Jsem nesnesitelný tím, že neustále něco musím dělat

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Harmonia Praga vystupuje na řadě koncertů i mimo Prahu. Těžištěm je však náš cyklus ve Velkém sále Novoměstské radnice v Praze, ve kterém v šesti koncertech uvedeme již druhý ročník takzvaných Stylových večerů. Jejich dramaturgická náplň je směrována na jednotlivá hudební období, motivy či skladatelské osobnosti. Vycházíme z obsazení smyčcového orchestru, který však podle zvolené dramaturgie rozšiřujeme. Vedle známých děl, která nemůžeme pochopitelně pominout, ať už jde o Mozartova Divertimenta, Dvořákovu Serenádu a další proslavené skladby, uvádíme mnoho repertoárových novinek. Zajímavostí je, že při vyhraněných Stylových večerech zařazujeme v této sezoně vždy jednu skladbu Bohuslava Martinů, vzhledem k jeho letošnímu výročí. Trochu jsme se toho obávali, reakce posluchačů je však velmi povzbudivá. To nás inspiruje i k dalším experimentům, které by si orchestr, orientovaný na zahraniční turisty, dovolit nemohl. V naší dramaturgii se tak objevil například Arthur Honegger, Viktor Kalabis, brzy budeme mít koncert na počest soudobého skladatele Jiřího Temla… Při všech koncertech spolupracujeme s dirigentem Štefanem Britvíkem, v rámci Stylových večerů však uvádíme i skladby v ryze komorním složení.

Ještě přece jen jedna otázka úplně odjinud: Jak si vede Společnost Jana Kubelíka, kterou jste založil před čtvrtstoletím kvůli připomínání odkazu slavných houslistů minulosti?

Společnost Jana Kubelíka jsem založil v roce 1990 společně s Rafaelem Kubelíkem při jeho návratu po revoluci. Zaměřuje se na odkaz houslistů minulosti, zákonitě však především na Jana Kubelíka. Vydali jsme mnoho jeho historických nahrávek, často šlo o jejich úplně první zveřejnění. Tak například jsme v minulém roce vydali CD s mnoha neznámými nahrávkami Jana Kubelíka. CD pod názvem Jan Kubelík – Čaroděj houslí (Violin Wizard) se zaměřilo na Kubelíka jako interpreta Paganiniho a vlastních skladeb, připojil jsem k tomu mnou nedávno natočený jeden z Kubelíkových koncertů. Také jsme objevili a zveřejnili nahrávky Františka Ondříčka, což bylo rovněž celosvětovým primátem nesmírné diskografické hodnoty. Já osobně se snažím ve svých koncertech zařazovat skladby našich slavných houslistů, především Jana Kubelíka, často a pravidelně. V tomto roce hraji na recitálech s klavírem – v Kubelíkově době to bylo běžné – jeho houslové koncerty. Čtvrtý z nich, který jsem kdysi provedl s Českou filharmonií a Václavem Neumannem, budu na podzim několikrát hrát také s Plzeňskou filharmonií. Je to výborná hudba a zasluhovala by si častější uvádění. Nejde jen o houslové koncerty. Jan Kubelík napsal též symfonii, kterou kdysi dirigoval Rafael Kubelík, bylo by velmi zajímavé ji po létech opět uvést.

A jaký je v posledních letech Miroslav Vilímec v soukromí, ve chvílích, kdy nedrží housle?

To je spíš otázka na ty, kteří mě vidí v soukromí bez houslí v ruce. Raději se jich ale neptejte. Určitě by o mně povídali, jak jsem nesnesitelný tím, že neustále něco musím dělat. Když odložím housle, většinou jdu k šachovému počítači, hraji totiž šachy závodně v krajské soutěži a kromě toho píši teoretickou šachovou knihu. Tuto nepohyblivou činnost ale kompenzuji vydatným sportováním, ať už to jsou pravidelné týdenní florbalové tréninky, tenis či stolní tenis, který jsem v mládí hrál také závodně. Sport mě velmi baví, především aktivně provozovaný, je báječnou relaxací a odpočinkem. Zpět ale k houslím – chtěl bych také napsat podrobnou knihu o umělecké činnosti Jana Kubelíka, mám k tomu spoustu zajímavých materiálů, taktéž o historii houslové hry. V šuplíku čeká i mých dvacet čtyři Capriccií pro housle, která jsem před léty složil z inspirace stejným cyklem Niccola Paganiniho, nestačil jsem však udělat konečnou revizi. Času je málo, možných i nemožných plánů hodně, někdy mě ta matematická neúměra opravdu rozčiluje. Takový Einstein to měl jednodušší, ten prý spal jen čtyři hodiny, to se při takové další časové rezervě mohla teorie relativity pěkně vymýšlet… Já bohužel musím spát trochu déle. (smích) Pokud ale něco z těch svých plánů přece jen stihnu, mám pak velkou radost a to je moje velká odměna a povzbuzení do všeho dalšího.

Děkuji za rozhovor, ať se vám daří!

Vizitka:
Houslista Miroslav Vilímec (1958) je umělcem, který úspěšně spojuje svou profesi v symfonickém orchestru s bohatou činností sólisty. Narodil se v Klatovech a základy houslové hry získal u své matky, významné západočeské houslistky a pedagožky, Ilony Vilímcové. Po řadě úspěchů v houslových soutěžích a absolvování Akademie múzických umění v Praze ve třídě prof. Václava Snítila, žáka Jaroslava Kociana, byl přijat do skupiny prvních houslí České filharmonie. Zde působí Miroslav Vilímec od roku 1982, od roku 1987 ve funkci zástupce koncertního mistra a od roku 1992 jako koncertní mistr tohoto orchestru.

Rozsáhlý výčet sólistických vystoupení zahrnuje účinkování téměř se všemi českými orchestry. Nejzávažněji se v tomto směru jeví pravidelná spolupráce s Českou filharmonií. Mimořádný ohlas vzbudilo například provedení třívětého Paganiniho Koncertu D dur, právě tak jako Koncertu B dur č. 4 Jana Kubelíka za účasti slavného Rafaela Kubelíka v Rudolfinu, obojí pod taktovkou tehdejšího šéfdirigenta Václava Neumanna. Provedení Kubelíkova koncertu bylo přenášeno českou i japonskou televizí. S Českou filharmonií provedl Miroslav Vilímec i Lalovu Španělskou symfonii, Koncert h moll č. 3 Camilla Saint-Saense, Sukovu Fantazii, Mozartův koncert A dur a mnoho dalších skladeb. S Českou filharmonií pořídil Miroslav Vilímec též nahrávku houslového koncertu Viléma Petrželky. Nedávno (2012) byl Miroslav Vilímec jako sólista hostem Slovenské filharmonie, v Německu často vystupuje jako sólista orchestru Symphony Prague. Miroslav Vilímec je také umělecký vedoucí komorního orchestru Harmonia Praga, který pořádá pravidelný cyklus koncertů v Praze.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
4 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments