Jsem hrdá, že mohu být sólistkou Národního divadla

Rozhovor s mezzosopranistkou Michaelou Kapustovou 

Ve vašem profesním životopisu se vyskytuje hned několik jmen pedagogů: Josef Škrobánek, Yvona Škvárová, ale i Antonie Denygrová. Proč jich je víc a co vám kontakt s tím kterým z nich přinesl?

Mé studium operního zpěvu se započalo na brněnské konzervatoři, kde jsem pár let studovala u Josefa Škrobánka. Byl to sólista Janáčkovy opery, nejen že byl dobrý profesor, ale rozuměli jsme si také lidsky a předával mi mnoho potřebných divadelních zkušeností. Nebránil mi v rozletu, a tak jsem se záhy dostala na Pražskou konzervatoř k paní profesorce Antonii Denygrové, ta mi předala hlavně výbornou pěveckou techniku, z které těžím dodnes. Absolutorium jsem pak dokončila u Yvony Škvárové, která nastoupila na konzervatoř za Antonii Denygrovou a převzala tak její žáky. Ta u mě zase objevila možnost koloratur, za což jsem byla moc ráda. Každý profesor byl v něčem výjimečný a posunul mě o kus dál.

Prošla jste i několika mistrovskými kurzy – jak ty byly pro vás důležité a podle čeho jste je vybírala?

Na mistrovské kurzy vzpomínám moc ráda, byly často o letních prázdninách, a protože jsem měla potřebu stále zpívat i v období takzvaného letního klidu, využila jsem toho. Krásné kurzy byly na JAMU pod vedením známé altistky Anny Barové, která mě moc podporovala, dále také u Zlatici Livorové v Rožnově pod Radhoštěm nebo u Petera Dvorského. Ten dokázal mladé pěvce tak povzbudit, že měl člověk chuť na sobě stále pracovat a učit se nové věci. Také jsem se na kurzech seznámila se spoustou pěvců, kteří jsou teď mými kolegy.Co říkáte, jako zpěvák stojící stále ještě na počátku svojí kariéry, úrovni našeho pěveckého školství? Myslíte, že vás škola dokázala vybavit vším, co teď potřebujete?

Myslím si, že česká umělecká škola dá pěvcům určité základy ze všech oborů, ale už je na inteligenci každého z nás, jak toho využijeme. Nemyslím si, že by bylo pěvecké školství zase tak špatné. Mladá generace pěvců teď dokazuje, že tomu tak není. Mně osobně bylo velkou školou života až samotné divadlo. Po ukončení konzervatoře jsem dostala hned krásnou nabídku na hlavní roli do Plzně a snažila se toho maximálně využít. To se mi snad povedlo, protože přicházely další nabídky. Důležitý je hlavně samotný talent a píle.

Máte v současné době stálého hlasového poradce, který by vás kontroloval a se kterým byste konzultovala výběr repertoáru?

Jak se říká, pro každého pěvce je důležité takové to třetí ucho, které vás slyší jinak než vy sám sebe. Jsem stále v kontaktu s Antonií Denygrovou, která mě teď slyšela v roli Lišáka a byla moc spokojená, čímž mi udělala velkou radost. Také svůj nový repertoár mohu konzultovat s Yvonou Škvárovou, která je sama mezzosoprán, takže spoustu rolí výborně zná a může mi poradit.Jak důležité pro vás a pro nastartování vaší kariéry byly úspěchy na pěveckých soutěžích? A které z vašich dosavadních jevištních či koncertních příležitostí považujete za zlomové?

Myslím si, že soutěžemi by si měl projít každý zpěvák. Zvyknete si totiž na stres a další faktory, které pak musíte zvládat i v profesním životě. Mně soutěže často vždy pomohly a dostala jsem pak různé nabídky na různé role. Za zlomové určitě považuji angažmá v Národním divadle Praha, dále vysněnou roli Rossiniho Popelky v Brně, za kterou jsem byla nominována na Cenu Thálie, také účast v opeře Rusalka na festivalu v Glyndebourne pod taktovkou Jakuba Hrůši, a poslední čerstvou třešinkou je opět Rusalka v koncertním provedení s Budapest Festival Orchestra s famózním dirigentem Ivánem Fischerem.

