Julie De Meulemeester – z Francie do Česka a z Česka do Německa

  1. 1
  2. 2

Má podle vás tato inscenace nějaké poselství?
Nepřemýšlela jsem příliš o tom, že by něco takového měla mít… Možná to, že ať už se člověku v životě děje cokoli, když dojde na jeho konec, je důležité, aby odcházel smířený sám se sebou.

Bavila jste se třeba někdy s diváky po představení o tom, jak oni inscenaci vnímají, abyste zjistila, co v ní vidí?
Tolik příležitostí zase nebylo, což má i své praktické důvody, protože ne každý mluví anglicky (nebo francouzsky), i když mě po představení přišli třeba poblahopřát. Pak jde také o to, že jsem v této inscenaci vlastně vystupovala jen párkrát a už jsem odcházela do Německa. Možná dokonce jen čtyřikrát, když počítám i březnové pohostinské vystoupení v Praze.

Jaké bylo v Českých Budějovicích publikum? Mají v takovémto souboru tanečníci své fanoušky?
V Českých Budějovicích mají lidí raději dějové kusy, jestli to tak mohu říct. Anebo zábavné. Myslím, že publikum není ještě úplně otevřené současnému tanci a že mají raději víc různých dějových baletů. Ale samozřejmě že fanoušci také byli :-).

Myslíte si, že ceny typu Thálie mohou tanci a baletu pomoci získat víc pozornosti?
Věřím, že to pomáhá k tomu, aby se o tanci lidé mimo něj dozvěděli trochu víc, doufám, že to tak bude stále. Ale taneční komunita potřebuje všeobecně mnohem víc podpory.

Jihočeské divadlo – Dekkadancers na Jihu; Julie De Meulemeester, Graziano Bongiovanni (foto Michal Siroň)

Myslím, že jste pracovala s mladými choreografy z uskupení Dekkadancers. Mají velmi specifický přístup k humoru v tanci, jaké to pro vás bylo? Je s nimi zábava i na sále?
Ano, pracovali a tančili jsme spolu. Bylo to skvělé! Na baletním sále je sice taky trochu „legrace“, ale hlavně si jdou pořádně za tím, co chtějí, a je to opravdu práce, připomínkují a opravují, zkus to znovu, ukaž to znovu, poslouchej nás… Ale všechno je to v uvolněné a zdravé atmosféře… A tancovat s nimi bylo ještě lepší a opravdu zábava. Měli by mít skutečně svůj vlastní soubor na plný úvazek! 🙂

Které další choreografy si budete ještě do budoucna pamatovat ze svého angažmá v Jihočeském divadle?
Určitě mnoho, mluvili jsme o Petru Zuskovi a Dekkadancers, další bude určitě Attila Egerházi, který byl v Budějovicích mým prvním šéfem a choreografem. Hodně mě toho naučil, věřil mi při práci na mnoha kusech (nezapomenu je třeba Labutí jezero za asistence Shirley Esseboom z NDT), díky němu jsem se hodně rozvinula jako tanečnice. Také si budu pamatovat Jana Kodeta a Kristiana Ole Tangena, kteří mi pomohli v tanci vyzrát. Všem budu vždycky vděčná za to, co mě naučili.

Julie De Meulemeester pochází z Francie, z města Vereux les Sablons, kde studovala tanec v taneční škole své matky, kde se později věnovala také pedagogické činnosti. Přesto se rozhodla, že chce poznat i jiné taneční soubory, získat nové zkušenosti a možnost pracovat s různými světovými choreografy. Toto rozhodnutí ji přivedlo na konkurz do baletního souboru Jihočeského divadla, kde se brzy stala sólistkou. Její první velkou sólovou rolí byla Rothbart v Labutím jezeře (chor. Attila Egerházi), následovala role Obětované ve Svěcení jara (chor. Paul Julius), tančila v představení Dekkadancers na jihu, Kráska a zvíře nebo hostovala jako tanečnice v opeře La traviata. Na Otáčivém hledišti v Českém Krumlově ji mohli diváci vidět v roli Markýzy de Merteuil v inscenaci Valmont (chor. Libor Vaculík) a výraznou sólovou roli získala v inscenaci Klíče odnikud, za ni byla nominovaná na Cenu Thálie. Od sezony 2018/2019 je členkou německého souboru Stadttheater Giessen.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat