Před 190 lety zemřel Carl Maria von Weber

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Tvorba repertoáru je závislá na schopnostech souboru, který je k dispozici. Soubor Stavovského divadla po odchodu italské opery tvořili především zpívající herci, což byl další faktor, který limitoval možnosti Wenzela Müllera. V takovém stavu nalezl až na výjimky ansámbl pražské opery také Weber. Přišel s velkými plány, ale brzy nastalo rozčarování. Vycítíme je z článků, jaké psal do pražských německých novin a posílal do lipských Allgemeine musikalische Zeitung. Podle nich Praha vzpomínala na zašlou slávu, teď v ní ale hudební život stagnuje.

Weber angažoval nové zpěváky i orchestrální hráče a 9. září zahájil svou první sezonu operou Fernand Cortez Gaspara Spontiniho. Stačilo ovšem, aby na léto odjel na nějaký čas do lázní Libverdy a morálka v souboru poklesla. Výkyvy v kvalitě představení provázely i další dvě sezony. Srovnáme-li Weberův repertoár s Müllerovým, řada titulů se překrývá a pokud jde o singspiely, Müllerových a Weiglových uvedl Weber dokonce víc než samotný Müller. Nejvýznamnějšími Weberovými počiny se stalo uvedení melodramu Jiřího Antonína Bendy Medea, Meyerbeerova Alimeleka, Salieriho Axura. Také nastudoval Beethovenova Fidelia a k reakci publika si tehdy údajně posteskl: „V té hudbě jsou skutečně velké věci, ale – oni to nechápou. K čertu s nimi! Kašpárek, to by pro ně bylo to pravé!“

Weber nakonec v Praze selhal stejně jako před ním Müller. Ale bylo to opravdu selhání? Ani v dalších letech se situace příliš nezlepšila a repertoár se výrazně nezměnil.

Drážďany
Z Prahy odešel Weber do Drážďan. V pražském divadle zanechal snoubenku, herečku a zpěvačku Carolinu Brandt. Seznámil se s ní při premiéře své opery Silvana ve Frankfurtu, kde vytvořila titulní roli a Weber ji angažoval jako posilu pražského souboru.

Carl Maria von Weber: Silvana - plakát k prvnímu uvedení v roce 1810 (zdroj commons.wikimedia.org)
Carl Maria von Weber: Silvana – plakát k prvnímu uvedení ve Frankfurtu nad Mohanem v roce 1810 (zdroj commons.wikimedia.org)

V Praze také uzavřeli 4. listopadu 1817 sňatek, teprve potom Caroline manžela následovala.

Jak zjistíme dalším porovnáním, čerpal i Weberův drážďanský repertoár z týchž zdrojů jako pražský. Opět v něm převládaly francouzské opery, které se uváděly v německých překladech – pokud divadlo odvrhlo až na výjimky italskou operu, nemělo ostatně jiný repertoár k dispozici. Cesta k německé národní opeře, o kterou Weber usiloval, se podobala té, kterou známe z dějin české opery – na začátku stály překlady libret do domácího jazyka. První Weberovou operou nastudovanou v Drážďanech byl 28. ledna 1817 Méhulův Josef v Egyptě, následoval Jan z Paříže Adriena Boieldieua, po něm Grétryho Modrovous a jiné. Weber stál na pozici „hudebního ředitele“, ale cítil se podceněn, neboť vyšší funkci, královského kapelníka, zastával Ital Francesco Morlacchi. Pomýšlel na odchod do Berlína – saský král Friedrich August I. však nepovolil. Bylo to možná pro Webera štěstí, protože berlínské dvorní divadlo 31. července 1818 vyhořelo.

Také v Drážďanech ovšem další tři roky Weber zápasil s výkyvy ve výkonech sólistického ansámblu. Přesto věřil – a v Allgemeine Zeitung také písemně slíbil, že „se německá opera pozvedne“. Svého FreischützeČarostřelce však raději svěřil do Berlína, do nově vybudovaného divadla Königliches Schauspielhaus am Gendarmenmarkt. Tak se stal 18. červen 1821 zrodem německé romantické opery.

Carl Maria von Weber: Der Freischütz - plakát k premiéře v Neues Schinkelsches Schauspielhaus v Berlíně 18.6.1821 (foto archiv)
Carl Maria von Weber: Der Freischütz – plakát k premiéře v Neues Schinkelsches Schauspielhaus v Berlíně 18. 6. 1821 (foto archiv)

První Agátou byla tehdy už třicetiletá, ale stále ještě obdivovaná představitelka mladých dívek (Rosina, Zuzanka, Pamina) Karoline Seidler; Weber ji o čtyři roky později zvolil na téže scéně i jako svou první Euryanthu. Aničku zpívala o deset let mladší zpěvačka téhož oboru Johanna Eunicke; roku 1816 debutovala v Berlíně jako Zuzanka. Prvním Maxem byl Heinrich Stümer, který v Berlíně začínal jako Belmonte v Únosu ze serailu, v repertoáru měl pochopitelně také Dona Ottavia a Tamina a roku 1828 se stal prvním berlínským Oberonem ve Weberově stejnojmenné opeře. Kašpara vytvořil berlínský rodák Heinrich Blume, jinak uznávaný Don Giovanni, a také on se objevil i v dalším Weberově díle, v premiéře Euryanthy v roli Lysiarta.

Drážďanská premiéra Čarostřelce se uskutečnila na králův příkaz 26. ledna 1822; v roli Agáty hostovala v létě téhož roku osmnáctiletá Wilhelmine Schröder, kterou poznal Weber během svého pražského působení jako elévku baletu Stavovského divadla a v roli Agáty ji zažil při svém hostování ve Vídni v březnu 1822. Wilhelmine se stala velkou posilou Weberova drážďanského souboru a zpívala také titulní roli tamní premiéry jeho Euryanthy a Rezii v Oberonu. Její umění obdivoval ještě Richard Wagner, který jí svěřil Adriana v Rienzim, Sentu v Bludném Holanďanovi a Venuši v Tannhäuserovi.

V Praze byl Der Freischütz uveden na scéně Stavovského divadla 29. prosince 1821. Přivedl Webera ještě jednou do Prahy, jeho představení 14. února 1822 řídil osobně.

Stavovské divadlo Praha (zdroj theatre-architecture.eu)
Stavovské divadlo Praha (zdroj theatre-architecture.eu)

6. května 1824 pak byla ve Stavovském divadle uvedena opera Střelec kouzelník, tedy Weberův Čarostřelec v českém překladu Jana Nepomuka Štěpánka, dirigentem byl Josef Triebensee. Portrét Aloise Jelena, prvního představitele Maxe (ve Štěpánkově překladu se jmenoval Liborin), dodnes zdobí interiér divadla.

Kniha o strašidlech
Weberův sklon k přírodě a lesu se někdy vykládá jako rodinná vloha – pradědeček byl myslivec a o babičce se mluvilo jako o „Jägerstochter“, což byl také jeden z původně zamýšlených názvů Čarostřelce. Weberův otec i strýc Fridolin Weber se narodili v Zell im Wisental na úpatí Schwarzwaldu – Černého lesa. Rozhodující impuls ale poskytla skladateli pětidílná sbírka pověstí Johanna Augusta Apela a Friedricha Launa GespensterbuchKniha o strašidlech, která obsahovala také lidovou pověst o „čarostřelci“:

„´Poslouchej, matko´ – řekl starý hajný Bertram – ´ty víš, že kvůli tobě udělám všechno, ale tu myšlenku si vyžeň z hlavy a v děvčeti ji taky nepodporuj,´“ začíná vyprávění. „´Ale tatíčku,´ zaprosila hajná, ´copak nemůže být naše Katuška s úředním písařem právě tak šťastná jako s lovcem Robertem? Vždyť toho Viléma vůbec neznáš, je to takový hodný člověk, dobrosrdečný…´“

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Mohlo by vás zajímat