Dokázala byste sama popsat svůj hlas? Ve kterém typu repertoáru se cítíte nejlíp?

Zatím se vidím jako koloraturní mezzosoprán, hodně pohyblivý a tvárný. Mou parketou jsou Mozart, Rossini, Donizetti, tam jsem jako doma. Z českých skladatelů pak miluji svého krajana Leoše Janáčka. Uvidím, kam se můj hlas bude za pár let vyvíjet, a těším se na to.

Máte svoje pěvecké vzory? Koho z vaší branže, konkrétně z mezzosopranistek nejvíc obdivujete?

Nikdy jsem nikoho nechtěla kopírovat, zpěvák by měl mít osobnost a být sám sebou, aby mu diváci vše uvěřili. Jinak ve svém oboru ráda sleduji Elīnu Garanču nebo Joyce DiDonato.Mladí zpěváci si u nás nezřídka stěžují na to, jak obtížné je dostat vůbec příležitost, uchytit se. Co vy o tom soudíte?

Každý začátek je těžký v každé profesi, ale myslím si, že jsme všichni na stejné startovací čáře a že je na každém z nás, kam se se svou prací a talentem dostane. Je jasné, že se jako zpěváci nemusíme líbit každému intendantovi opery, ale kdo tuto profesi dělá opravdu s láskou a poctivě, tak se vždy k nějaké příležitosti může dostat.

Jak silnou konkurenci kolem sebe pociťujete? Je hodně rolí, které byste ráda zpívala, ale přitom je dostal někdo jiný?

Ráda používám větu: „Přej a bude ti přáno.“ Myslím, že všechny kolegyně v mezzo oboru jsou moc fajn. Nepřijde mi, že bychom si něco záviděly, každá jsme jiná jak hlasem, tak také zjevem. Pro každého je tu nějaká příležitost a prostor. Zatím mám na role velké štěstí a těším se z každé další, která přijde.

Vaše nejbližší úkoly?

Teď v květnu absolvuji koncerty po Evropě s Budapest Festival Orchestra, v červnu premiéra Čertovy stěny v mé oblíbené Ostravě, tedy  role Záviše. Na začátku července se bude natáčet CD Simony Šaturové, ke kterému jsem byla také přizvána, a pak už se budu těšit na zasloužené prázdniny.A váš profesní cíl? Sen? Je to nějaké zahraniční angažmá? Nebo snad těmto věcem necháváte volný průchod?

Ano, nechávám tomu volný průchod, jsem hrdá na to, že mohu být sólistkou Národního divadla v Praze. Jsem optimista a věřím, že i kultura v Česku bude brzo v popředí třeba jako ve Vídni, kde si vážné hudby váží a dokáží ji patřičně ocenit. Těším se, co mi můj profesní život přinese a kam mě život zavane.

Na závěr osobní otázka: Jaká je Michaela Kapustová v civilu? Co o sobě prozradíte? O svých mimoprofesních zálibách? Soukromí? O tom, co máte kromě svoji profese ráda?

Jsem hodně optimistický člověk, ráda se směju a užívám plnými doušky života společně s mým partnerem, který je koncertní mistr violoncell v Národním divadle, oba samozřejmě i doma žijeme operou, založili jsme společně komorní soubor Trio Maurice. Hodně a rádi cestujeme, chodíme na procházky a užíváme společných chvil, které jsou pro nás vzácností a naplňují nás.

Díky za vaše odpovědi, hodně dalších úspěchů.

