Kahánek nadchnul zaplněnou Sukovu síň

Dne 23. listopadu 2021 přivítala plně zaplněná Sukova síň pražského Rudolfina druhý koncert Hudebních podvečerů Českého spolku pro komorní hudbu. Tento koncert, který propojil ve třech skladbách tři z našich nejvýznamnějších komorních hráčů – Kateřinu Soukalovou Váchovou, Ivo Kahánka a Petra Nouzovského, byl současně zařazen do programu Festivalu Bohuslava Martinů. Program první poloviny koncertu obsahoval modernější díla, po přestávce zaznělo romantické dílo od Maxe Brucha, které osvěžilo atmosféru tohoto koncertu.

Ivo Kahánek (zdroj Česká filharmonie)
Ivo Kahánek (zdroj Česká filharmonie)

Jako první zazněla Sonáta pro violoncello a klavír č. 3 od Bohuslava Martinů. Na začátku sonáty se z violoncella Georg Rauer 1921 linulo jemné flautato, které se rozvinulo do krásné melodie. Již od začátku koncertu bylo znát, že jsou klavírista Ivo Kahánek a violoncellista Petr Nouzovský sehraný tým. Během jejich hry panovala dobrá komunikace a nálada. Druhá věta začala znělými violoncellovými pizzicaty, poté pokračovala jemnou melodickou linkou. V jejím průběhu se mohl divák ponořit do dobře vystavěných melodických ploch a sytého zvuku violoncella a piana. Tato sonáta nepatří do snadno hratelného repertoáru. Je to dáno nejen složitostí rytmu, ale i nezvyklou tóninou. Nejeden hráč se v ní může snadno během hry ztratit. Ve třetí větě, precizně technicky zahrané, se střídala lehká spiccata s melodií s rozvinutějším vibratem. Celá sonáta působila osvěžujícím dojmem, zejména pro svoji lyriku, zpěvnost a radostné rozpoložení hudby.

Opakem této sonáty je Sonáta pro klarinet a klavír Leonarda Bernsteina, která je inspirována především jazzovými rytmy, zejména její druhá věta. Zádumčivost první věty podporovaly sametové tóny klarinetu v hlubších polohách. Druhá věta byla propletena synkopami a dalšími rytmickými prvky, které vnášely do díla energii společně s dynamickými úseky, jež gradovaly až do jejího konce. Toto dílo je velmi specifické, nicméně bylo předneseno s grácií a nadhledem.

Po přestávce následovalo dílo Osm skladeb pro klarinet, violoncello a klavír od Maxe Brucha, jehož violoncellová tvorba je známější spíše díky frekventované skladbě Kol Nidrei. Hudebníci působili suverénněji než v první polovině koncertu, rovněž zde panovala rovnováha zvuku díky společnému unisonu violoncella a klarinetu. Violoncello představovalo v této skladbě chameleona, který dokázal účinně měnit barvu zvuku zejména ve chvílích unisona s klarinetem, kdy se připodobnil témbru klarinetu. Toto dílo předvedlo mnoho poloh – od romantické kantilény s klenutými melodiemi, přes heroický violoncellový začátek třetí věty, až po Rumunské melodie, které jsou inspirovány lidovým uměním, a zasněné nokturno v 6. větě s názvem Nachtgesang. Ve vyšších polohách byl zvuk klarinetu hezky kulatý, melodie vyzpívané. Klavír se dynamicky přizpůsoboval, během sólových míst hrál technicky bezchybně a s plným nasazením.

Atmosféra doprovodu byla hrána s takovým citem, že bylo možno se zasnít a divák si mohl představit noční hvězdnou oblohu nebo u hudby pokojně rozjímat. Živelná sforzata předposlední věty Allegro vivace ho ale vytrhla ze zasnění, i když veselým a hravým způsobem, přičemž působila jako milá „etudka“. Souhra nástrojů i zde byla naprosto bezchybná, což bylo znát především u společných trylků violoncella a klarinetu. Poslední věta Moderato zahrnovala dramatické melodické plochy, plastickou dynamiku a ukončila slavnostně tento příjemný podvečerní koncert.

Český spolek pro komorní hudbu – Hudební podvečery
23. listopadu 2021, 17:30 hodin
Rudolfinum – Sukova síň

Program:
Bohuslav Martinů: Sonáta pro violoncello a klavír č. 3, H 340
Leonard Bernstein: Sonáta pro klarinet a klavír
Max Bruch: Osm kusů pro klarinet, violoncello a klavír, op. 83

Účinkující:
Petr Nouzovský – violoncello
Kateřina Soukalová Váchová – klarinet
Ivo Kahánek – klavír

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments