K nedožitým devadesátinám klavíristy a skladatele Vlastimila Lejska

21. července by se dožil devadesáti let významný český (a především moravský) klavírista, hudební skladatel a pedagog Vlastimil Lejsek, mimo jiných svých četných aktivit i neúnavný propagátor čtyřruční hry na klavír.
Vlastimil Lejsek (foto Milan Kuba)

Vlastimil Lejsek byl doslova od kolébky obklopen hudbou. Jeho otec František Květoslav Lejsek byl významný všestranný brněnský muzikant, učitel na brněnských školách a sbormistr. Prvním hudebním pedagogem chlapce Vlastimila byl brněnský skladatel Josef Blatný, autor četných skladeb pro začátečníky. Ve svých osmi letech složil svou první skladbu i Vlastimil Lejsek.

Dalším pedagogem, který se podílel na výchově mladého hudebníka, byl známý brněnský skladatel Zdeněk Blažek. Vlastimil Lejsek mezitím vystudoval klasické gymnázium a v roce 1946 byl přijat na brněnskou konzervatoř, kde studoval hru na klavír u výtečného pedagoga profesora Františka Schäfera, jemuž v roce 1987 věnoval Vlastimil Lejsek se svou manželkou Věrou knížku František Schäfer. Profil umělce a pedagoga.

Z Brna odešel Vlastimil Lejsek na AMU do Prahy, kde pokračoval v klavírních studiích u o profesora Františka Maxiána, ale po vzniku JAMU se do Brna vrátil a dokončil zde svá studia pod vedením profesora Jana Ermla. Zde se také seznámil se studentkou konzervatoře Věrou Královou, s níž se posléze oženil.

Manželé Lejskovi se od počátku věnovali opomíjenému oboru, hře pro čtyři ruce, respektive pro dva klavíry. Údaje o jejích prvním společném vystoupení se v dostupných pramenech liší, ale poprvé se oficiálně jako klavírní dueto představili na koncertě v brněnském Husově sboru v roce 1954, na němž nejprve vystoupili každý individuálně a v další části koncertu už společně.

Zde začala jejich letitá, četnými mezinárodními úspěchy ověnčená kariéra manželské dvojice, která svou intepretací děl skladatelů jako byli Witold Lutosławski, Benjamin Britten, Igor Stravinskij, Bohuslav Martinů a další uchvátila především díky četným nahrávkám milovníky klavírní hry doslova na celém světě. Dovolil bych si na tomto místě jmenovat dva opusy, které se staly absolutní špičkou jejich interpretačního umění. Byla to Sonáta pro dva klavíry a bicí nástroje od maďarského autora Bély Bartóka a Koncert pro dva klavíry s orchestrem Dariuse Milhauda. Milhaud se o jejich provedení svého díla vyjádřil s nelíčeným obdivem a na dálku uzavřené přátelství mezi manželi Lejskovými a Milhaudovými vyvrcholilo osobním setkáním při návštěvě Dariuse Milhauda v Praze.

Na tomto místě bych chtěl věnovat alespoň několik řádek paní Věře Lejskové, emeritní profesorce brněnské konzervatoře a zároveň výtečné hudební publicistce, kritičce, všestranné popularizátorce vážné hudby a šiřitelce hudební osvěty. Paní Věra byla svému manželovi nejen partnerkou v životě a ve hře na klavír, ale spolupracovala s manželem ve veškeré jeho mnohovrstevnaté činnosti a dodnes pečuje o jeho odkaz.

Vlastimil Lejsek byl skvělým interpretem děl řady skladatelů domácích i zahraničních. Ve svém repertoáru měl mnohá díla klasiků (Brahms, Beethoven, Čajkovskij, Schumann, Rachmaninov a další). Za interpretaci Druhé sonáty Franze Liszta obdržel ocenění na Lisztově mezinárodní soutěži v Budapešti v roce 1956. Další ocenění získal na Mezinárodní soutěži Bedřicha Smetany ve hře na klavír v Praze. Stejně intenzivně se věnoval interpretaci děl soudobých českých skladatelů. Připomeňme alespoň jména Josefa Berga, Miloše Ištvana, Pavla Blatného či Jiřího Bulise.

Počet skladeb nahraných Vlastimilem a Věrou Lejskovými v domácích i zahraničních rozhlasech a studiích přesahuje sedm stovek.

Přebohatý je seznam Lejskových skladeb určených jak pro sólový klavír, tak pro klavírní dueta či skladeb pro klavír s doprovodem orchestru různého typu. Soustavně se věnoval tvorbě skladeb pro začínající dětské pianisty.

Připomeňme alespoň některé jeho nejvýznamnější skladby, které se dočkaly mezinárodní proslulosti. Jsou to především Brazilské tance, Tanečky mistrů, sonatella Pianisté a koně či Balady z Moravy.

Specifické místo mají v Lejskově kompozičním odkazu skladby spjaté s Jeseníky, které si manželé Lejskovi oblíbili a v nichž rádi trávili chvíle odpočinku. Zdejší nádherná příroda inspirovala vznik řady skladeb jako například Měsíční suita, Na Rejvízu a především opera Noc s Kobr a Štejnem.

Ačkoli je Vlastimil Lejsek autorem několika desítek velmi úspěšných skladeb a byl jak členem někdejšího Svazu československých skladatelů, tak posléze Kruhu moravských skladatelů, nikdy se sám za skladatele nepovažoval, vždy za píšícího pianistu, který píše pro radost.

V roce 1978 založili v Jeseníku Mezinárodní festival Franze Schuberta pro klavírní dua, jenž se stal jedním z center dění v této umělecké oblasti v mezinárodním měřítku. Jeho vznik byl inspirován především faktem, že rodové kořeny Franze Schuberta jsou právě na Jesenicku.

Třetí významnou oblastí Lejskových aktivit byla jeho činnost pedagogická. Učil na brněnské konzervatoři a zejména na Janáčkově akademii, kde mu konečně v roce 1990 byla umožněná habilitace a kde vychoval řadu výborných klavíristů. Jako pedagog obligátního klavíru se rovněž podílel na výchově řady budoucích úspěšných hudebních skladatelů.

Vlastimil Lejsek zemřel po dlouhé nemoci 12. března 2010 v Brně.

Mohlo by vás zajímat