Vizitka:
Mezzosopranistka Michaela Kapustová (1983), sólistka Opery Národního divadla v Praze, se narodila v Brně a je absolventkou Pražské konzervatoře ze třídy profesorky Yvony Škvárové. Největšího ocenění dosáhla v roce 2009 na Mezinárodní pěvecké soutěži Antonína Dvořáka v Karlových Varech, a to hned v několika kategoriích. V oboru opera získala třetí cenu a v oboru píseň rovněž třetí cenu. Dále pak obdržela Cenu Společnosti Antonína Dvořáka za nejlepší interpretaci písně Antonína Dvořáka a Zvláštní cenu Divadla J. K. Tyla v Plzni. Rovněž se stala laureátkou mezinárodní soutěže o Cenu Leoše Janáčka (EMCY), obdržela první cenu na Soutěžní přehlídce konzervatoří České republiky v Pardubicích a první cenu na Mezinárodní soutěži Pražský pěvec. Už za studia se zúčastnila mistrovských kurzů u Petera Dvorského v Jaroměřicích nad Rokytnou a byla vybrána na sérii koncertů pořádaných Jednotou hudebního divadla pro nejlepší účastníky Burzy mladých zpěváků. V divadle debutovala rolí Rosiny v Lazebníku sevillském v Divadle J. K. Tyla v Plzni a poté následovaly další role, v Národním divadle Brno, v Národním divadle v Praze, v Jihočeském divadle České Budějovice a v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě. Absolvovala také řadu koncertních vystoupení, například s Pražskou komorní filharmonií, Plzeňskou filharmonií, Komorní filharmonií České Budějovice a s Talichovým komorním orchestrem. Vystoupila také na Slavnostním zahajovacím koncertě ke dvoustému výročí založení Pražské konzervatoře v pražském Rudolfinu a podnikla úspěšné pěvecké turné po Itálii. Za rok 2010 byla Michaela Kapustová nominovaná na Cenu Thálie za mimořádný jevištní výkon v roli Angeliny v Rossiniho Popelce  v Národním divadle Brno. V roce 2012 úspěšně absolvovala turné ve Velké Britanii v rámci Glyndebourne Tour 2012 v roli druhé žínky (Dvořák: Rusalka). S Národním divadlem v Praze se v lednu 2013 zúčastnila turné po Japonsku, a to v inscenaci Mozartovy Figarovy svatby v roli Cherubína.

Divadelní role: Wolfgang Amadeus Mozart – Le nozze di Figaro (Cherubino), Wolfgang Amadeus Mozart – Die Zauberflute (2. dáma), Antonín Dvořák – Rusalka (2. a 3. žínka), Georges Bizet – Carmen (Mercedes), Antonín Dvořák – Čert a Káča (Káča), Leoš Janáček – Jenůfa (Pastuchyna), Leoš Janáček – Věc Makropulos (Komorná), Gaetano Donizetti – Anna Bolena (Giovanna Seymour), Gioacchino Rossini – La Cenerentola  (La Cenerentola), Gioacchino Rossini – Il turco in Italia (Zaida), Gioacchino Rossini – Lazebník sevillský (Rosina, Berta), Otto Nicolai – Die Lustigen Weiber von Windsor (Frau Reich), Giuseppe Verdi – La traviata (Flora), Giuseppe Verdi – Nabucco (Fenena), Giuseppe Verdi – Rigoletto (Maddalena), Giacomo Puccini – Madama Butterfly (Kate), Petr Iljič Čajkovskij – Eugen Onegin (Olga), Alexandr Borodin – Kníže Igor (Konchakovna), Amilcare Ponchielli – La Gioconda (Laura), Richard Wagner – Parsifal (Blumenmädchen).

Koncertní repertoár: Wolfgang Amadeus Mozart – Requiem a Korunovační mše, Giovanni Battista Pergolesi – Stabat Mater, Ludvig van Beethoven – Symfonie č. 9.     

(Zdroj: webové stránky ND Praha, osobní stránky Michaely Kapustové)

www.michaelakapustova.cz

Foto archiv sólistky