, která již prošla úspěšně několika evropskými scénami.
James Levine by mimo jiné měl dirigovat čtyři koncertní provedení Verdiho Requiem s předními interprety jako Krassimira Stoyanova, Ekaterina Semenchuk, Aleksandrs Antonenko a Ferruccio Furlanetto, a též by se měl vrátit jako dirigent nové série Verdiho Luisy Miller, ve které Plácido Domingo vytvoří barytonovou roli otce Millera. Nová sezona bude samozřejmě obsahovat řadu debutů pěvců v různých rolích na této světové scéně. Program nové sezony přenosů z Met jsme zveřejnili minulý týden zde.
Nahrávka týdne
Rossini – Si, Si, Si, Si! Opera arias and duets. – Marie-Nicole Lemieux, Patrizia Ciofi; ERATO 2017 (1 CD). Také máte rádi Rossiniho Kočičí duet (Duetto buffo di due gatti)? Jeden z nejzábavnějších hudebních žertů všech dob bývá však jen zřídka zařazen na profilové nahrávky. Právě kanadská koloraturní altistka Marie-Nicole Lemieux ho na nové nahrávce zpívá s jinou rossiniovskou specialistkou – italskou sopranistkou Patriziou Ciofi. Základem záznamu je koncert v Montpellier v roce 2015 s Orchestre national Montpellier Occitanie řízeným Enriquem Mazzolou. Pěvkyně, která je vynikající komediální herečkou, je jako doma v komických áriích z Italky v Alžíru nebo Lazebníka sevillského. Nechybí ale ani árie a dueta z vážných Rossiniho děl jako je Tankred nebo Semiramide. V zařazených duetech ji doprovází Patrizia Ciofi, a je to opravdu skvělý soubor hlasů, především v duetech rivalek z komických oper (Kámen mudrců nebo Mathilde di Shabran). Skutečně zábavná nahrávka, završená Kočičím duetem, vrcholně pobaví posluchače. A to v dnešní vážné době není málo…
Opera na ČT art
Belcantová opera Gaetana Donizettiho Lucrezia Borgia (1833) se znovu vrátila na české obrazovky. Inscenaci ze sanfranciské opery, naposledy uvedené v čase vánočním roku 2015, vévodí výkon Renée Fleming v obtížném titulním partu.
Partnery jí jsou Michael Fabiano, Elizabeth DeShong, Vitalij Kowaljow a další. Režii divadelní inscenace ze sezony 2012/2013 vedl John Pascoe, dirigentem byl Riccardo Frizza. Inscenace strhne hudebním nastudováním i pěveckými výkony, poněkud zábavnými se však staly návrhy kostýmů, které někteří kritici přirovnávali ke kostýmům ze slavného komediálního sci-fi filmu podle komiksu Barbarella režiséra Rogera Vadima. ČT art záznam uvedla v pondělí 20. února ve 20:45, po nějakou dobu je na webových stránkách České televize ještě ke zhlédnutí.
Hudební úsměv
Nezapomenutelná herecká představitelka Dvořákovy Rusalky Magda Vášáryová, která dala tvář i herecké schopnosti i dalším operním postavám především ve filmech Petra Weigla, poskytla Lidovým novinám krátký rozhovor při příležitosti uvedení Rusalky v New Yorku i doprovodného programu v Českém národním domě (informovali jsme zde). Jen malá citace z rozhovoru: „Přiznám se ale, že v opeře většinou sedím se zavřenýma očima. Raději jen poslouchám hudbu a zpěv.“ (Lidové noviny, 3. února 2017, strana 9)
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]
